„Do Jablonce jsem jel především s tím, že si to tam chci užít. A to se určitě povedlo,“ komentuje Neufuss své vystoupení na letošní Olympiádě dětí a mládeže.

Za výkon 1,88 bral první místo.

„Když jsem během závodů viděl jeho konkurenci, tak podle mě bylo jasné, že může i vyhrát,“ sdělil trenér Urban.

Jak vypadaly prvopočátky Tomášovy atletické kariéry?

Díky tátovi se dostal k fotbalu, který si i dnes rád zahraje. Kopával za Dolní Heřmanice, kde se ale fotbalový tým začínal postupně rozpadat. Tak skončil a maminka navrhla atletiku.

„Byla to více méně náhoda. Měl jsem najednou spoustu volného času a mamka jednou přišla s tím, že bych mohl zkusit atletiku. Tak jsem souhlasil,“ odkrývá příběh o svých začátcích.

Kromě atleta i student a umělec

Od té doby nabrala jeho pouť za životem vrcholového atleta rychlý spád. „Atletice se věnuje něco přes dva roky. Nejprve se rozkoukával, jako každý v novém prostředí. Minulý rok se zase sžíval s tím, že vyrostl o nějakých deset, možná i patnáct centimetrů,“ vzpomíná trenér Urban. „No a letos podává vynikající výkony.“

Mimo ZŠ Oslavickou navštěvuje Tomáš Neufuss ve Velkém Meziříčí i Základní uměleckou školu.

„Chodím na hodiny klavíru a dřív jsem ještě docházel na výtvarnou výchovu,“ odhaluje své další záliby. „Učení mě samo o sobě nebaví, ale vždy mám takové nutkání naučit se vše alespoň na dvojku. Ve škole jsem problémy nikdy neměl,“ popisuje sám sebe jako vzorného žáka.

„Je pracovitý a inteligentní. U atletiky umí přemýšlet,“ potvrzuje slova svého svěřence trenér Urban.

Na střední školu se zatím nechystá. Příští rok ho ještě čeká poslední ročník na ZŠ. „Vybírám si ze dvou možností,“ nastiňuje své další studijní plány.

Skloubit školu se sportem pro něj není problém. Když je potřeba, naučí se klidně dva dny předem. „Po tréninku se k učení nikdy nedostanu,“ vnímá, že ho únava ke školním povinnostem nepouští.

Rád si zaběhne sprint, delší tratě nemusí

Jeho příprava probíhá jako u všech ostatních. Nejvíc se zaměřuje na skok vysoký a daleký, ale ani sprinty mu nejsou cizí.

„Rád si zaběhnu i 60 nebo 100 metrů. Naopak delší tratě jsou něco, co opravdu nemusím,“ vysvětluje Tomáš Neufuss, co ho na tréninku nebaví.

„Na začátku se rozběhám, dám si atletickou abecedu a pak záleží na tom, jestli je na tréninku pan Urban. Když je, což bývá ve čtvrtek, tak prvně skáčeme do výšky a potom se přesouváme na dálku,“ popisuje svůj trénink.

Ani na závody se nechystá nijak speciálně. „Děláme to stejné jako vždycky. Akorát zvyšujeme laťku a sledujeme techniku rozběhu,“ objasňuje složení předzávodních tréninků trenér Urban.

Závodů stihne i patnáct do roka. Přípravy jsou těžší. „Teď chodíme prakticky pořád do fitka. Občas jdeme běhat do kopce k hotelu Amerika. Dostáváme mnohem víc do těla než během závodů, protože máme víc času na odpočinek,“ přibližuje tréninkový režim během přípravy.

Vrcholem byla olympiáda

Na nedávné olympiádě dětí a mládeže získal Tomáš zlatou medaili ve skoku vysokém. A ve skoku dalekém jeho výkon stačil na jedenáctou pozici.

„Zatímco u skoku vysokého jsem čekal, že bych mohl skončit do třetího místa, na dálku jsem si moc nevěřil. To bylo takové buď - anebo,“ přiznává.

