Festival Colours of Ostrava oslavil letos 18. narozeniny, a to velkolepě s legendami The Cure nebo Florence + The Machine. Ve dnech 17. – 20. července se v industriálním prostoru Dolních Vítkovic sešly desítky tisíc fanoušků, pro které byl připraven natolik rozmanitý program, že bylo nutno hodně přemýšlet, co nebo koho neprošvihnout. Kam vedly naše cesty?
Velkolepé zahájení 18. ročníku Colours of Ostrava
MØ se vrátila do České republiky po roce a zatímco loni si na Aerodromu zahrála až po setmění, na Colours of Ostrava jí k veselému vystupování slunečný den vyloženě seděl. Prakticky celý set totiž vesele protančila, ať už byla na stagei, proplétala se mezi diváky nebo poskakovala na plošině až téměř u zvukaře. Fanoušci nadšeně tančili s ní a první den na hlavním pódiu brzy začal nést obrysy ve znamení ženských vokalistek.
Fotoreport: Colours of Ostrava 2019 zahájili Florence + The Machine, MØ a domácí Buty
Po MØ totiž ovládli stage Florence + The Machine, kteří naopak přijeli do České republiky úplně poprvé, a to rovných deset let od vydání debutového alba Lungs. Zpěvačka Florence tančila celý koncert bosa a mezi skladbami se snažila přesvědčit lidi o lásce k sobě navzájem. Její hlas a charismatické a velmi skromné vystupování na pódiu nebylo ovšem jedinou předností britské kapely. Bohaté aranže skladeb doplňovaly například housle nebo harfa a dodávaly tak koncertu ještě silnější atmosféru, která dokázala dokonale pohltit a naplnit duši milovníka muziky.
Druhý festivalový den ovládly charismatické mužské hlasy
Nadmíru sympatií přivezl na ostravský festival skotský indie-folkový zpěvák Tom Walker. Na kontě má sice jen jedno plnohodnotné album What a Time To Be Alive, které navíc vyšlo letos v březnu, i tak ale dokázal publikum přesvědčit, že mu účast na hlavním pódiu právem patří. A to pro svůj nezaměnitelný a silný hlas, který dokáže během mrknutí oka na těle navodit husí kůži. Davy fanoušků, jež na jeho koncert ve čtvrtek v podvečer dorazily, si svědomitě broukaly nejen největší hity Leave a Light On nebo Just You and I, ale i ostatní skladby debutového alba. A tak velmi pravděpodobně i sám Tom Walker opouštěl český festival s pocitem štěstí. Velké srdce navíc ukázal, když během koncertu upozornil na skvělou práci organizace Člověk v tísni, jež už několik let pomáhá například v Sýrii.
To když na stage nastoupil trojnásobný držitel Brit Awards Rag’n’Bone Man, i ten největší morous musel pookřát. S vizáží připomínající čmeláka, potetovaným obličejem, sympatickým úsměvem na tváři a mimozemským hlasem si ostravské publikum omotal kolem prstu tak, že se o něm bavilo ještě v sobotu při vystoupení hlavní hvězdy, The Cure. Svou koncertní premiéru si v Česku odbyl v roce 2018 a tehdy sám přiznal, že měl z vystoupení poměrně strach. Ten se však na hlavní scéně jednoho z největších tuzemských festivalů ihned po nástupu vytratil. Hodinka Roryho Grahama aka Rag’n’Bone Mana působila sebejistě a zároveň velmi upřímně.
Fotoreport: Druhý den Colours of Ostrava nabídl strhujícího Rag’n’Bone Mana, Marizu či popové Kryštof
TIP!
Na Full Moon stagei se čtyři dny střídaly jen méně známé kapely, a tak odtud například druhý den spousta diváků rychle vycouvala, když své první tóny spustili američtí Uniform. Noise-rocková skupina totiž přijela zřejmě s nejbrutálnějším a nejhlučnějším setem, jaký se na letošních Colours of Ostrava odehrál. Pro fanoušky tvrdších žánrů to byla ovšem perfektní pochoutka a Uniform rozbouřili část publika natolik, že se i na tomto multižánrovém festivalu překvapivě rozpoutal malý mosh pit.
Pátek na Colours of Ostrava v rytmu tance a emocí
Hlavní stage v pátek večer roztancovali synth-popoví Years & Years v čele s Ollym Alexanderem, nezaměnitelnou ikonou LGBT komunity. Po předešlém melancholickém line-upu tak navodili uvolněnou atmosféru, kdy stačilo své tělo nechat unášet v rytmu devadesátkového popu a na nic nemyslet.
