„Vyráběly se ve Svratce na Žďársku, na svoji dobu byly tyto rovné hokejky dobré,“ vzpomínal Hrbatý. „V tu dobu jsme byli jenom tři hráči v lize, co s ní hráli: Jarda Jiřík, Josef Ulrych z Litvínova a já.“
Při výběru hole Hrbatý zohlednil pozici, na které nastupoval. „Jako pravé křídlo jsem hrál přes ruku. Nelíbilo se mi, jak to bylo zahnuté a puk mi stále utíkal z hole,“ vysvětloval. „Takhle jsem mohl udělat rychlou kličku do středu kluziště a hned se dalo pěkně vystřelit.“
Právě se střelbou Hrbatý nikdy problém neměl. Během své kariéry odehrál za Duklu 586 ligových zápasů, ve kterých nastřádal 222 branek.
Na začátku působení v Jihlavě však zažil zajímavý paradox. Poté, co ho trenér Jaroslav Pitner zařadil do prvního útoku vedle bratrů Jiřího a Jaroslava Holíka, se tato volba neukázala jako šťastná.
„Hráli jsme výborně, pětku soupeře jsme kolikrát nepustili ze třetiny. Ale nedávali jsme góly,“ vzpomínal Hrbatý. Později tak vznikla produktivní řada Holík - Holík - Jan Klapáč a druhý útok ve složení Josef Augusta - Milan Nový - Hrbatý. „Byli jsme dva roky nejlepší lajnou Dukly,“ pochvaloval si Hrbatý. „Pepík Augusta hrál stažené levé křídlo, my dva jsme se tlačili dopředu.“
Díky působení v Jihlavě se Hrbatému splnil jeho největší sen: zahrál si za československou reprezentaci. „Nechtěl bych, aby to znělo jako fráze. Ale dres se lvíčkem na prsou pro mě byl vrcholem, prostě vším,“ prozradil Hrbatý. „Znamenalo to pro mě vrchol veškerého sportovního snažení.“
Olympijské zlato bylo blízko
Nejsvětlejším momentem kariéry byl olympijský turnaj v Grenoblu 1968. „Velký podíl na tom mělo i to, že jsem tam vstřelil vyrovnávací branku Švédům na 2:2 a tahle remíza nám vynesla stříbro, o němž se nám po neúspěchu na předchozím mistrovství světa ve Vídni ani nesnilo,“ líčil Hrbatý.
A mohlo být ještě lépe. Československo tehdy v závěrečném zápase turnaje potřebovalo vyhrát a do konce zápasu zbývalo ještě třináct minut.
„Mohli jsme mít i olympijské zlato, ke kterému jsme potřebovali zvítězit. Při další akci jsem stál sám u tyčky. Kdyby mi Jožka Golonka místo střely přihrál, tak jsem asi přidal další gól,“ vzpomínal Hrbatý, který nastupoval v prvním útoku s Františkem Ševčíkem a Jozefem Golonkou.
V reprezentaci Hrbatý odehrál 57 zápasů a vstřelil 15 branek. Ze tří účastí na mistrovství světa pomohl ke dvěma třetím místům.
„Bronzová medaile z mistrovství světa je krásná, ale mým snem byla samozřejmě zlatá,“ litoval Hrbatý. „A jen mě mrzí, že jsem počet reprezentačních startů nezaokrouhlil…“ Na ledě patřil Hrbatý mezi slušné, málo trestané hráče. Ostrý pěstní souboj s protihráčem na ledě podle svých slov nezažil. „Já se nepral, každému jsem ujel,“ smál se.