Seriál Vysočina má talent Regionální příloha MF DNES přináší seriál, ve kterém každý týden představuje talenty z Vysočiny.  Ve druhé sérii už se objevují nejen mladí sportovci, ale i šikovní chlapci a dívky. Pokud tedy víte o někom, jehož schopnosti si zaslouží pozornost, dejte nám vědět na uvedené kontakty: MF DNES Vysočina, Brněnská 71, 586 01 Jihlava telefon: 564 606 210 e-mail: redji@mfdnes.cz.

Trenéři o něm však nepochybovali. „Počítal jsem s tím, že nějaký takový výsledek přiveze. Sice nepatřil mezi favority a nikdo ho úplně neřadil mezi první trojku, ale forma mu vzrůstala a navíc si těsně před olympiádou posouval svůj osobák,“ věřil mu trenér Urban.

„Letos se výkonnostně velmi zvedl. A to nejen ve výšce, ale i v dálce a sprintech. Za poslední rok trochu dospěl a zvykl si na tělesné parametry, které jsou pro výškaře ideální,“ dodává.

Rodina mladému atletovi během závodů fandila. „Všichni mi strašně přáli. Babička, děda, mamka i taťka mě vždy podpoří, ať už jde o cokoliv,“ neskrývá spokojenost s rodinným zázemím.

A právě rodina mu pomáhá se zvládáním stresu. „Vím, že mi věří lidi, které mám rád. Tak moc nervózní nebývám. To většinou přijde, když pokazím první dva pokusy,“ odhaluje své pocity během soutěžních klání.

Úspěch na olympiádě je pro něj motivací k další práci. „Je super, že se mi něco takového povedlo. Ale musím pokračovat dál a posouvat tu hranici, co nejvýš to půjde. Je to pro mě taková motivace a důkaz toho, že to jde,“ tvrdí o svých úspěších.

Už ve 14 letech měřil 190 centimetrů. „Jak jste mohl sám postřehnout, Tomáš není malý, což je jeho výhoda. Všichni ostatní teprve musí čekat, jestli vůbec vyrostou, ale u něj máte jistotu, že už menší nebude,“ usmívá se Urban.

„Je štíhlý, vysoký, má skvělý odraz a je hlavně chytrý. Výška sama o sobě potřebuje, aby člověk uměl přemýšlet, ačkoliv to občas nevypadá. Samo o sobě je to jak fyzická, tak i psychická zátěž a myslím si, že Tomáš splňuje všechny podmínky, aby to zvládal,“ vidí v něm Urban možného budoucího reprezentanta.

Má dobrý odraz, chyby ale dělá při prohnutí nad laťkou

Tomáš volí skromnější slova: „Byl bych moc rád, kdyby se mi podařilo dostat se do reprezentace. Uvidíme, jak to bude za rok se školou, protože ještě vůbec nevím, kam půjdu. Prosadit se může určitě každý. Záleží jen na člověku, jak bude ochotný pracovat, a taky na tom, jaké bude podávat výkony. Potom je to také o štěstí, jestli si vás zrovna vyberou a zda se jim hodíte.“

Jeho výška může být výhodou, ale ani to občas nestačí. „Jak jsem říkal, hodně kluků je stejně vysokých, takže to zas až tak velkou roli nehraje. Myslím, že mám docela dobrý odraz, ale na druhou stranu dělám spoustu chyb při prohnutí nad laťkou, a tak se mnohdy stane, že ji úplně zbytečně shodím,“ poukazuje Tomáš Neufuss na to, že i drobné nedostatky mohou rozhodovat.

Trenér Urban souhlasí: „Čím je člověk vyšší, tím lépe musí svoje tělo ovládat. Když se podíváte na ty nejlepší skokany, ať už na domácí scéně, nebo v televizi, tak málokdo z nich má přes dva metry. Ale na druhou stranu málokdo pod metr devadesát,“ všímá si kouč.

„Do určité míry výška výhodou je. Ale jak říkám, většina těch kluků je stejně vysoká. Spousta z nich by se v klidu uplatnila někde v basketbalu nebo ve volejbalu,“ dodává Urban.