Nejaktivnější pytláci. St. Louis dovedlo systém nabídkových listů téměř k dokonalosti

Téma tzv. offer sheetů neboli nabídkových listů, jsme v poslední době probírali několikrát. Mezi generálními manažery není tato metoda získávání hráčů moc populární, neboť to většina, alespoň navenek, považuje za určitý druh „pytlačení“. Ne vždy tomu ale tak bylo. A ne každý tým k tomu tak přistupoval.

Začátek 90. let se dá bez nadsázky nazvat zlatou érou „pytláctví“. A nejaktivnější byli v tomto směru Bluesmani ze St. Louis. Mužstvu pod vedením generálního manažera Rona Carona chyběly týmové úspěchy k tomu, aby se stali atraktivní destinací pro hvězdné hráče. Proto začali zkoušet doplňovat tým pomocí nabídek vyzkoušeným hráčům se statusem „omezených volných agentů“.

Prvním, na koho zacílili byl Scott Stevens, hvězda obranných řad Washingtonu Capitals a jeden z nejlepších beků té doby. Stevens měl za sebou osm sezón v dresu Capitals, z toho v šesti sezónách nasbíral 60 a víc bodů. Doprovázela ho též pověst jednoho z nejtvrdších hráčů ligy. St. Louis mu v roce 1990 nabídlo čtyřletý kontrakt v hodnotě 5,1 miliónu dolarů. Capitals nabídku nedorovnali a přijali kompenzaci ve formě pěti prvních voleb draftu. Stevens byl jmenován kapitánem Blues a sezónu zakončil se ziskem 49 bodů.

O rok později zkusili přetáhnout Davea Christiana z Bostonu. Bruins reagovali tak, že nabídli smlouvu dvěma hráčům Blues (Glen Featherstone a Dave Thomlinson). Celá bizardní situace nakonec skončila standardní výměnou zmíněných hráčů. Blues k tomu ještě dostali jeden výběr v draftu.

St. Louis pokračovali ve své pytlácké strategii, a ještě tentýž rok se dalším objektem jejich zájmu stal Brendan Shanahan, vycházející hvězda Devils. Ten akceptoval nabízenou tříletou smlouvu, Devils se smířili s jeho odchodem, ale problém nastal s nabízenou kompenzací. Devils požadovali pět prvních voleb v nadcházejících draftech. Jenže Blues již tyto volby neměli, neboť je postoupili Capitals jako kompenzaci za Stevense. Nabídli tedy Devils dva hráče (brankáře Curtise Josepha a útočníka Roda Brind´Amoura) plus dvě volby v draftu. Ďáblové nabídku odmítli a jako kompenzaci požadovali právě Stevense. Celý spor dospěl až k arbitráži, která dopadla ve prospěch Devils. Po jedné sezóně se tak Scott Stevens opět stěhoval.

Caron si chtěl spravit chuť a zkoušel zlanařit Michela Gouleta z Chicaga, ale Jestřábi odolali a čtyřletou nabídku dorovnali.

Dva roky si Bluesmani dali pokoj, aby se v létě 1993 pokusili přetáhnout Marty McSorleyho z Los Angeles Kings. Smlouva na pět let v hodnotě 10 miliónů vypadala hodně zajímavě, ale Králové neváhali a nabídku dorovnali.

Výluka v roce 1994 „nabídkové šílenství“ v podání Blues nezastavila. Nejprve se jim podařilo ulovit Petra Nedvěda, který se nemohl dohodnout na smlouvě se svým stávajícím klubem Vancouver Canucks. St. Louis mu nabídlo tříletou smlouvu v hodnotě 12 miliónů, což Canucks odmítli dorovnat. Jako kompenzaci obdrželi útočníka Craiga Janneyho a právo výběru ve druhém kole draftu.

A kdo byl další na seznamu? Komu ten rok končila čtyřletá smlouva? Ano, správně, byl to starý známý Scott Stevens. Blues se nemohli smířit s jeho ztrátou, a proto učinili pokus číslo dvě. Nabídli Stevensovi 17 miliónů na čtyři roky. Devils po pěti dnech nabídku dorovnali. Následně však vyšlo najevo, že zástupci St. Louis kontaktovali Stevense ještě před tím, než začalo období pro vyjednávání, což bylo proti pravidlům soutěže. NHL po pěti letech vyšetřování udělila St. Louis pokutu ve výši 1,5 miliónu plus museli postoupit Ďáblům dva drafty v prvním kole. Scott Stevens se tak stal prozatím jediným hráčem, na kterého byl opakovaně mířen offer sheet.

Že by z toho vedení Blues vyvodilo nějaké závěry a poučilo se? Kdepak. Rychle se otřepali a v roce 1995 nabídli šestiletou smlouvu Shaynu Corsonovi z Edmontonu. Olejáři na dorovnání nabídky rezignovali a přijali kompenzaci ve formě dvou voleb v prvních kolech draftu.

Bluesmani se tehdy pokoušeli, prostřednictvím nabídkových listů, sestavit tým, který by mohl vážně pomýšlet na zisk Stanleyova poháru. Tato strategie se však ukázala jako neúčinná. Absence vysokých draftových pozic a mladých hráčů, které museli obětovat jako kompenzace, tento plán postupně zmařily. Blues přestali „pytlačit“ (až do roku 2008, kdy uskutečnili svůj devátý a zatím poslední „offer sheet“, když nabídli jednoletý kontrakt útočníkovi Canucks Stevu Bernierovi) a svojí pozici každoročního favorita na zisk poháru postavili na kvalitní přestupové strategii a obratnosti na trhu neomezeně volných hráčů. Plody této strategie sklidili letošní sezónu ve formě historicky prvního zisku Stanleyova poháru.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter