RECENZE: Proč ti prase smrdí, když jsi ho nejedl, vyzvídá Letní hokej

Nejprve jeli náctiletí hokejisté do Maroka, pak jim tamní soupeři na ledě návštěvu oplatili. Trochu to zavání sluníčkářským výměnným školením o sbližování kultur, nicméně bezprostřední děti se mu dovedou vzepřít v zábavných detailech včetně generačního slovníku.

7 fotografií

Jistěže se tu vyskytují také dospělí, počínaje trenérem, jenž svůj výklad o islámu shrne do rady „Pětkrát denně volají k modlitbě, tak si dejte špunty do uší“, a konče maminkou jednoho z hráčů, která jako dárek pro marocké hostitele přibalí kostkový cukr a jejíž obavy z malárie utne sám otrávený synátor výrokem: „Když tak umřu.“

Nicméně dříve narození se před kamerou přece jen víc hlídají, kdežto pokolení YouTube už přijímá její přítomnost samozřejmě. Díky tomu se dokument pyšní kouzelnými okamžiky typu „ztraceno v překladu“, třeba když se v marocké rodině u talíře s kuskusem pokoušejí vysvětlit hostitelům, co je česká svíčková, a váhají, zda se dá odvodit od anglického candle čili svíčka.

Lámání angličtiny na obou stranách postupně vydělí v každém táboře nejzběhlejšího „mluvčího“, jehož role pak vytváří další humorné situace, ať parta zkouší při nakupování smlouvat, nebo vede s mladými muslimy náboženské spory: „Hele, řekni mu, jak ví, že prase smrdí, když ho nikdy nejedl?“

Prohráváme s Afrikou!

Čistě klukovská komunita má svůj půvab rovněž v siláckém sebepředvádění, které se od nevinných šulínů rozvine až ke vzájemným urážkám: „Jak můžeš hrát, když jsi tlustej? – A jak ty můžeš hrát, když jsi blbej?“ Sám hokej představuje spíše jen záminku ke konfrontaci, stojí v pozadí až do prvního zápasu, kdy přijde studená sprcha. Soupeři mají jiná pravidla, starší tým a česká povýšenost končí výkřikem: „Do pr..., my prohráváme s Afrikou!“ Odposlech debat na ledové ploše, které při běžném sportovním přenosu neslyšíme, je vůbec vítaným zpestřením.

V opačném gardu, tedy Maročané u nás ochutnávající knedlíky a rozdávající dojemné dárky, už se látka trochu opotřebuje, od výuky ofsajdu přes návštěvu selátek až po odvetné utkání s odlišným skóre. Přesto i tady, třeba na tanečním večírku, zaskřípají třecí plochy.

Nejzajímavější vývoj, jenž se týká příštího osudu jednoho z Maročanů, přinesou až závěrečné titulky.

A nejzáhadnějším zůstává tradičně důvod, proč se Letní hokej dere na velké plátno. Vedle televize by se hodil spíše do škol, kde by vrstevníci hrdinů ocenili jeho uvolněnost dvojnásob.