Umět se koukat kolem sebe a dostat z lidí přirozené emoce se snaží fotografka Anna Hladká
Ráda se dívá do tváří lidí. „Oči jsou strašně důležité. Žalují, ať už v dobrém nebo špatném,“ říká Anna Hladká, která často fotí v ulicích.
Baví ji reportážní fotografie. Zachytit správný moment je ale dost těžké. Lidé prý většinou ani netuší, že je fotí. „Nepřipravuju se, nečekám, nečíhám. Je to okamžik, kdy se mi podaří něco zaznamenat,“ popisuje mladá fotografka, která pochází ze Samotišek, ale momentálně žije v Praze.
Nikdy ji nezajímaly modelkovské uhlazené typy. Přesto si zkusila, v rámci studia fotografie a audiovize na vysoké škole, focení v ateliéru. „Jsem za to ráda, ale není to moje srdcovka. Je to úplně jiná práce, mnohem techničtější, mě ale více zajímá lidská duše,“ vysvětluje Anna Hladká.
Nenápadná jako myška musí být při focení během zkoušení v divadle. Snaží se nerušit zejména u vypjatých situací. To foťák sklopí a ukládá si scény do paměti. „Pak se na ně soustředím, když dostanu prostor,“ říká talentovaná fotografka, která spolupracuje s divadlem v Mladé Boleslavi, Divadlem na Vinohradech, La Fabrikou nebo na projektu Roztančené jeviště.
Anna Hladká o sobě říká, že se neumí dobře prodat. Nicméně si založila webové stránky a facebook, kde si můžete prohlédnout její fotografie. Nechává všemu volný průběh. A kdyby náhodou neměla žádné zakázky, má v záloze další plán - otevřít si malou kavárnu nebo bistro.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.