„Původní profesí jsem lesák, navíc mne baví pracovat s rostlinami a stromy. U takové práce si dokážu odpočinout,“ říká Jan Budka. Dub sleduje ze sídla své firmy už řadu let.
„Má to těžké, z jedné strany asfalt, z druhé strany asfalt. Pořád se držel, ale v posledních letech začala koruna schnout a její přírůsty už nebyly tak velké,“ popisuje stav, ve kterém se památný strom v posledních letech nacházel.
Péče, kterou stromu věnovali ochranáři, mu nepřišla dostatečná. A tak se rozhodl jednat sám.
„Začali jsme tím hlavním, tedy zajistit mu dostatek vody, vždyť všude kolem něj byl jen asfalt. Ten jsme odstranili. Zemina, co tam byla, to byla navážka, tak jsme ji odvezli a vyměnili za dva náklaďáky ornice. Navrch pak přišel kompost s rašelinou, protože jsme okolo stromu udělali malou zahrádku s azalkami,“ popisuje Budka hlavní úpravy.
A kvůli suchu posledních let nechal také okolo stromu umístit několik takzvaných husích krků, kterými mu může doplnit vodu. „Dub je lužní rostlina, potřebuje vláhu, tak jsme ho několik dnů také zalévali odraženou dešťovkou,“ dodává.
Strom lidé dále zalévají i kvůli současnému suchu. Každý rok Jan Budka také sbírá žaludy. Má už jich stovku naklíčených v různých velikostech. „Kdyby se s dubem něco stalo, mám jeho ‚děti‘, které ho nahradí,“ usmívá se.
O penězích, které na záchranu dubu letního vynaložil, se nechce bavit a jen tak mimochodem poznamená, že prostoru pro dub padlo za oběť i šest parkovacích míst.
„Budu chtít po ochranářích, aby strom ještě jednou prořezali a odstranili suché větve z koruny,“ zamýšlí se Budka nad nejbližší budoucností. Rád by také viděl podrobný dendrologický průzkum a určení stáří stromu. To by se mělo pohybovat okolo 200 let.
Údaje pak doplní na novou informační tabuli, aby návštěvníci Hamrníků věděli, jak je strom starý a jak se na své místo dostal. Dub totiž nejspíše pamatuje založení parkových úprav v okolí hamrnického zámečku, které se uskutečnilo zřejmě někdy v letech 1832 až 1835.
„Chci, aby alespoň něco, co tady v Hamrníkách kdysi vzniklo, zůstalo i dalším generacím,“ vysvětluje Budka jeden z důvodů, proč musí dub žít dál.
Ostatně kdysi proslulý hamrnický zámeček byl prvním ubytovacím zařízením pro lázeňské hosty. Postaven byl v letech 1706 až 1708 a nese popisné číslo 2, jedničku má bývalá hájenka. Zámeček dnes patří zahraničním majitelům z Itálie, kteří se o něj příliš nestarají.
