Pravlastí dud není Skotsko. Do celé Evropy se rozšířily z východního Středomoří
Dudy a dudáky si téměř automaticky ztotožňujeme se Skotskem. Jejich popularita i historie je ale nesrovnatelně pestřejší a širší, zdůrazňuje německá agentura DPA.
Budovou Národního dudáckého střediska v Glasgow se nese ostrý zvuk. Tony McLelland, který vypadá každým coulem jako Skot, se potí, rudne ve tváři, ale nepřestává hrát. I v devětadvaceti a na vrcholu sil je zřejmé, jak náročná je hra na dudy.
Místo koled dudy, bubny a pochodující skautské oddíly. Štědrý den v Betlémě provázejí zvláštní tradice
Číst článek
Tony začal jako dítě, ale hru zvládl až po sedmi letech učení. Dnes se tento Skot zajímá i o archeologii a historii svého nástroje. A připouští, že první dudy téměř jistě nebyly skotské. Dějiny tohoto prastarého dechového a lidového nástroje jsou silně mezinárodní.
„Kdysi se na ně hrálo v celé Evropě,“ říká německý historik a znalec dud Ralf Gehler. Podle něj vědci registrují asi 200 typů, a některé pocházejí i z Malé Asie a severní Afriky. Nějaký čas byly dudy dokonce francouzským dvorním nástrojem.
„Nejspíš vznikly ve východním Středomoří, možná v Egyptě, možná v Malé Asii, zhruba před čtyřmi tisíci lety,“ nastiňuje Gehler. Role nástroje dramaticky poklesla až v 19. století.
Do té doby šlo o pastevecký nástroj, který měl mimo jiné odhánět vlky a chránit ovce. V Německu se dnes jejich užití omezuje na trhy se středověkou tematikou.
Odpuzující rámus
Ale i to se začíná měnit, zdůrazňuje znalec s neskrývanou radostí. Po celé Evropě totiž dochází k renesanci nástroje. „Jejich ostrý a mohutný zvuk je dokonalým vyjádřením mužnosti a agrese,“ popisuje Ralf Gehler, podle nějž dudy představují určitý symbol odporu. Z dud se tak dnes stává intelektuální forma punku, poznamenává k tomu DPA.
Z mnoha částí Evropy ostatně dudy nikdy nezmizely. Například se to týká lužickosrbského folklóru. V Itálii se nástroj jmenuje zampogna, v Polsku koza či kobza.
„Tvar a zvuk bývají výrazně regionální,“ vysvětluje Thomas Zoeller, zakladatel dudácké akademie v Německu. Jako první německý i kontinentální Evropan absolvoval Královskou konzervatoř v Glasgow.
Na druhé straně má hra na dudy i své stinné stránky. Magazín Piper and Drummer před časem připustil, že s hrou na dudy je často spojováno nemírné požívání alkoholu. A nejednou tento nástroj přivodil i rozpad manželství.
Některé nástroje, zejména ze skotské Vysočiny, jsou velmi hlučné a mohou lidi spíše odpuzovat. Jak navíc varuje McLelland, při špatném používání mohou poškodit svaly i cévy. „Hráči může otéct krk, že vypadá jako žába,“ tvrdí Skot.
Zoeller ale ujišťuje, že jde o otázku správné techniky a hráči pak nic nehrozí. Na druhou stranu existují důkazy o tom, že v nástroji z kozích měchů se snadno šíří plísňová nákaza. V několika ojedinělých případech to vedlo dokonce ke smrti. Takže pravidelné čištění dud je životní nutností, doporučuje agentura DPA.
