Na Karlově mostě je v těchto dnech pěkně rušno. Turisté si tu totiž ve velkém fotografují nejen tradiční atrakce jako sochy či pouliční umělce, ale také potápěče. Ti dole v řece vyměňují ledolamy, jejichž různé variace tu v zimních měsících již od patnáctého století chrání mostní pilíře před poškozením. Není proto divu, že se práce, které mají skončit až koncem tohoto roku, pomalu vkrádají do výkladů pražských průvodců.
„Karlův most má dřevěné ochrany od nepaměti. Dokonce se říká, že už je měl jeho předchůdce – Juditin most. Bylo by to i logické, protože ledolamy slouží k ochraně měkkého pískovce, jenž se na pilíře používal před nástupem žuly, betonu a železa. Navíc jsou k vidění i na všech dostupných malířských záznamech,“ říká profesionální průvodkyně hlavním městem Jana Jandová. Ta byla technickou správou komunikací (TSK) před pár dny oslovena, zda by historii ledolamů Pražanům neosvětlila také na sociálních sítích. Mnoho turistů totiž obvykle zajímá, co přesně pilíře historického mostu reálně ohrožuje.
„Nám už takzvaná třenice, tedy že se na Vltavě udělají ledové kry a půjde na Vltavě bruslit, reálně nehrozí. Vltavská kaskáda totiž v zimě upouští teplejší vodu, jež řeku ohřívá. V metropoli ale stále panuje riziko povodní, které mohou, a také se tak v minulosti také dělo, posbírat všechno, co na břehu je. Tyto překážky by pak mohly po nárazu pískovcový most reálně poškodit,“ vysvětluje Jandová.
K výrobě ledolamů se odjakživa používal dub coby nejodolnější dřevo vůči vodě. Měnily se několikrát, například koncem devatenáctého století. V roce 1890 totiž proběhly velké povodně, které Karlův most pobořily. „Při této katastrofě padly dva pilíře a byly pobořeny tři oblouky. Poté se chvíli uvažovalo o tom, že by se dostavěly ze žuly. Naštěstí k tomu nedošlo,“ popisuje Jandová.
Dřevěné ledolamy nyní mění na Karlově mostě po dvaceti letech. Potápěči tu začínají s pracemi na výměně ledolamu s pořadovým číslem tři. Výměna, která si vyžádá investici 29,5 milionu korun, ale není pro potápěče procházkou růžovou zahradou. „Potápěči pod vodou vydrží pracovat až čtyři hodiny. Rukama jim na sedmi ledolamech projde v těchto měsících na 175 metrů krychlových českého dubu. Například jen svislé podpěry sestavené ze dvou dílů musí potápěč pod vodou rozebrat, na přistaveném pontonu tesaři udělají přesnou kopii včetně otvorů a novou část pak potápěč pod vodou musí, za velmi špatné viditelnosti, po hmatu připojit k pilotům zapuštěným do dna,“ popisuje pro deník Metro mluvčí TSK Barbora Lišková.
