Nový dokument připomene život a tvorbu legendárního Jiřího Trnky

Dokument Jiří Trnka: Nalezený přítel je vyprávěn pohledem režiséra, který pátrá po osudu Jiřího Trnky, autora filmů jeho dětství, které viděl ve Francii jako malý v dělnickém kině, které promítalo východoevropskou animaci. Při svých cestách do Československa se v pozdějších letech seznámil s Terezou Brdečkovou a společně se snaží nalézt odpověď na otázku, kdo byl Jiří Trnka. Věnují se jeho nesnadným začátkům, ovlivněním českou loutkářkou tradicí, téměř osudově náhodnému přizvání k vedení studia animovaného filmu. Sledují jeho cestu za světovým úspěchem v temných 50. letech až k jeho konfliktu s komunistickým režimem na sklonku života.

Jiří Trnka, výtvarník, ilustrátor, spisovatel, scenárista, loutkář, sochař a jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu, je jedním z největších a nejvšestrannějších českých umělců 20. století, jemuž se podařilo významně ovlivnit umělecké dění ve světovém měřítku. Začínal v Plzni v Divadle Spejbla a Hurvínka Josefa Skupy, v roce 1945 spoluzakládal studio kresleného filmu Bratři v triku, v roce 1947 založil Studio loutkového filmu Jiřího Trnky a stává se průkopníkem nové technologie. Díky Trnkově géniu a jeho skvělému malému kolektivu vzniká slavná česká škola loutkové animace. Na Západě získává festivalové ceny a stává se výhodným vývozním artiklem. Krása jeho filmů společně s jeho nádherným impozantním zjevem z něj udělají světovou osobnost. Komunistický režim na něm demonstruje, jak je humanistický a uměnímilovný. Trnka se nikdy nestane zaměstnancem, není v KSČ, dělá si, co uzná za vhodné. Je králem české knižní ilustrace i loutkového filmu. Jenže žije ve stínu totalitní moci, a to má své důsledky. V polovině šedesátých let se Trnka připravuje na svoje poslední dílo: krátký film Ruka, tvrdou alegorii totalitní moci. Film získá cenu na festivalu v Annecy, ale narazí na Československou cenzuru.

Film Jiří Trnka: Nalezený přítel Joëla Fargese a Terezy Brdečkové v červnu získal na festivalu Il Cinema Ritrovato v Boloni cenu studentské poroty za nejlepší dokumentární film. Porota své rozhodnutí porota okomentovala následovně: "Rozhodli jsme se ocenit dokument, který nás nejvíce zasáhl svou schopností vyprávět zvláštním způsobem příběh, který jsme dosud neznali, a to emocionálním pohledem režiséra."