Klub postarších našinců, které ponížila Greta Thunbergová

Radek Kubala

V České republice se v reakci na růst klimatického hnutí zformoval Klub postarších našinců. Ti se nedokážou vypořádat s existencí Grety Thunbergové, na kterou neplatí ani tradiční zbraň — sexismus.

Sejdou se hradní pán Miloš Zeman i se svým sluhou Jiřím Ovčáčkem, konzervativec Ladislav Jakl, členové ODS Jaroslav Kubera, Tomáš Jirsa, Jan Zahradník a Alexandr Vondra, novináři Pavel Šafr či Ivan Brezina, spisovatel Ondřej Neff, nacionalista Václav Klaus mladší, komunista Jiří Dolejš a společně začnou nadávat na Gretu Thunbergovou a celé studentské hnutí za klimatickou spravedlnost.

Ač ideologicky a mocensky rozrůznění, všechny je spojuje několik společných rysů. Jsou to postarší muži, mají silnější vztah k národu než k přírodě a jejich myšlení (ne)kultivovaly divoké devadesátky.

Proč je tedy nenechat založit klub? Název jejich společného projektu se přímo nabízí. Sinclair Lewis ve své slavné alegorii maloměšťáckého života městské podnikatelské vrstvy Spojených států dvacátých let minulého století stvořil postavu prosťáčka Babbita. Ten bezmezně věří na americký sen, nenávidí liberály a socialisty, dělníky by držel zkrátka a hodnotu člověka posuzuje podle stavu jeho konta.

Nejzajímavější však je, že se spolu se svými ideovými souputníky uzavírá do čistě pánských organizací, mezi kterými vyčnívá Klub našinců. Když v nedalekých továrnách začne sílit dělnická stávka, členové klubu reagují hysterií. Když se proti hodnotám Babbitova světa začne bouřit i jeho vlastní syn Ted, začne poukazovat na jeho nezralost a přes chvilkovou reflexi vlastních postojů nakonec zůstane při své důvěře v systém, který sedm let po zveřejnění Lewisovy knihy způsobí Velkou hospodářskou krizi.

Podobně i dnešní kluby postarších našinců reagují na zpochybnění vlastních hodnot až směšnou hysterií. A tak Kubera na pietním aktu za oběti nacistického teroru varuje před novou totalitní ideologií environmentalismu, Jirsa brojí proti ekologickému džihádu, Šafr střeží svět před maskovanými komunisty a Dolejš zase přirovnává klimatické hnutí k odvěkému nepříteli jeho názorového proudu, církvím a všem věřícím.

Dokonce ani sexismus a patriarchát, nejsilnější zbraň Klubu postarších našinců, je nemůže v tuto chvíli zachránit. Gretu Thunbergovou nelze sexualizovat, odvést pozornost k jejímu účesu nebo oblečení jako v případě slovenské prezidenty Zuzany Čaputové, či případně její aktivity vysvětlovat nedostatkem sexu. Se švédskou teenagerkou se Kubera nemůže vyfotit v bazénku s uslintaným výrazem lačného samce. Respektive může, ale pravděpodobně by jej to diskvalifikovalo z veřejného života.

Členy Klubu postarších našinců tak dohnala noční můra, ve které musí své názory konfrontovat s realitou veřejné diskuse. A tady se jim tváří v tvář švédské studentce nedostává argumentů, byť jen trochu vědecky podložených. Není divu, že se cítí poníženě a reagují hystericky. Svět, ve kterém mohli zakrývat, že ve skutečnosti nic neví a nemají co nabídnout, najednou končí. A podobně jako Babbitovi souputníci vystrašení dělnickou stávkou si neví rady, a proto útočí silnými slovy.

Členy klubu postarších našinců dohnala noční můra, ve které musí své názory konfrontovat s realitou veřejné diskuse. Foto FB J. Kubery

Mohli bychom Klub postarších našinců nechat svému osudu a nevěnovat mu příliš pozornosti. Nicméně to prakticky nelze, jelikož nás jejich údajně nekonformními, ve skutečnosti však nevědeckými a hloupými názory krmí hlavní mediální proud. Asi aby novináři vyvážili to, že (díky bohu) začali častěji psát o problémech způsobovaných klimatickou krizí.

A tak i Jaroslav Kubera, který z pozice předsedy Senátu má přístup do médií, kdykoliv jenom chce, dostal v českých médiích prostor vysvětlit svůj neuvěřitelně strašný výrok v Terezíně jenom všude.

Čeští novináři by se měli inspirovat na Západě, kde některá významná média začala zástupce místních Klubů postarších našinců vytěsňovat z veřejné debaty. BBC i Guardian mají přímo ve vnitřní politice zakotveno, že podobným hlasům nedávají prostor. A pokud už z nějakého důvodu musí, označují je za popírače vědeckých faktů.

Existence Klubu postarších našinců způsobuje ještě jeden jev. Lidé, kteří v České republice mohou nejvíce ovlivnit podobu klimatické politiky, vedle nich vypadají jako rozumní lidé. Richard Brabec se tak může dokola vykrucovat, jak mu záleží na budoucnosti studentů, aby jim za zády uhelné komise posvětil rozšíření velkolomu Bílina.

Babiš pak může vesele vypouštět do přírody sysle, aby v Bruselu lobboval za svůj zemědělský velkobyznys, který je pro klima podobně ničivý jako uhlí — což prokazují uniklé střípky z chystané zprávy IPCC ke změnám klimatu a půdě, která definitivně vyjde na začátku srpna.

Měli bychom proto najít odvahu Klub postarších našinců ignorovat a zaměřit se na mnohem sofistikovanější zástupce Klubu pokrytců ve středním věku, do kterého ministři klíčových resortů bezpochyby patří. Jejich rozhodnutí ve výsledku budou mít mnohem větší důsledek na klima než ponížené skuhrání devadesátkových patriotů.

    Diskuse
    FT
    August 2, 2019 v 11.32
    Musí to být pro pány frustrující, že svoje životní moudra nemají komu předat. Mně by v jejich věku taky frustrovalo, kdyby byly už jen ultrakonzervativní a fosilně-energetické vyhlídky. Akorát bych za svoje remcání dostal nejspíš provaz nebo kulku.
    JN
    August 6, 2019 v 9.48
    Štěstí v neštěstí
    Děti jsou buď šťastné, když se cítí milovány a v bezpečí, nebo nešťastné, když to tak není. Nezávisí to na tom, kam se svět řítí. Každý člověk jednou z tohoto světa odejde (šťastný nebo nešťastný). Kam se svět řítí závisí na tom, jestli jsou děti šťastné. Nešťastné děti ničí hračky, nešťastní dospělí zeměkouli. A když mají dospělí plné ruce práce s ničením zeměkoule (aby udělali své děti šťastné), nezbývá už jim čas na děti. Je to ale nakonec vlastně dobře, protože zeměkoule je stejně přelidněná a aby se svět zase řítil tam, kam má, je potřeba ji trochu odlidnit a poničit.