ČÍNSKÝ ŠOK: S deštníkem, když neprší a muži s kabelkami aneb Podivnosti, které jsem zažila

Slovenská kamarádka to popsala přesně - hele, já jdu s odpadky a mám jen pocit, že tu zrovna autobus vyklopil spoustu čínských turistů…. Vždycky, když mě něco zaskočilo svou zvláštností a nezvyklostí, říkala jsem si, že to musím zmínit v Čínském šoku. Ale pak to buď přebil jiný zážitek, anebo to má paměť jednoduše spláchla. Takže teď a nikoliv abecedně, než zapomenu úplně.

„O“ jako odpolední spánek, tedy spánek po obědě. Hned na začátku akademického roku jsem pochopila, že čas oběda a hodina po něm je svatý. Číňané po obědě usínají kdekoliv a všichni to bohorovně přijímají jako normální. Usnou v obchodu Ikea v posteli, v restauraci s hlavou na stole, na lavičkách v kampusu, v kanceláři na gauči. 

Darina Ivanovová Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince na FF UK (v rámci práce několikrát krátkodobě učila na univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku), do loňského léta působila jako tajemnice pro lektory a organizaci kurzů Letní školy slovanských studií FF UK. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., od září minulého roku pracuje na Beijing International Studies University. Baví ji cestování, design a architektura.

Tam jsme přistihli několikrát čínské kolegy i v důvěrném objetí s peřinou, kterou si za tím účelem do práce přinesli. Zmiňované kamarádce se stalo i to, že čínský kolega uprostřed pracovní poobědové debaty ve třech odkráčel ke gauči a se slovy „já musím“ to zalomil… Pobaveně jsem četla sdělení na dveřích kavárny, že bude mezi 12. a 14. hodinou uzavřená – měli tam totiž proutěné šezlongy, na které si chodili Číňané po obědě schrupnout. Nic v jejich očích nesbližuje naše kultury více než rčení „dát si dvacet“.

„K“ jako kabelky. U Číňanek jsem pochopila, že zdaleka nevím, co je kabelková mánie (a neptejte se, kolik jsem si jich přivezla). Co je ale opravdu divné, nenosí je výhradně ženy. Pokud potkáte mladou dvojici, buďte si jisti, že kabelku ponese hrdě muž. Je to pyšný výraz toho, že žena patří k němu. Obvykle kabelku taky samozřejmě zakoupí. A tak zlí jazykové tvrdí, že vlastně při její koupi vybírá pro sebe, on ji přece bude nosit!

„H“ jako holé zadečky. Ne, ne, nebojte, nehodlám propagovat pekingské striptýzové kluby (a nemám ani zdání, zda vůbec existují). Jedná se o holé zadečky batolat. Napoprvé jsem si myslela, že se jedná o nedostatečnost, než jsem zjistila, že to je úžasný čínský vynález. Děti, které se právě zbavují nebo zbavily plenek, mají jakoby rozpáraný zadní šev na kalhotách, šortkách či overalech. Když je tedy zaskočí nečekaně potřeba, žádná textilie není znečištěná, ani maminky nemusí v zběsilém tempu z dětí strhávat oblečení, aby se to proboha stačilo! Pravda, v zimě to moc praktikovat nelze.

„M“ jako metro. V Pekingu stačili vybudovat rozsáhlou síť za neuvěřitelnou dobu, do roku 2002 existovaly jen dvě linky. Teď jich je 22 a denně přepraví celou Českou republiku, tedy přes 10 milionů pasažérů. Nátřesk ve špičce je k neuvěření, tady jsem zažila opravdu ono pověstné šťouchání cestujících do vozu, které jsem nezažila nikdy v Tokiu, se nímž je spojováno. Okolo deváté ráno jsme se synem nemohli nastoupit do čtyř po sobě jedoucích souprav, až jsme rezignovali a objednali taxi. To celkem spolehlivě taky uvízlo v zácpě a rychlovlak do Šanghaje synovi ujel. Jaké bylo překvapení u kasy, když mi slečna nabídla za ukázanou prošvihlou jízdenku jinou na následující volný spoj, a nechtěla za to ani juan navíc! Tohle nařízení o bezplatné náhradě či výměně jízdenek na rychlovlaky prý platí poslední rok.

ČÍNSKÝ ŠOK: Ztráty a nálezy. Co všechno vám bude chybět, když se vrátíte z Pekingu do Prahy

„D“ jako deštníky či spíš slunečníky. Patří k nezbytné výbavě každé Číňanky, protože bílá pleť je prostě in. Vzhledem k tomu, že v Pekingu prší málokdy, slouží tedy skoro výhradně proti sluníčku, a to i když je zrovna zalezlé za mrakem. Stejně jako speciální nasazovací rukávce, pokud na sobě žena právě má šaty s krátkým rukávem, či speciální tenounké větrovky, které chrání nositelky před slunečním zářením. Často mají i kapuci, aby ochrana byla dokonalá. Když jsem v nich potkávala ženy v takřka čtyřicetistupňových teplotách, rosila jsem se i za ně.

„V“ jako vozítka. Na pekingských vozovkách (a leckdy i chodnících) potkáte přepravní prostředky nebývalých a nevídaných velikostí a tvarů. Od spousty sdílených kol, cyklorikš, elektrických koloběžek, mopedů, motorek až po podivné malé elektromobily, které můj potomek nazval oplechovanými velorexy. Hasičská auta a auta doručující zásilky mají miniaturizovanou podobu, dohaduju se, že kvůli tomu, aby byla akčnější a všude se propletla.

„T“ jako teplá voda k pití. Automaty na teplou a výjimečně i studenou vodu zdarma najdete skoro všude ve veřejných budovách, ve vlacích i ve foyer Národního divadla. V restauracích je obvykle k dispozici v konvicích či termoskách na stole. Pití teplé vody je zkrátka považováno za zdraví prospěšné a jen pitím teplé vody si zaručíte správné proudění „čchi“, tedy energie v lidském těle. Termoska patří k denním nezbytnostem stejně jako boty. Někteří zaměstnanci veřejných služeb termosky nosí dokonce přímo na opasku anebo jako dobrovolníci pracující v metru na ně mají různé podomácku háčkované závěsné obaly, které jakoby vypadly z obrázků „Praktické ženy“.

„K“ jako konec, tedy myslím Čínského šoku, jsem už 10 dnů doma. Ráda, ale se zkušeností, za kterou jsem svému pracovnímu osudu vděčna.