Lewis Capaldi byl jeden z mála interpretů, které na festivalu zastihl déšť. Fanoušky to ale ani zdaleka neodradilo, kapky deště jeho písním ba naopak dodávaly melancholickou atmosféru. Ač je sympatický skotský písničkář na scéně teprve krátkou dobu, posluchačů už si získal pěknou řádku, a tak se sám divil, jak velký dav si přišel zazpívat písně z jeho nové desky. Mezitím si samozřejmě několikrát zavtipkoval, protože svými průpovídkami a zábavným vystupováním na stagei už je také velmi proslulý. Je jen škoda, že to zas tolik obecenstva neocenilo a někteří čekali (případně se toho hlasitě dovolávali) jen na song Someone You Loved.
TIP!
Zajímavé objevy indie scény po celý festival nabízela glo FRESH stage, na níž nešlo přehlédnout zpěváka Glenna Rosborougha, který je znám už pro své účinkování v kapele Kharma 45, s níž si zahrál i na legendárním festivalu Glastonbury. Většího úspěchu se však dočkal až jako sólista, jenž je na koncertech odkázán pouze na svůj mocný hlas, kytaru a doprovodného bubeníka. Festival Colours of Ostrava nadchlo jeho vystoupení natolik, že si vytleskal i neplánovaný přídavek.
Dvě a půl hodiny s The Cure
Legendární The Cure dokázali, že nestárnou. Jejich debutové album letos slaví čtyřicet let od vydání, a přesto i po takové době přivezli do Ostravy energii, která jim vydržela skoro dvě a půl hodiny. Předvedli tak nejdelší set na letošních Colours (i když pro The Cure je takový čas ještě docela málo), který ale nenudil ani na chvíli. Například z nejpopulárnějšího alba Disintegration jsme slyšeli hned pět skladeb, včetně Pictures of You nebo Lovesong. A to ještě nepřišlo ani na přídavky, při kterých už i frontman Robert Smith vyloženě zářil, což u něj nebývá zrovna zvykem.
Fotoreport: Závěr Colours of Ostrava 2019 s The Cure, ZAZ nebo Gang of Youths
The Cure ale rozhodně neupoutali jen svými největšími hity, jak možná někteří čekali. Celé představení byla jedna velkolepá show, plná vizuálních efektů a melancholií i energií nabitých skladeb. Kdo šel letos na The Cure jen proto, že tam mířila většina areálu, možná mu přišlo vystoupení zbytečně zdlouhavé, fanoušci kapely si ale tohle rozpoložení legendární party museli bezpochyby užít. Projev Smithe je navíc stále stejně dokonalý, takže se po čtyřech únavných dnech a plném programu dostalo Colours zakončení v podobě headlinera, jakého si opravdu zaslouží.
TIP!
Gang of Youths sice nejsou na hudební scéně nijak neznámým pojmem, v české sféře o nich ale nikdy nebylo moc slyšet. Na jedné z velkých stageí si ovšem rychle získali diváky, a to nejen chytlavými songy, ale také díky charismatu frontmana Davida Le’aupepeho. Ten totiž dokázal do songů, jako The Heart Is a Muscle, vložit obrovské množství emocí a do jiných, jako Let Me Down Easy, zase naopak taneční pohyby. Po celou hodinu koncertu z něj tak nešlo spustit oči a dokonce potěšil fanoušky i tím, že se na chvíli vydal s mikrofonem přímo mezi ně.
Silné zastoupení české hudební scény
Colours of Ostrava každoročně nabízí i pohled na českou hudební scénu, kterou samozřejmě upozorňuje hlavně na interprety z Ostravska. Velké pocty slavnostního zahájení festivalu se tak letos dostalo kapele Buty. Nebyla ale jediná z těch, co se během ostravského hudebního svátku předvedla na hlavní stagei. I klubový interpret David Stypka s kapelou Bandjeez ochutnal pohled na dav zpívající si mocné skladby Jericho či Dobré ráno, milá.
Jedna z mála kapel, které na Colours přivezly i vizuální show byli domácí Kryštof. Jejich „malý Strahov“ nabídl nejen pastvu pro oči, ale především i pro uši. Partička kolem frontmana Richarda Krajča je na vrcholu slávy a v Ostravě na pohled rozdávala radost i z jádra těch nejpochmurnějších skladeb.
Colours of Ostrava jsou často o objevování muziky, jestli se ale někde sešel téměř výhradně dav fanoušků interpreta, tak zřejmě u MC Geye. Ten se samozřejmě projevoval jako obvykle, tedy vyprávěl spoustu (ne)povedených vtipů, padlo několik urážek či narážek a nabídl porci humorného rapu, se kterým mu publikum s radostí pomohlo. Taky si ho zvládlo vytleskat hned dvakrát zpátky na stage, a tak Mc Gey zábavně předvedl dvakrát úplně stejný projev, než spustil také dvakrát za sebou stejný song, G-Funk. Podobná situace panovala u koncertu Dana Bárty s Illustratospherou, kde se rovněž sešla specifická skupina fanoušků okouzlujícího a nezaměnitelného hlasu.
Text: Markéta Koloničná, Václav Pilka