Úvod  >  Strakonicko  > 

Kouč: Ostudu tým neudělal, spíše reklamu českému pólu

Český tým vodních pólistek, který se zúčastnil letní univerziády v Itálii.

Jak jste si letní univerziádu užil?
O žádné užívání nešlo, program byl dost náročný a únava velká. Ale zážitky za těch patnáct dní jsou nezapomenutelné. Univerziáda je ohromná akce, taková menší olympiáda.

Byl to váš trenérský vrchol?
Ano, byl to jak můj vrchol kariéry, tak hráčský vrchol pro děvčata. Nic víc už hrát nemůžeme. Jedním z největších zážitků bylo zahájení univerziády na stadionu San Pauli v Neapoli, kde vítalo výpravy z celého světa 50 tisíc lidí.

Tým, který jste vedl, skončil na posledním desátém místě. Bylo to pro vás zklamání, nebo ostatní týmy byly opravdu jinde?
V turnaji jsme byli poslední, ale jinak jsme v kategorii do 25 let desátí na světě. Pro mě i pro hráčky už jen samotná účast byla velkým úspěchem. Odměna za roky, které v ryze amatérských podmínkách vodnímu pólu obětují. Bylo mi jasné, že se jdeme měřit s federacemi, jimž se v podmínkách vůbec nemůžeme rovnat. Všechna družstva jsou na profesionální úrovni. Čtyři až pět let se připravují společně, trenéři i hráčky mají veškeré podmínky, které potřebují k vrcholovému sportu. My za to nemáme žádné odměny, hráčky musí skloubit studium, brigády a tréninky.

Vůbec poprvé za svoji kariéru měly hráčky díky České unii sportu k dispozici masérku a fyzioterapeuta. Český svaz vodního póla nám v přípravě maximálně pomohl, měli jsme od ledna každý měsíc třídenní soustředění, uspořádal pro nás v přípravě velký turnaj v Brně. Ale konfrontace se světovou špičkou nám chybí, naposledy jsme se s ní utkali na mistrovství světa U20 v roce 2012 v Pertu, kde jsme byli taktéž desátí. U ostatních výprav je šesti až desetičlenný doprovod, já byl na holky sám. Na poslední chvíli byl pro mě nepochopitelně vyměněn můj dlouholetý kamarád MUDr. Jaroslav Novák, s nímž jsem u dívčích družstev už od roku 1989, a to za méně zkušenou Evu Skalickou, která ještě nikdy nestála u družstva na takovéto úrovni. To, jak jsme na turnaji účinkovali, považuji za velký úspěch českého vodního póla.

Jeli jste do Itálie v klidu s tím, že už jen samotný postup mezi TOP 10 je mimořádný úspěch a nic jste neočekávali? Nebo právě naopak jste chtěli dokázat víc?
Jak už jsem řekl, samotná účast je to mimořádný úspěch. Věřili jsme si na Francouzky, hráli jsme s nimi dvakrát – ve skupině a o konečné pořadí. Ale v obou zápasech jsme tahali za kratší konec. Ve Francii má za pět let být olympiáda a toto bylo družstvo, které se na ni připravuje.

Byla šance na lepší umístění?
Asi ne. Všechna družstva měla vyrovnané jak základní sestavy, tak lavičku. My naopak měli lavičku slabší a když jsem byl nucen prostřídat, bylo to znát.

V čem byl hlavní rozdíl oproti ostatním celkům? Nakolik jste byli konkurenceschopní?
Rozdíl nebyl ani tak v herní a taktické činnosti, propadali jsme v kondičce. V šesti hráčkách se takto náročný turnaj nedá odehrát. Naše holky jsou zvyklé z ligy, že co hodí na bránu, to tam padne, nemají proti sobě brankářky na takové úrovni, jaké potkaly tady. Francouzky jsme v obou zápasech přestříleli (43:32 a 39:33), také Kanadu (44:34), ale bohužel jsme nebyli efektivní.

Jak moc se ukázalo, že je světové vodní pólo vzdálené od toho českého? Prohloubil se rozdíl za poslední léta?
Ve hře jsou to maličkosti. Věřím tomu, že bychom u nás byli schopni vychovat konkurenceschopná družstva jak dívek, tak kluků. Zázemí a podmínky jsou problém. Je třeba vybudovat centra mládeže, postavit k nim profesionální trenéry, zúčastňovat se turnajů, kde potkáme soupeře na úrovni. Naši svěřenci by se měli věnovat pouze studiu a sportu, který si vybrali, a ne řešit, jak si zaplatit finanční spoluúčast na vrcholné akce ve svých věkových kategoriích.

