Kliknutím zvětšítePodává svědectví o tom, jak byly i se sestrou v roce 1945 zavlečeny do Sovětského svazu, kde skončily uvězněné na Sibiři v obávaném pracovním táboře gulag. V březnu 2018 měla přednášku také v Krnově.
Nyní se ocitla v centru pozornosti práce historika Adama Hradilka, která dokládá, že Sosnarová si léta věznění v gulagu vymyslela. Podle dokumentů, které našel v ruských archivech, pracovala v Sovětském svazu jako zaměstnankyně, a nikoliv jako vězeňkyně.
Účastníci krnovské přednášky si vybavují vyprávění plné emocí, těžko uvěřitelných krutostí, ale i humoru. Na základě jejího vyprávění Věry Sosnarové byl její příběh literárně zpracován v knize Krvavé jahody.
O jeho pravdivosti v posledních dnech diskutují historici, politici i lidé na sociálních sítích. Řadu tvrzení Sosnarové totiž ve studii v časopise Paměť a dějiny vyvrátil historik Ústavu pro studium totalitních režimů (USTR) Adam Hradilek.
Odborník se případu začal věnovat, když se osudy Sosnarové v Sovětském svazu začala zabývat Česká správa sociálního zabezpečení, kam se obrátila se žádostí o kompenzaci za léta strávená v gulagu.
„Nezpochybňuji, že měla těžký život, ale nebyla obětí politických represí v Sovětském svazu, jak říká. Z archivů jsem získal řadu dokumentů, které potvrzují, že v zemi působila jako civilní zaměstnankyně,“ uvedl historik.
Historik Hradilek ve své studii poukazuje i na to, že chybí jakýkoli doklad o zavlečení Sosnarové na sovětské území. Příběhu této ženy se rozhodl věnovat na základě tvrzení, která vyslechl na její přednášce.
Studie historika Adama Hradílka k Neskutečnému příběhu Věry Sosnarové zde.
„Vypráví věci, které se nestaly, ohlupuje lidi a rozhodla se požádat o odškodnění, které jí nepatří. Nemohla být například v gulagu svědkem upalování vězňů ve stodolách, pohřbívání lidí zaživa. Utrpení skutečných vězňů bylo obrovské, ale nezabíjeli je těmito způsoby,“ poukázal Hradilek na nesrovnalosti.
Sosnarová jeho tvrzení odmítá a nadále trvá na tom, že byla s matkou a sestrou v roce 1945 zavlečená do gulagu. V televizním rozhovoru pro DVTV (můžete vidět zde) ale připustila, že tam nestrávila celých devatenáct let, jak zjednodušeně uvedla, ale poslední tři roky pracovala v Nižně-Tagilském závodu. „Byla jsem v pracovním táboře, myslela jsem, lágr jako lágr,“ řekla v rozhovoru.
A že k jejím tvrzením chybí písemné dokumenty? „Nešlo nám o papíry, ale o holý život,“ vysvětlila v rozhovoru.
Stejně jako ona se k Hradilkovým zjištěním staví odmítavě i nakladatel Jiří Brauner, který organizuje besedy s Věrou Sosnarovou. „Ve studii jsou věci zavádějící, neúplné, pokroucené. Je nesmysl, že by si všechno vymyslela. Jestli tři roky byla v gulagu nebo v pracovním táboře, je jedno, podstatné je, jaké tam byly nelidské podmínky,“ upozornil Jiří Brauner.
Zároveň řekl, že pokud bude zájem a zdravotní stav Sosnarové to dovolí, chtěl by přednášky pořádat i nadále.
Lidé, kteří někdy navštívili besedy nebo četli knihu Krvavé jahody sepsanou na základě vyprávění Sosnarové, jsou zaskočení. Ve velkém diskutují na sociálních sítích. Rozpačitá je také knihovnice Lada Hamerníková, která besedu sledovala loni. „Jestli je to tak, jak to vypadá, tak mě to hrozně mrzí. Věřili jsme jí každé slovo. Proto pořád doufám, že to tak není. Uváděla takové podrobnosti, nedovedu si představit, že si vše vymyslela,“ řekla. Sosnarová loni získala Cenu hejtmana Jihomoravského kraje.
28
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
