Smuteční slavnost patří k nejvýznamnějším československým snímkům ze šedesátých let. Režisér Zdenek Sirový film točil v roce 1969 v Pelhřimově, Putimově a Novém Rychnově. Vedle Josefa Somra obsadil do hlavní role Jaroslavu Tichou, Ľudovíta Kronera či Zdeňka Kryzánka.
Pod filmem je podepsaná jako scenáristka Eva Kantůrková, jež v mládí po roce 1948 zažila vystěhování sedláků a následný úpadek jejich statků v rukou družstevníků. Své zkušenosti z venkova otiskla právě do snímku Smuteční slavnost.
Před kamerou se tehdy objevili mnozí obyvatelé Putimova. A to nejen v průvodu za rakví. Filmový statek, z něhož hlavní hrdiny vystěhovali, stále stojí na tamní malebné návsi s rybníkem a kapličkou.
Miroslav Marek má na tento film osobní vzpomínku. Jeho otec tehdy pracoval u spojařů, zaváděl lidem telefony a stavěl sloupy pro vedení kabelů. A když jel jednou s kolegy u Nového Rychnova, byla tam kvůli natáčení zastavená doprava.
„Takže vypnuli motor. Po chvíli za nimi přišel někdo z filmového štábu, aby šli posílit smuteční průvod před kamerou. A tak je tam někde zachycený i můj táta,“ popisuje Miroslav Marek.
Podpis Jaroslavy Tiché do knížky přibyl o půlstoletí později
On sám před lety uváděl akci v Putimově inspirovanou filmem Smuteční slavnost, na kterou přijela kromě jiných i herečka Jaroslava Tichá, představitelka hlavní role Matyldy. Krátce po této putimovské akci zemřela.
Při setkání před pěti lety za ní přišla jedna místní obyvatelka, která si při natáčení nechala všechny tvůrce podepsat do knížky Evy Kantůrkové. Jen Jaroslavu Tichou tehdy nezastihla. A tak si pro autogram přišla o téměř půlstoletí později.
„Místní si tehdy padli do noty s filmovým štábem, někteří lidé se spřátelili, nosili jim i buchty,“ usmívá se Miroslav Marek.
Herečka Jaroslava Tichá ve filmu představovala venkovskou ženu, která se rozhodla navzdory okolnostem i některým lidem pohřbít svého muže v rodné vsi, z níž byli vystěhováni v padesátých letech.
Její muž, bývalý sedlák, se tehdy odmítl podřídit kolektivizaci. A některým jeho bývalým sousedům se nelíbilo ani to, že by se měl vrátit domů v rakvi. Odbojného sedláka si zahrál Ľudovít Kroner, bratr herce Jozefa Kronera.
Průvod přes pelhřimovské náměstí sledovali funkcionáři z věže
Bráno podle exteriérů, filmového sedláka Chladila se ženou vystěhovali z Putimova do Nového Rychnova. A o jeho místě pohřbení spolurozhodoval Josef Somr v roli stranického funkcionáře na pelhřimovském náměstí.
Tehdy na konci šedesátých let tam byly u kašny stromy, vedle nichž sedlákova odvážná žena stála a čekala na rozhodnutí komunistické moci. Když pak šel v závěru filmu smuteční průvod přes pelhřimovské náměstí, sledovali to před kamerou funkcionáři KSČ z ochozu věže.
Miroslav Marek dokreslil i historii pěkné návsi se statky v Putimově, která tak zaujala filmaře. Kvůli pěstování lnu tehdy měli hospodáři postavené za svými domy pazderny. Z těch je dnes druhá linie domů v Putimově, kde místní bydlí.
Před pěti lety přijela do místa natáčení i spisovatelka a scenáristka Eva Kantůrková. A to kvůli dokumentu studenta a místního obyvatele Davida Bumbálka, jenž se nechal Smuteční slavností inspirovat.
