Články / Reporty

Čas není gentleman (Handsome Furs)

Čas není gentleman (Handsome Furs)

Jakub Peřina | Články / Reporty | 19.07.2019

„Vracím se z flámu, mám ránu, melu z cesty...,“ hraje mi do uší po prohýřené noci píseň souputníků z Chebu. Večer bych na těch Handsome Furs taky mohl nakrásně usnout, říkám si a rozhodnu se nic neponechat náhodě. Poučen politováníhodnou chybou, kterou učinila má kolegyně na koncertu Connana Mockasina, si beru půjčku u Home Creditu, nabíjím kreditku a kupuju drogy do zásoby.

Dana Boecknera (Wolf Parade, Operators) jsem s Handsome Furs prvně viděl před deseti lety v NoDu a těžko už si teď vzpomenu, co bylo jinak. Asi jsem si koncerty platil, byl o něco mladší, možná měl více chuti do života, ale to si taky dost dobře můžu jenom namlouvat. To Boeckner má lepší paměť a před koncertem vzpomíná na českou kapelu, co tam tehdy hrála. Byly to Kazety a jsem rád, že si zrovna tohle nevybavuju. Ale Boeckner byl vždycky miláček, jeho náklonnost k východní mentalitě a národům jako jsme my, Maďaři a Jugoslávci, je dobře zdokumentovaná a nezbývá, než se tím těšit. Tenhle večer to ale na nějakou velkou oslavu hrdiny ze Západu nevypadá, u MeetFactory pár desítek lidí, asi jsou všichni na Colours nebo grilujou. Začátek působí trochu apaticky, jak ze strany publika, tak kapely. V té Boeckner vyměnil ženy, exmanželku za dívku, které nevadí hrát písně po ex. Boeckner vypadá o poznání sešleji, než si ho pamatuju, charismatický energický kluk je pryč, u mikforonu se kroutí postavička z upírských hororů Maria Bavy.

fotogalerie z koncertu je k vidění tady

Během koncertu se nic zajímavého nestane, nepočítáme-li zásah dvou obtloustlých sekuriťáků, kteří vyvedou nebožáka, který se údajně moc opil. Venkovní prostor pod dálnicí je příjemný, Boeckner to samozřejmě neopomene zdůraznit při další z pochval českého lidu. Zazní všechny písně od Handsome Furs, které byste čekali, a navrch i několik od Operators, jako vábnička na jejich říjnový koncert. A to víte, že zase půjdu! Nejlepší kapely a písně na světě to nejsou, ale jejich upřímnost je pořád stejně nakažlivá jako kdysi. Boeckner sice možná dělá zajímavější rozhovory než hudbu, ale věříte mu každý záškub, každé hrábnutí do kytary. Takové ty kapely, které se nikdy nestaly skutečně velkými, ale nevadí jim to, protože i hrát pro pár desítek lidí na dvorku ve východoevropské zemi je něco, co jim stojí za to, něco, co si celý život přáli dělat. Kdybych mohl, adoptoval bych je. Večer byl přesně takový, jaký jsem čekal. Někdy to je málo, tentokrát to bylo akorát.

zde si můžete přečíst rozhovor s Danem Boecknerem

Info

Handsome Furs (ca)
17. 7. 2019 MeetFactory, Praha

foto © Libor Galia

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace