Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Nari Blair-Mangat: Téma žárlivosti funguje vždycky

autor: archiv divadla

Na začátku srpna se na Letních shakespearovských slavnostech objeví také produkce v angličtině. Prague Shakespeare Company nabídne inscenaci Othella. Vedle principála PSC Guye Robertse se v ní jako host objeví britský herec Nari Blair-Mangat v titulní roli. Při té příležitosti poskytl pro portál Scena.cz krátký rozhovor.

Bylo pro vás překvapení, když jste dostal nabídku hrát Othella v Praze?
Musím říci, že to pro mě bylo více než překvapivé, protože hrát na místě, kde jsem do té doby nebyl, a ještě takovou roli, je velmi vzrušující. A když jsem si promluvil s Guyem, bylo patrné, že Shakespeare je jeho velkou vášní. Je pro mě velké štěstí, když mohu hrát divadlo s lidmi, pro které to není jen zaměstnání, ale opravdová vášeň. Protože je jasné, že kladou velký důraz na text a jeho interpretaci, tak, aby vznikl živoucí tvar. To je velmi důležité. Takže už předem jsem cítil velké vzrušení. Je to pro mě výzva a těším se na ni

Pokud se nemýlím, Othella jste si už zahrál?
V profesionálním divadle je to podruhé, co vstupuji do této role. Hrál jsem to asi před pěti lety v Londýně v takovém dosti malém intimním divadle (Leicester Square Theatre 2014 - pozn. red.), a vím, že tohle bude něco úplně jiného. Už jen proto, že kapacita hlediště je 900 míst. Je to tedy úplně jiný typ výzvy, ale ambice, pokud jde o uchopení role, jsou stejně intenzivní. Jde o to, aby lidé, kteří se přijdou podívat, odcházeli naplněni spoustou pocitů a dokonale si s postavami prožili jejich příběhy. Základem je samozřejmě to, že ta hra je výborná, a zejména postava Jaga je tak zajímavě komponovaná, že po ní touží velké množství herců, protože je výzvou snažit se porozumět jeho motivacím. Když uvěříte ve vztah s Desdemonou a Cassiem, tak není těžké, aby člověk podlehl sugestivním manipulacím Jaga. A jde o to, aby se divák jen nebavil, ale zanechalo to v něm pocity, které jej inspirují k zamyšlení nad tím, jak by takovou situaci řešil on.

Jste vy osobně žárlivý?
Myslím, že každý je nějakým způsobem je žárlivý. Ten osten žárlivosti se může objevit, i když jej nečekáte. Znáte hru Pohled z mostu Arthura Millera, kde Eddie Carbone je tragicky zasažen podobnými pocity žárlivosti? To byla hra, která se mě kdysi hodně dotkla. Inscenaci jsem viděl několikrát, a byl jsem tehdy tím tématem, i hereckým výkonem doslova fascinován. Jestliže sleduje člověk ten problém žárlivosti v nějakém uzavřeném časoprostoru, lépe si uvědomí jeho podstatu. Je fakt, že každý z nás může být najednou zaskočen tím, když vidí, že někdo, koho má rád, si se zaujetím povídá s někým dalším a ti dva si zjevně rozumí. To se pak velmi snadno začnou vytvářet domněnky, které se vůbec nemusí zakládat na pravdě. A Othello je tak dobře napsaná hra, že to působí velmi sugestivně, a není divu, že se stala inspirací pro mnohé další hry, byla mnohokrát kopírována a napodobována. Protože to téma funguje vždycky - každý takový pocit někdy zakusil. Ale samozřejmě, aby to fungovalo na jevišti, je potřeba to udělat uvěřitelně. Nejen nanést téma žárlivosti, ale uvědomit si, co je za tím, z čeho to vyplývá. Takový člověk je zranitelný čímkoliv zvenčí, když vnitřně prožívá nejistotu. U Othella je to jasně vidět – necítí se příliš jistě ani ve společnosti v Benátkách, ale ani na Kypru. Prožívá jakési vnitřní drama, vnitřní nejistotu, když neví, zda může důvěřovat svým nejbližším. Ať je to přítel Jago nebo Desdemona. Když se mu do hlavy dostane myšlenka, že mu Desdemona může být nevěrná, tak se najednou probudí celá škála nezvládnutých emocí. Takže pro herce je taková role doslova požehnáním. Jsem tedy velmi vděčný, že se mohu k této postavě vrátit. Dává mi to šanci znovu se do ní ponořit, prozkoumat jí z různých úhlů.

Budete hrát na otevřené scéně open? Už jste někdy předtím hrál venku?
Ano, už jsem v minulosti venku hrál. Samozřejmě, že jsem se ptal producenta Erica Sammonse, kde se to bude hrát, a zaujala mě právě možnost zahrát si v neobvyklém open-air prostředí. Bylo to pro mě jedno z lákadel, protože Praha je krásné město, prodchnuté historií, a možnost zahrát si přímo na Pražském hradě je vzrušující. Přál bych si, aby lidé prožili jiný pocit, než mají, když vstupují do prostoru dusného divadelního sálu. Chtěl bych, aby to pro ně bylo živoucí, spojené s pocitem jedinečnosti. A myslím, že Guy Roberts cítí to samé. Je to výzva pro divadlo, zda je schopno soupeřit s Netflix, HBO, tím, co nabízejí velká kina. Jde o to udržet divadlo na živu v této konkurenci, inspirovat novou generaci, aby do divadla chodila. I proto do toho jdu. Protože vzpomínám na dobu, kdy mi bylo patnáct a učitel nás bral do divadla, abychom mohli sledovat herce naživo. Zaujalo mě to, a řekl jsem si, že bych chtěl vidět víc a možná si to i sám zkusit. Tenhle pocit mi zůstal do dneška.

Už víte, kolikrát budete hrát?
V Praze bychom měli hrát dvakrát 1. a 2. srpna 2019, a potom 8. srpna 2019 v dalším městě (pozn. v Brně). I když se to nebude hrát mnohokrát, je to pro mě obrovská příležitost. Věřím, že lidé přijdou a budou se bavit. A že je to bude inspirovat, aby chodili do divadla častěji.

Medailon:
Nari Blair-Mangat (*25. září 1986)
Narodil se v londýnském Islingtonu jamajské matce a indickému otci. Studoval na Royal Central School of Speech and Drama. Objevil se na několika londýnských scénách, včetně Národního divadla. Mj. také v Old Vic Theatre, Vaudeville Theatre a Wyndhams Theatre. Nari získal ocenění Ian Charleson Award za herecký výkon v Macbethovi v režii Kennetha Branagha a Roba Ashforda na Manchester International Festival v roce 2013. Produkce se poté hrála v New Yourku v Park Avenue Armory v roce 2014 a získala velký kritický ohlas. Nari se objevil také v několika filmech, v bondovce Spectre, v Popelce a Vražda v Orient Expressu v režii Kennetha Branagha. Nejnověji natočil televizní minisérii Temple.

www.sheakespere.cz

29.7.2019 16:07:22 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!