Vzpomínka na Zdeňka Srstku: Hele mladej, už ti ji cáknu
28 fotografií
Miloval bůček, slepice a voříšky a samozřejmě český film. Minulý týden dotlouklo srdce Zdeňka Srstky (†83), kaskadéra, sportovce a herce důležitých epizodních rolí. Za posledních třicet lety jsme vedli spoustu rozhovorů, rád na naše debaty vzpomínám. Mnohé se ani nevešly na novinový papír...
„Člověče, ty se v tom nimráš. Jez pořádně,“ nabádal mě, když jsem byl v jídle na jeho vkus pomalý. Ulomil kus chleba a zkušeně obkroužil můj talíř a vytřel omastek, který jsem nechal. „Sosíček je grunt, ty vole. V tom je síla, to ti maminka neříkala?“ poučoval. Měl za to, že v tucích se skrývá bezpočet živin, byl z řeznické rodiny a tam se to holt tak tradovalo.
Slepice v kanceláři
Klec se slepicemi a dva psy měl i léta ve své kanceláři na Strahově, kde zodpovídal za chod vysokoškolských kolejí. Bez zvířátek byl nesvůj. Pamatuji ho jako hřmotného, pařezově podsaditého chlapíka. Vyzařoval z něj ale klid, nadhled a vyrovnanost. „Já byl dycky uťáplej. Nikdy jsem nedělal bordel. Máma vzpomínala, jak mě v sobotu posadila s budíkem ke kamnům a v neděli mě tam našla, jak se pořád šťourám v tom budíku. Třikrát jsem ho rozmontoval a zase složil.“ Zdeněk taky vyprávěl, jak občas dostal po hubě, až ho to naštvalo a dal se k boxerům. Pak se dal vzpírání a zápas, že byl u zrodu české kaskadérské školy, se dávno ví. Američani po zhlédnutí Limonádového Joea už pak nechtěli jiné dubléry než ty naše.
Neříkejte mu Hliníku
Byl vtipný, jednou mě vezl kamsi Prahou, že mě hodí ze Strahova do centra. Netušil jsem, že mě usadí do multikáry a proveze Národní třídou. V kabině to smrdí, jedete jako ve výkladní skříni, ale není většího zážitku. Zastavili jsme na Václaváku u stánku s bramboráky. V očích se mu dojetím zalesklo, těšil se na tu dobrotu jako kluk, když vtom se to stalo. Tři mladíci se cpali rovnou k okýnku a z andělského Srstky se stal bůh pomsty. „Hele, mladej, fronta končí za mnou, tak se tam pakuj.“ Měli na něj řeči, ale stoupli si za nás. Zdeněk trpělivě postupoval, vyprávěl, jak má správný bramborák vypadat, jak vonět a jak chutnat. Objednal si pak hned tři a s láskou se do prvního zakousl. »Aby ti nezaskočilo, Hliníku«, ozvalo se za námi.
Frajírek byl zřejmě bez pudu sebezáchovy, nedokázal odhadnout reakci na svoji hubatost. Zdeněk Srstka, ať je jakkoli milý, se k mládenci otočil a klidně pověděl: »Tak hele, mladej, ale teď už ti ji fakt cáknu« a tím jedním mastným horkým bramborákem vzal milého hocha přes držku. Kluk ani necek, ale evidentně ho to překvapilo. „Jardo, nedal bys mi svůj bramborák, mně ten můj upad?“ poprosil slušně, když jsme odcházeli.
Většinou konflikty urovnával. Byl si vědom fyzické převahy. Neměl zapotřebí se prát, raději domlouval.
Ceý článek najdete v tištěné verzi Aha!
Influencerka Šulcová pobouřila český internet! A proč není žádné dědictví po Srstkovi?
28 fotografií
