Nebezpečné vztahy jako divadlo citů. Neodolatelný Valmont se vrací na scénu

Předlohou divadelního scénáře se stal proslulý románNebezpečné známosti z roku 1782, ve kterém Choderlos de Laclos vykreslil volnomyšlenkářské mravy ve šlechtických kruzích Francie. Hlavními hrdiny jsou bezohlední manipulátoři lidských citů – markýza de Merteuil a vikomt de Valmont.

Jedná se o šestou Tycovu režii na jevišti Městského divadla Brno, naposledy zde připravil jiný známý titul, a sice Čarodějky ze Salemu. Není třeba hledat násilné paralely, ale obě inscenace spojuje téma manipulace. Důležitější však je fakt, že oba Tycovy kusy jsou povýtce herecké. Nebezpečné vztahy se dají inscenovat jako velkolepá kostýmní podívaná o intrikách a pletkách šlechty, mohou být také lechtivou rokokovou záležitostí stran pohlavnosti nebo třeba jakýmsi jízlivě mravoučným pohledem, kam až vedou milostné pletky, touha mstít se či někoho intrikami zničit. Tycova režie se naštěstí k jednostrannému pohledu, k laciným kudrlinkám ani moralistnímu výkladu neuhnula. Režisér připravil historizující podívanou, v níž pomalu demaskuje celou tuto společnost, ukazuje a obtahuje emoce aktérů. Celé je to vlastně jedno velké divadlo emocí, citů, vášní i kalkulů nejrůznějšího druhu. Hrdinové této inscenace se divákům ponejvíce zpřítomňují přes svůj jazyk a mluvu, dialogy nechávají jasně nahlížet do taktik a myšlení všech přítomných, ale zejména dvou hlavních intrikánů.

Valmont v džínové bundě

Jistou režijní strategii lze číst už ze scény Andreje Ďuríka, který na jevišti postavil vlastně jakýsi velký honosný tříúrovňový salon. Jednotlivé stupně nejen markýrují různá prostředí, přičemž na třetím schodu, a tedy vrcholu všeho je ložnice. Tato jednotlivá jeviště a úrovně jsou odděleny oponami. Ďurík použil jako ústřední jevištní objekt hromady modrých polštářů či peřinek, Tyc s nimi občas nápaditě pracuje (zasypou Cecílii při prvním intimním setkání s Valmontem, který je jindy doslova tahá zpod zneuctěné a naráz odmítnuté paní de Tourvel).

Kostýmy Anety Grňákové se zase lehce otírají o dobovou módu, dámy tady nosí jednobarevné toalety v pastelových barvách a s kovovým tónem. Bohužel jim chybí jakási jednotná štábní kultura (tradičně oblékaný Valmont tady jednou přijde v „džísce“ s epoletami) a jsou ve vizuálním vjemu roztěkané, dojem z inscenace zbytečně třepí.

Až na svůj poslední cynicky ďábelský výstup přijde markýza (s výmluvnou replikou „Zatím snad uděláme nejlíp, když budeme pokračovat ve hře!“) jako sladká růžová rokoková panenka s bílou vyčesanou parukou. Dva lokajové ji krmí zmrzlinou a hrozny, ona se jim před zatažením opony lascivně odevzdává. Tyc ale naštěstí svoji inscenaci nepřetížil ani neutopil explicitní tělesností a sexualitou, i když i tady samozřejmě svůdné dámské prádlo občas hraje hlavní roli. Neakcentuje se tady ovšem jenom ona pudovost, ale právě přetvářka, manipulativnost a předstírání oněch vztahů z titulu inscenace, vztahů, které v tomto balení jsou nebezpečné.

Zdařilá práce s herci

Pro diváky bude možná překvapující obsazení hlavní role Valmonta Michalem Isteníkem. Tělnatější menší herec přece jen není oním fyzickým prototypem slavného svůdce, jehož filmovou podobu určil Colin Firth nebo John Malkovich. Isteník sází na jakýsi svatouškovský projev dobráka, svoji figuru staví ve dvou plánech. Před zraky manipulovaných je oním svatouškem, za jejich zády se rychle mění v cynického posunkujícího kašpara. Isteník roli zvládl, není mu těsná, ale nějaký vrchol v portfoliu tohoto skvělého komediálního herce tvořit nebude.

Zajímavou kreaci jako markýza de Merteuil vytvořila Radka Coufalová, je oním ústředním nervem večera. Coufalová předvádí podlou radost z manipulace s jinými, na přesvědčivosti jí dodává jakýsi lehký distanc od hrdinky, jež si tak ráda pohrává s okolím.

Za velké překvapení inscenace lze však označit Cecílii Kateřiny Marie Fialové, která bravurně a bez pitvoření předvádí naivní slečinku, která je ve finále radostně zpustlá. Zdařilý protipól jí tvoří Marek Hurák jako rytíř Danceny v legračně mladicky zapáleném pojetí, které však není herecky přepálené. Povedená práce s herci celý večer zvedá nad šedý průměr, i když Nebezpečné vztahy i v Brně jsou a zůstanou zejména kýženou provozní záležitostí spolehlivě přitahující publikum.