14°C
Na Čechy doléhá tíha klimatických změn. „Někteří ani nechtějí děti,“ říká terapeutka
Na Česko se opět řítí vedra kolem 35 stupňů Celsia. Tyto teploty bývaly dříve spíše výjimečné, teď jsou běžnou součástí i našich krajin. Do jisté míry za to mohou klimatické změny, se kterými se pojí i další extrémní jevy – silné hurikány, tornáda nebo sucho. Jen těžko lze přehlížet, že něco se v přírodě děje. A na lidskou psychiku to má vliv. Podle terapeutky Zdeňky Voštové přibývá lidí, kteří trpí tzv. environmentálním žalem.
Máme jen 12 let na to upravit naše jednání, jinak bude planeta Země nenávratně zničena. Tak zněl začátek zprávy, kterou loni na podzim zveřejnil Mezivládní panel pro změny klimatu fungující při OSN. Podle něj by se lidstvo mohlo dočkat přírodní katastrofy již v roce 2040. Počítejme mezi to například extrémní sucha, vymírání korálových útesů, lesní požáry nebo obří hurikány.
Ke všemu do jisté míry dochází již dnes. A to je přesně důvod, proč mnoho lidí nevidí důvod k radosti, byť jejich život je vlastně šťastný. Pocit, že se Země řítí do záhuby, je až moc silný a reálný.
Psychologové se tímto problémem zabývají již několik let, poslední měsíce ale aktuálnost tématu narostla. Dostal už i svůj oficiální název – environmentální žal nebo ekologická úzkost. Podrobnou analýzu vydala například Americká psychologická asociace, podle které se stavy mohou projevovat sebevražednými myšlenkami, šokem, pocitem fatalismu, traumatem nebo ztrátou identity.
Strach ze sucha i úbytku hmyzu
V Česku se tématem ekologické úzkosti zabývá terapeutka Zdeňka Voštová. „Pro některé lidi představuje současný stav planety a klimatická změna velikou osobní zátěž. Lidé v této souvislosti často popisují nejen strach z budoucnosti, ale také smutek z toho, že nenávratně zaniká část přírodního světa,“ uvedla pro Blesk Zprávy.
Odbornice potvrzuje, že fenomén tu existuje dlouho, poslední dobou ale počet lidí zasažených environmentálních žalem přibývá. „Začínají pociťovat na vlastní kůži důsledky změn klimatu, vnímají, že ubývá hmyzu, že s přírodou zkrátka není něco v pořádku,“ popisuje, proč tomu tak je. Neustálé černé scénáře o budoucím vývoji světa nepomáhají. „Mnoho lidí je vyděšeno, když slyší o rizicích válek migračních vln či hladomorů v důsledku sucha. Velká část mých klientů v této souvislosti zvažuje, zda vůbec do tohoto světa počít děti,“ říká Voštová.
Mezi nejčastější pocity, které tito lidé zažívají, podle terapeutky patří bezmoc, smutek, úzkost, strach, ztráta smyslu života a vztek na lidstvo, že vůbec takovou situaci mohlo dopustit. Výjimkou není ani averze vůči osobám ve svém okolí, že se nechovají ekologicky. „Někdy mohou tyto pocity dojít až v existenciální bezvýchodnost a beznaděj,“ uvádí terapeutka.
Sázením stromů k lepší náladě
Naštěstí i lidem, kteří podobné pocity zažívají, lze pomoci. Podle Voštové je důležitý především prostor, kde mohou svobodně mluvit. „Už jen při tomto prvním kroku mí klienti často pociťují úlevu,“ uvádí odbornice. Při terapii dává Voštová prostor pro rozšíření uvědomování tady a teď. Následně se pracuje na posílení zdrojů sebepodpory.
„Někomu pomáhá založit komunitní zahradu nebo sázet stromy, někdo se soustředí na minimalizaci vlastní ekologické stopy, někdo se rozhodne ovlivnit své širší okolí a vstoupí například do komunální politiky,“ zmiňuje odbornice příklady aktivit, které lidem s environmentálním žalem pomáhají.
Dále je podle terapeutky třeba se smířit s tím, že budoucnost je opravdu nejistá a dopředu nevíme, co se stane. To ale automaticky neznamená, že planetu čeká zkáza. „Proto bychom neměli zapomenout otevřít se i pozitivním scénářům,“ říká. Pomáhá v životě zpomalit a začít vědomě myslet na každodenní hezké okamžiky.
Úzkosti ze stavu přírody má i Greta
Jak překonání nešťastných stavů může vést k pozitivním výsledkům, lze pozorovat například ve Švédsku. S ekologickou úzkostí se na vlastní kůži potýkala tamní školačka Greta Thunbergová, která se proslavila svými protesty za okamžitou akci proti globálnímu oteplování. Že celou její aktivistickou dráhu odstartoval environmentální žal, se nechala slyšet během loňského vystoupení na konferenci TEDxTalks.
Vše podle ní začalo, když jí bylo 11 let a současný stav věcí si začala uvědomovat. „Přestala jsem mluvit. Přestala jsem jíst. Během dvou měsíců jsem ztratila deset kilogramů,“ popsala, jak se cítila. Když jí později diagnostikovali s formou autismu a svoji diagnózu pochopila, rozhodla se, že ji využije k boji za změnu. Vrcholem bylo, když na jaře vyburcovala k protestům 1,4 milionů školáků ve 112 zemích světa. V březnu letošního roku ji tři členové Norského parlamentu nominovali na Nobelovu cenu míru.
Témata:
Související
Tam půjdem všichni a brzo. Včetně vás.