„Zrestaurované místnosti jsou vybaveny jak původním dobovým nábytkem, který byl po druhé světové válce ze Stekníku odvezen, tak osobními věcmi rodiny, například předměty ze zahraničních cest Gerolda Déteindra. Expozice se totiž zakládá na historických fotografiích, které nám věnovala jeho vnučka,“ líčí kastelánka zámku Jana Zajíčková.
Prostory se nacházejí v západním křídle zámku – zahrnují osm soukromých a reprezentačních místností, které využívala rodina švýcarského konzula k bydlení v letech 1907–1949.
Součástí prohlídkového okruhu je pánský pokoj, salon Hany Déteindre, jídelna a dobová kuchyně, dále pak salla terrena v přízemí a hlavní sál v prvním patře, který rodině sloužil jak k reprezentačním účelům, konzul tam přijímal i diplomatické návštěvy, tak i k soukromým rodinným oslavám. Obnovu financovalo ministerstvo kultury a stála 16,5 milionu korun.
Po druhé světové válce zámek přešel pod správu Výzkumného ústavu chmelařského a sloužil jako ubytovna pro brigádníky, kteří na chmelnicích, které památku obklopují, sklízeli chmel.
„Podle toho prostory vypadaly. Veškerý historický mobiliář byl přesunut a nástěnná výzdoba přetřena na bílo, parketové podlahy byly zničeny,“ uvádí Zajíčková s tím, že renovace těchto prostor započala v roce 2006 a trvala donedávna.
Obnovou prošly všechny prvky, které se tam nacházejí – tedy nástěnné malby, kachlová kamna a krby, vitráže v oknech, podlahy, dřevěné obklady stěn, dveře, okna i kování zámků.
Během renovace objevili fragmenty tapety ze začátku století
„Během renovace se nám podařilo pod dřevěným obložením objevit fragmenty tapety z prvního desetiletí 20. století a díky tomu nálezu a historickým fotografiím jsme byli schopni nechat vyrobit věrnou repliku,“ zmiňuje Zajíčková.
Nejúchvatnější z nového prohlídkového okruhu je hlavní sál. Stěny jsou vyzdobeny iluzivní pozdně barokní malbou z období Jana Františka Václava Kulhánka z Klaudensteina, za něhož prošel zámek velkými stavebními úpravami.
„Malba znázorňuje antický chrám s vyobrazením čtyř živlů – ohně, vody, země a vzduchu. Jejím autorem je Kryštof Seckel, který pracoval i na Pražském hradě. Je také autorem obrazu v naší zámecké kapli,“ dodává Zajíčková.
Zámek Stekník
|
Oproti dobové fotografii z období, kdy zámek obývala rodina konzula, je tam jeden rozdíl. Chybí krb.
„Z něho se nic nedochovalo, ale nalezli jsme původní rokoková kamna, a když je restaurátoři do sálu postavili, nádherně tam zapadla, dokonce jsou sladěna s výmalbou. Je možné, že kamna byla součástí výbavy z období Jana Františka Václava Kulhánka z Klaudensteina,“ míní Zajíčková. Sál osvětluje velký empírový lustr.
Zámecké interiéry si návštěvníci poprvé prohlédli v roce 2012 a od té doby mohou sledovat proměny roky pozapomenuté památky.
V předchozích letech sledovali obnovu kaple s obrazy barokního malíře Ignáce Raaba a s varhanami z dílny varhanáře Ferdinanda Müllera a dalším krokem bude vylepšení jižního křídla a italských terasovitých zahrad, které patří k jedněm z mála zachovalých u nás. Nechal je vybudovat Jan František Václav Kulhánek z Klaudensteina ve druhé půli 18. století.
Před rokem se na Stekníku našly fresky od Kryštofa Seckela:
