Její popularita paradoxně neklesá. Na turnajích je stále vítána jako jedna z největších hvězd. Na Instagramu její účet sledují dva miliony fanoušků. Je obletována na každém kroku, pravidelně plní stránky novin, ačkoli jen minimálně v souvislosti se samotným tenisem.
Očekávaný comeback do elitní tenisové společnosti, který mnozí odborníci považovali z pouhou otázku času, se ale neuskuteční ani letos. Optimistů přesvědčených o nevyhnutelnosti návratu Bouchardové je navíc stále méně. Jestli vůbec nějací.
Bouchardová poctivě trénuje, prý nejtvrději za celou kariéru. Objíždí spoustu turnajů, tajemný pokles výkonnosti ale není schopná zastavit a rozpomenout se na tenis, kterým ničila soupeřky při svém bleskovém nástupu do velkého tenisového světa v sezoně 2014.
Tehdy Kanaďanka šokovala sportovní svět nevídanými ataky závěrečných kol grandslamových turnajů.
V Austrálii i na Roland Garros si zahrála semifinále. A na Wimbledonu její životní jízdu zastavila až raketa Petry Kvitové, jež tehdy pozvedla podruhé v kariéře slavnou mísu Venus Rosewaterové.
V žebříčku se Bouchardová rychle vyšvihla do elitní desítky. Maximum si vytvořila v říjnu 2014, kdy se její jméno objevilo na páté pozici.
Bylo jí dvacet let, svět jí ležel u nohou, stejně jako miliony fanoušků a desítky luxusních sponzorů. Tenis v ní viděl novou Marii Šarapovovou. Marketingové zlato, které dokáže vyhrávat velké trofeje.
Její pád ale pohříchu započal hned v následující sezoně. Ta přitom vyvrcholila pádem skutečným, nikoli jen žebříčkovým.
Bouchardová sice v úvodu roku došla do čtvrtfinále Australian Open, pak jí však trvalo dalších osm měsíců, než znovu dokázala vyhrát více než dva duely po sobě. Sen o dalším velkém úspěchu a návratu na výsluní skončil v jedné z místních šaten.
Kanaďanka uklouzla, způsobila si několik zranění včetně otřesu mozku a do osmifinále proti budoucí finalistce Robertě Vinciové z Itálie vůbec nenastoupila.
Začala pak trpět závratěmi - i při samotných zápasech -, a tak vše nakonec skončilo žalobou proti americké tenisové asociaci USTA. Táhlý spor vyhrála a dostala odškodné. Soud uvěřil tomu, že následky pádu se dlouhodobě negativně podepisují na její výkonnosti.
To už se psal únor 2018. Další rok mající býti rokem vytouženého návratu. Stal se ale pravý opak. Bouchardová kupila nezdary a propadla se mimo stovku. Musela začít hrát kvalifikace a najednou zjistila, že nestačí ani na hráčky druhého sledu.
Obhajoby bodů se pro ni staly až příliš složité a v létě byla jen pár míst od propadu do třetí stovky. Na poslední chvíli se zachránila a začala zase stoupat, byť jen mírně.
Co víc, musela si zvyknout na mnohem skromnější peníze. Po odchodu agenta jí zamávali hned čtyři klíčoví sponzoři, oděvní gigant Nike si navíc vymínil, že bude pohasínající kanadské hvězdičce platit s ohledem na sportovní výsledky.
V hlavě se uskromnila, přestala snít o zázračných cestách zpět na vrchol. Na začátku této sezony zarytě tvrdila: "Nemůžu se pořád dívat zpátky. Už nemůžu najít své staré já. Ale chci být nejlepší současnou verzí sebe sama. Týden co týden makám, snažím se o zlepšení. A věřím, že jednou přijde chvíle, kdy znovu prorazím."
Z dalšího vyjádření se zase zdálo, že jí prostě stačí být součástí tenisového kolotoče.
"Opravdu si vážím toho, že se můžu živit takhle. Cestuji po úžasných místech, poznávám města, kde zrovna hraju. Je to požehnaný život, velké štěstí," básnila a hodně si slibovala od spolupráce s novým trenérem Michaelem Joycem.
"Makáme na servisu a agresivnějším returnu. Když se dobře hýbu a jsem u míčů včas, předvádím to nejlepší. Musím být víc agresivní, být sama sebou," prohlašovala.
Jednoduchý recept zásadně selhal. Za sezonu má pětadvacetiletá tenistka šílenou bilanci šesti výher a čtrnácti porážek. Poslední její výhra se datuje na 17. únor, kdy postoupila do druhého kola v Dubaji. Následný duel s hvězdnou Simonou Halepovou prohrála jen těsně a sama Rumunka pro ni měla jen slova chvály.
Od té doby už ale Bouchardová paradoxně nevyhrála jediný zápas. Zatím posledním dílkem do černé série byl úterní washingtonský debakl 1:6, 2:6 od domácí Lauren Davisové.
A tak se zdá, že i v jednoduché touze po herní agresivitě je jádro problému. Ryze útočný tenis kanadské hráčky je nejspíš dávno překonaný. Bouchardová je čitelná, má obvykle jen jeden plán. Pokud se nedaří, se zápasem není schopná cokoli udělat a proti konkurenci tak významně strádá.
Vždyť jiné slavné ranařky, mezi nimi i Karolína Plíšková s Petrou Kvitovou, doznaly, že musí být na kurtu variabilnější, aby stačily na stále brutálnější konkurenci.
Možná, že to ale Bouchardová ani pochopit nechce. Možná se až příliš dobře naučila sklízet příjemné plody bývalé slávy.