Popište cestu turnajem.
Postupně jsme se utkali s Maďarskem, pozdějším vítězem, s ním jsme prohráli 5:22. Dále s Kanadou (8:23), Japonskem (9:15), USA (5:25), Francií (7:16) a o umístění znovu s Francií (10:22). Výsledky se zdají dost rozdílné, ale pravidlo nedáš gól a dostaneš, to u póla platí dvojnásob. Ve finále mužů se střetla družstva Itálie a USA (18:7), kdy spojené státy potkalo to samé co nás – neúčinná střelba. Pokud jsme hráli se všemi družstvy do plných, tak se soupeřky prosazovaly dost těžce. Jak už jsem říkal, těmto výsledkům napomohla naše neúčinná střelba, po které přecházely soupeřky do přečíslení a lehce skórovaly.

Co byste řekl o českém výběru, jak byste ho charakterizoval?
Ostudu moje holky neudělaly. Povedlo se nám udělat velkou reklamu českému pólu, pro všechny ty, kteří se tomuto sportu věnují ve volném čase a fandili nám. Bojovali jsme ve všech zápasech na maximum a každý podle svých možností. Já osobně hodnotím naše vystoupení kladně a sklidilo mezi družstvy, rozhodčími, trenéry a delegáty velký ohlas. Všichni se podivovali nad tím, jak je možné s tak malým realizačním týmem a malou hráčskou základnou dát dohromady konkurenceschopné družstvo.

Strakonické hráčky měly největší zastoupení. Vyčníval někdo mimořádně?
Ač jsem Strakoňák, na univerziádě jsem byl jako trenér ČR a trénoval jsem český výběr. To, že měly Strakonice nejsilnější zastoupení mě samozřejmě těší, ovšem naše hráčky by si bez ostatních nezahrály a je dobře, že jsem mohl čerpat i z jiných oddílů. Mohu jen doufat, že nás ostatní kluby budou dohánět, aby byla větší konkurence. Největší oporou byla Karolína Hlavatá, která je srovnatelná s jakoukoliv hráčkou, jenž na turnaji startovala. Velmi dobře zahrála plzeňská Nikola Bušauerová, takhle bojovat jsem ji nikdy neviděl. Velmi dobře zahrály gólmanka Barbora Pavlíková a velká bojovnice Barbora Hlavatá. Ostatní hráčky podle mého názoru zaostaly za svým standardem, podepsala se na nich atmosféra.

Jakou měl turnaj atmosféru?
Všichni jsme zažili perfektní atmosféru, zažívali jsme zájem médií, děvčata podávala rozhovory jak do novin, tak do televize. Už jsem byl na mistrovství světa i Evropy, ale tam je jen ten váš sport, tady se potkáváte se všemi možnými sportovci. Když dohrajete, jdete fandit jinému sportu, když někdo z české výpravy získá medaili, všichni oslavují. Tohle pro nás byla TOP akce.

Co tento tým čeká v nejbližší době? A co vás jako trenéra?
V říjnu čeká družstvo žen, kde by měla být valná většina hráček z tohoto družstva, play-off proti Srbsku o postup na evropský šampionát do Budapešti. Já osobně nevím, co bude. Za poslední čtyři roky, co mám na starosti ženské složky ČR, jsem dost unavený. Nevadí mi stát u vody a trénovat, ale dost mě zmáhá všechno to okolo – přesvědčovat, obhajovat, vysvětlovat a podobně. Záleží na tom, jak bude stát o moje služby výkonný výbor svazu. Říká se, že se má odejít na vrcholu a tohle pro mě vrchol byl. Tak uvidíme.

Vstřelené branky českého výběru: Karolína Hlavatá 16, Nikola Bušauerová 9, Barbora Hlavatá 7, Karolína Javůrková 6, Aneta Šornová 3, Karolína Kopencová a Kateřina Šimková 1.

Autor: Miloš Vrátný

Další zprávy z regionu

• Od příštího týdne čeká řidiče v Lidmovicích omezení provozu

  

  před 7 hodinami
  LIDMOVICE - V pondělí 29. dubna začnou stavební práce na výstavbě opěrné zdi na silnici I/22 v Lidmovicích nedaleko Vodňan. Úhlová…

  0 komentářů Více info

• Šance na dobré pracovní místo

  

  před 9 hodinami
  V aktuálním vydání Jihočeských týdeníků v příloze Šance naleznete nabídku volných pracovních pozic v regionu.

  Více info

• Proč STTRANS zrušil autobusové spoje ze Strakonic na Prahu?

  

  před 11 hodinami
  STRAKONICE – Společnost ČSAD STTRANS oznámila zrušení svých autobusových spojů ze Strakonic na Prahu a zpět. Přesné důvody firma zatím…

  2 komentáře Více info
•