Pomáhal už spoustě českých sportovců v čele s wimbledonskou šampionkou Petrou Kvitovou. Minulý týden se ale sportovní psycholog Michal Šafář v korejském Kwangdžu exkluzivně staral o to, aby reprezentační plavci moc neplavali v mumraji světového šampionátu. Děkan fakulty tělesné kultury na Univerzitě Palackého v Olomouci pomáhal ke comebacku Simoně Kubové a obdivuje, jak svou premiéru na velké akci zvládla mladá Barbora Seemanová.
Je to věčně usměvavý muž, který je vždycky po ruce, aby si vyslechl obavy, jež trápí sportovce během nejdůležitějších závodů v roce. Michal Šafář je v Kwangdžu v rámci své dlouholeté spolupráce se špičkovými českými plavci. Těsně spolupracuje především se Simonou Kubovou, která se po letech psychického trápení vrátila mezi světovou elitu. „Vidím trochu podobnost mezi Simonou a Petrou Kvitovou,“ říká Šafář.
Začněme ale u jiné české plavkyně. Devatenáctiletá Barbora Seemanová v Koreji závodila na svém prvním šampionátu v dlouhém bazénu. Jak ho zvládla z vašeho pohledu?
(úsměv) „Bára mentální práci zatím nepotřebuje.“
Je v tomhle ohledu tak silná?
„Je typ, který je opravdu uvolněný. Jak v plaveckém projevu, tak v mentálním nastavení je velmi silná. Řekl bych, že pokud by tady byla jenom ona, tak já tady nemám co dělat.“
Je to naopak tak, že kdo je mentálně sevřený, je sevřený i v bazénu?
„Ta provázanost tam bývá poměrně silná. Protože když se bavíme, jaké projevy má nervozita, tak jeden z typických projevů nervozity je, že se vám změní svalový tonus, dostává větší napětí. A to se samozřejmě v technice plavání poměrně výrazně může projevit.“
Když je Seemanová v bazénu, i laik pozná, že plave krásně, téměř ve vodě tančí. Souvisí to s její schopností se uvolnit?
„I na mě jako na laika to působí velmi ladně a elegantně. Já to samozřejmě nedokážu úplně stoprocentně posoudit, ale z mé zkušenosti se ukazuje, že to je součást pohybového talentu. Taková ta přirozená ladnost. Pokud se ještě skloubí s mentální pohodou, tak projev i pro laika vypadá čistě, hezky motoricky, rytmicky. Je to hezké na pohled.“
Jak se na svém prvním šampionátu chová?
„Zvládá to výborně. Samozřejmě, nikdo vám neřekne, jak to bude zvládat za rok, jak to bude zvládat po nějakém velkém úspěchu, nebo naopak po nějakém velkém neúspěchu. Tady musím říct: Klobouk dolů! A řekl bych, že to je velká zásluha její trenérky, která s ní má moc hezky nastavenou přípravu i pěkně nastavené cíle. Velmi o tom přemýšlejí a mají to nachystáno. Mají to vyladěno výborně.“
Vy jste pomohl k wimbledonským titulům Petry Kvitové, která hraje nejlepší tenis na grandslamech. Není si v tomhle se Seemanovou trochu podobná?
„Úplně bych neřekl, že jsou si podobné. S Petrou jsem začal ještě předtím, než vyhrála první grandslam, ale už v té době byla vnímavější na podněty okolí, a nebylo pro ni úplně jednoduché se vyladit do soutěžního, tranzového stavu. U Báry mi přijde, že to je pro ni v současnosti přirozený stav. Otázka je, jak dlouho to vydrží, jak je to u ní pevné, jak zvládne kolísání během kariéry. Ale teď bych řekl, že je její sportovní talent velice dobře propojený s mentálním nastavením. Mám pocit, že je velmi přirozená, ona o tom vůbec nepřemýšlí, ona prostě taková je.“
Potkal jste někdy takhle mladého sportovce, který by v takové chvíli neměl problémy?
„Potkal jsem takhle mladého sportovce, který byl bezproblémový. Ale abych pravdu řekl, nepotkal jsem nikoho, komu by to vydrželo v průběhu celé kariéry. Vždycky tam byl zlomový bod, ve kterém to bylo na hraně. A tam byla otázka, jestli se to zvládne, nebo nezvládne.“
Proč to tak bývá?
„Třeba po tom hodně velkém úspěchu, kdy se najednou objeví očekávání, že toto už je standard, který se bude pořád opakovat. A tam se dost často stane, že z těch úplně bezproblémových se stanou více svázaní, kteří s tím nějakou dobu bojují. Někdy úspěšně, někdy neúspěšně.“
Tohle byl asi případ Simony Kubové, která na začátku kariéry sbírala medaile, ale pak ji jeden nepovedený šampionát srazil hodně zpátky…
„Tady vidím trochu podobnost mezi Simonou a Petrou Kvitovou. Simona, než si sáhla na velký úspěch, tak to zvládala bez problémů. Když ale dosáhla na vrchol, tak přišlo trauma z medaile, které jí bránilo podávat výkony. I u Petry po prvním Wimbledonu, byť šlo o kratší dobu a tenis je trochu jiný než plavání, tak to trauma, že teď musím vyhrávat všechno, tam sedělo a byla s tím taky dost náročná práce.“
Jak je na tom Kubová teď?
„U Simony vidím velký posun. To trauma překonala a je vidět, že když nervozitu ovládne, tak se jí plave lehce. Já to někdy přirovnávám k porodu. Je to nepříjemné, bolí to, někdo ho má ale relativně lehký a někdo těžký. V podstatě ale úplně nezáleží na tom, jaký byl porod, ale jaké je dítě, přeneseně výkon. I z lehkého, i z těžkého bolestivého porodu může být úžasné dítě. A tak to je i s výkonem. Někdo při něm má strašné porodní bolesti, ale výkon může být skvělý. Cílem není se úplně nervozity zbavit. Je potřeba ji nastavit tak, aby výkon posouvala.“
Jak často vás plavci využívají?
„Ve spolupráci s plavci jsme třetí, čtvrtý rok a máme nastavena pravidla spolupráce. Je to spíš standard, že přijdou. To neznamená, že mají nějaký problém. Přijdou si jen srovnat základní mentální plán pro závod. Přijdou někde veřejně říct tu obavu. Protože ve chvíli, kdy máte obavu, tak když máte možnost ji říct nahlas, ona se stává menší hrozbou, člověk se s tím lépe srovnává.“
Očima Simony Kubové |
|
„Myslím, že Michal Šafář je tady naprosto nepostradatelný. A příští rok na olympiádě to bude ještě mnohem těžší, protože tlak na nás bude zvenčí a budeme si ho vyvíjet i sami na sebe. Doufám, že s námi v Tokiu psycholog bude v týmu. Michal je pro mě před startem důležitější než trenér. Trenéra znám dvacet let a poznám na něm, když cokoliv není úplně v pohodě. Michal s námi umí pracovat a je to lepší. Nejen pro mě, myslím, že u něj byli asi všichni plavci. Před startem mi říkal, že jsem šikovná, že mi to jde, že mám natrénováno, že jsem odolnější, než jsem bývala, a že to zvládnu.“ |
