„Tak kdy jste vlastně pořádali premiérový ročník Festivalu česneku?“
„Se vší vážností a třeba s pomocí Pavla Vláška, tehdejšího ředitele státního zámku v Buchlovicích, se nám to povedlo vlastními silami poprvé v roce 2002. Kulili jsme oči, přišlo přes 350 lidí.“
„No teď, aby vám vypadly z důlků, těch milovníků česneku je daleko daleko více. Jak moc lpíte na tradicích?“
„Jsou -li osvědčené, pak dost. Stejně tak nás ale lákají česnekoviny neprobádané. A tak v letošním 18. ročníku se tuto sobotu samozřejmě bude soutěžit také na mistrovství republiky v plivání /asijského/ česneku na dálku. Naším neplýtváme.“
„Ale česnek tuzemák je samozřejmě ve stěžejních rolích…“
„Soutěžíme mimo jiné o nejkvalitnější česnekový cop, ovšem vyzkoušíme i novinky. Třeba chceme zjistit, jaký je zájem o vstup do Klubu česnekového štrůdlu. Jsme zvědavi, jak se osvědčí česnekové sanatorium. Je toho daleko více. Třeba soutěž čichačů nebo česnekový běh.“
„Proč Vás vlastně tyhle věci baví? Organizace přece musí být mimořádně náročná. A mládenecký věk už taky máte za sebou.“
„Co je mimořádně náročně, je potěšující. Obohatí to. A hlavně, česnek je věc strategická, bez něj není vůně, štiplavosti, radosti ani hrdosti. A já jsem na festival hrdý, jako, že se Miloslav jmenuju. Je to totiž také věc nadmíru milá. A omlazující.“
„Vy jste zjevně nenahraditelný, je nahraditelný česnek?“
„Není to tak dávno, co jsme vydali 160 stránkovou knížku s všeříkajícím název Česnek nikdy nenahradíš. Což je prostě tak. Bez diskuse. Ale člověk, každý, nahraditelný je. A já jsem prosím člověk.“
„To je fakt. Ovšem člověk s velkým Č. Č jako česnek.“
