Ursula von der Leyenová uvedla svou vizi slovy, že ekonomika musí sloužit lidem a že není možné, aby lidé sloužili ekonomice. A slíbila, že během první stovky dnů ve svém novém úřadě položí základy k tomu, aby byl tzv. minimální plat v Evropské unii na stejné úrovni.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý ranní komentář Lídy Rakušanové

Zároveň oznámila, že předloží návrh na celoevropské zajištění v nezaměstnanosti.

Tato svá slova už sice neupřesnila, ale soudíc podle poplašených reakcí hospodářských bossů tím evidentně otevřela téma sice s velkým potenciálem sjednotit Evropu zdola, ovšem samozřejmě na úkor koncernových zisků.

Takže jak se dalo čekat, ozvaly se z hospodářských kruhů okamžitě kritické hlasy, že by takové centralistické regulace, jako je evropský minimální plat nebo evropské pojištění v nezaměstnanosti, unii hospodářsky oslabily, protože by znamenaly neúměrnou zátěž především pro slabší národní ekonomiky.

Dodejme, že to je nepochybně pravda, ovšem jen poloviční. Evropská unie je založena na solidaritě členských zemí. Stejně jako je tomu ve všech zemích s demokratickým uspořádáním. Všude pomáhají silnější regiony těm slabším, ať už se tomu říká přerozdělování, subvence nebo dotace. Německá politoložka Ulrike Guérot to nazývá institucionalizovanou solidaritou a zdůrazňuje, že jejím předpokladem je rovnost občanů před zákonem.

Nerovnost před zákonem

A právě to je podle ní dneska v Evropské unii problém: zatímco máme volný pohyb zboží i služeb, tedy de facto jejich rovnost před zákonem, a v eurozóně i euro jako symbol rovnosti dřívějších národních měn, občané Evropské unie si před zákonem dodnes rovni nejsou, protože podléhají zákonným normám a předpisům svých národních států.

Zvlášť bolestně se tato nerovnost projevuje v sociálních oblastech, protože tam lpí národní státy na svých kompetencích snad nejúporněji. Za následek to má nadřazenost trhu nad sociálním státem. Zvlášť markantní je to ve zdravotnictví: pacienti jsou v EU bráni jako spotřebitelé a lékaři a sestry jako pracovní síly. To sice přináší pacientům levnější léky a možnost nechat se léčit v zahraničí a lékařům eventuálně vyšší platy v jiné zemi unie, ale zároveň to podrývá solidární zdravotnický systém.

Převzato z Plusu

Jednotlivé státy se to sice snaží řešit národními reformami, jenže analýza Nadace Fridricha Eberta došla před časem k závěru, že je v podstatě jedno, na jaké úrovni probíhá ve zdravotnictví regulace tržní a sociální politiky. Musí to ale vždycky být jedna a tatáž úroveň. Jinak hrozí, že se zdravotnictví dostane mezi dva mlýnské kameny. Jinými slovy, zapotřebí je nikoli míň, ale naopak víc evropské integrace.

Nic by o tom občany Evropské unie, a to včetně těch největších zdejších euroskeptiků, nepřesvědčilo líp, než kdyby si mohli být jisti, že v případě nouze na tom budou stejně, ať žijí v Česku, v Bulharsku, ve Francii nebo v Německu.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít