Katalogové tituly na 4k Ultra HD Blu-ray: King Kong

Jacksonův King Kong se řadí mezi vizuálně nejpůsobivější filmy posledních několika dekád, ne-li filmové historie vůbec, takže od jeho Ultra HD přepisu lze přirozeně očekávat jen to nejlepší. A skutečně, v některých scénách dokáže vyrážet dech snad po všech technických stránkách. Bohužel se ale najdou i takové sekvence nebo záběry, které mu naopak podkopávají nohy. Ačkoli tedy lze s čistým svědomím Ultra HD Blu-ray King Konga doporučit, sluší se vedle jeho neodpáratelných kvalit rozebrat i nedostatky.

Ultra HD přepis s na tisíc nitů masterovaným HDR-10 a s DTS:X stopou se díky monstrózní stopáži (na disku jsou ještě k tomu kinosestřih i prodloužená verze) rozprostírá na třívrstvém médiu, jehož kapacitu využívá téměř absolutně, takže na nedostatek místa nebo nízký datový tok si video stěžovat nemůže. I tak by se dalo spekulovat, zda by rozdělení na dvě placky filmu nepomohlo, protože se tu nachází nespočet záběrů, které sice nevykazují kompresní artefakty, ale zásadně měknou a působí, jako by je někdo prohnal DNR filtry. Dramaticky to pak odnášejí především samotní herci – stačí se podívat na „přežehlený“ obličej Naomi Watts v samotném finále krátce před Kongovým pádem, kde tvář herečky vyloženě voskovatí. Podobných záběrů je ve filmu hodně. S vysokou pravděpodobností se ale jedná spíše než o technický nedostatek přepisu o důsledek roubování živých postav do plně virtuálních prostředí a dalšího manipulování s „živým“ obrazem. Zrovna tvář Naomi Watts totiž tu a tam měkne i v záběrech, jejichž součástí je naopak perfektně ostrá srst titulního monstra.

Když už jsme začali tvářemi herců, pojďme rovnou k největšímu nedostatku filmu, a sice barevné paletě. Přepis King Konga má velké problémy s konzistencí pleťových barev. Ty jsou jednak často nepřirozené, jednak jejich reprodukce tonálně skáče tam a zpátky po celé barevné škále, takže tu jsou pleťovky nazelenalé, tu namodralé, tu nafialovělé, málokdy ale dobře reprodukované. Je to škoda, protože tenhle problém zásadně ubírá na působivosti celé videoprezentace. Zvlášť v kombinaci s oním měknutím. Samozřejmě se najde také nespočet záběrů, kde je vše v pořádku, na pokožce byste mohli počítat každý pór a její barevný přednes je skvělý. Ale znáte to, stačí, když je něco špatně jednou. King Kong má s barevným pojetím lidské pokožky problémy opakovaně. Odpustit mu to lze jen vzhledem k tomu, že Blu-ray vykazuje podobné problémy. Díky osmibitové barevné hloubce paradoxně nejsou tak zjevné (zpravidla jsou pleťovky prostě naoranžovělé, kdežto na UHDBD je paleta mnohem rozmanitější), ale zřejmě je to něco, co vzniklo při barevné postprodukci. Blu-ray má mimochodem vedle Ultra HD Blu-ray poměrně velké problémy korigovat na pleťovkách jasové špičky, které při „tlumení“ do SDRka vedou k nepřirozeným narůžovělým „flekům“ s drobným bandingem. Vysoce kontrastní obrazotvorbu kameramana Andrewa Lesnieho všeobecně koriguje mnohem lépe nový formát, a to jak na spodní jasové hranici, kde už starý Blu-ray často monochromaticky šumí (vizte například scénu v potemnělé restauraci, kde Jack Black nabízí angažmá Naomi Watts, nebo vlastně většinu scén v džungli), tak v jasových špičkách, kde Ultra HD Blu-ray udržuje více obrazových informací a zároveň je zprostředkovává podstatně intenzivněji.

Platí, že Ultra HD Blu-ray prezentace je podstatně lepší než na Blu-ray, to by nemělo být žádné překvapení. Méně šumí, lépe koriguje jasovou dynamiku, zjevně má podstatně širší barevnou paletu, kvalitnější komprese také dělá svoje, jen drobnokresba je velice podobná, v tomto ohledu se nic moc nezměnilo. S tím rozdílem, že UHDBD působí percepčně ostřeji, neboť klasickou drobnokresbu podporuje ještě diametrálně vyšší kontrast. Lidské oko si tu větší ostrost vykouzlí jaksi samo. S tím souvisí fakt, že díky HDRku King Kong zásadně lépe kreslí prostor, který působí na novém formátu trojrozměrněji – Blučko při přímém srovnání neobstojí.

Přes všechny tyto nesporné výhody jsem se tu a tam přistihl při myšlenkách, že to není úplně ono. Ne jen kvůli pleťovkám, ale i kvůli práci s kontrastem, která mi často připadala nepřirozená. Je bohužel zjevné, že titul neprošel klasickým HDR gradingem, kde by barvič určoval jasovou intenzitu záběr od záběru, ale že celý HDR pass někdo prohnal automatikou. Vznikají tak záběry, kde bývá jasová intenzita až nepatřičná. A hlavně se pak objevují scény, které vypadají spíše jak kdyby někdo jen vyhnal kontrolky jasu a kontrastu do nejvyšších hodnot, kde už dochází ke zkreslování barevných i jasových informací a ty pak působí nepřirozeně. U takových jsem měl dojem, jako bych se díval na klasický Blu-ray a někdo na televizoru nastavil dynamický režim na plné prdy. Obraz nepůsobil přirozeně, ale uměle vyšponovaně, což je něco, co se novinkám ani dobře udělaným katalogovkám nestává. Jeden příklad za všechny budiž v koridoru těsně před objevením brontosaurů, kde je světlo nepřirozeně ostré až nepříjemné. Výhody desetibitového videa jsem krom absence monochromatického šumu vnímal spíše na těch pleťovkách. I když byly leckdy špatné, pořád právě na těch bylo znát nejvíce, že disk opravdu má širší barevnou paletu, díky které je veškerá barevná definice o několik levelů výše. Nutno podotknout, že onen pocit „z nepřirozena“ jsem měl přibližně v pěti procentech materiálů, což sice není nezanedbatelné množství, ale furt to je poměrně málo k zavrhnutí celého přepisu. To aby se nezdálo, že je celý disk prostě mizerný. Těmto vjemům navíc mohl pomoci fakt, že ve spoustě záběrů King Kong trikově zestárl a přechody mezi jejich živými částmi, miniaturami a digitálními triky mívají ošklivé kontury, které podrážejí kresbu a právě i realističnost obrazu.

Ale pojďme k tomu dobrému, protože zatím to sice vypadá, jako by 4k Ultra HD Blu-ray Jacksonova fantasy dobrodružství byl vyloženě mizerný, on ale samozřejmě má i své lepší chvilky, jejichž množství nad těmi špatnými naštěstí převažuje. Jak už jsem několikrát načal, přepis má nepřekvapivě rozsáhlejší barevnou paletu, paradoxně se to ale například v džungli projevuje méně, než by člověk čekal. Vjem prostoru skutečně je lepší a barvy přibily, nicméně se zdá, že WCG a HDR prorážejí strop barevné palety samotného zdrojového materiálu, místo toho, aby tomu bylo naopak, a tak zeleň v přírodě leckdy působí jako tonálně omezená. Pravděpodobně to opět bude dáno kombinací miniatur, kulis a digitálních efektů, ale King Kong prostě působí, jako by po barevné stránce některé templaty džungle narazily na maximum svých schopností už v osmibitové prezentaci a ta desetibitová neměla z čeho brát (dalším příkladem místy slabé tonální hloubky budiž otřesný pulsující banding v mlze, když loď připlouvá k Ostrovu lebek, nebo méně intenzivní stejný problém v jasových přechodech v titulkové pasáži). Možná je to opakovaný dojem způsobený technickými nedostatky triků, které v některých pasážích zestárly. Těžko říct. Protože také se najdou sekvence, které jsou trikově naprosto vypiplané, mají boží kresbu jak virtuálních postav, tak prostředí a jsou co do ostrosti, barevného podání, kontrastu, práce se světlem a vším dalším naprosto výtečné. Jeden příklad za všechny: Skvělá rvačka s T-Rexy. Ta je vizuálně neskutečně působivá a po technické stránce jsem si často říkal, že kdyby mi někdo řekl „Jedná se o 4k master“, v klidu bych mu to věřil.

Koupí 4k Ultra HD Blu-ray disku King Kong na Blu-shop.cz podporujete vznik zdejších textů. Děkujeme.

Co do kvality a „mindblowing“ obrázků je na tom přepis nejlépe buď v klidných pasážích (Naominy tanečky, Kongův výhled na západ slunce ze skalního převisu), nebo především v poslední třetině, když se digitální opičák ocitne v New Yorku. Tam se konzistence triků, kresby i barev ustálí a film záběr od záběru nabízí krásné obrázky, na kterých se WCG a především HDRko skutečně vyřádí. Temné newyorské uličky, plné světel a zářivek, to jsou prostředí, ve kterých je vysoký jasový rozsah jako ryba ve vodě. A na Kongovi je to vidět. Highlightem – obrazně i doslova – je pak finále na Empire State Building za východu slunce. Jacksonova úchylka na malebné filmové východy a západy sluncí se v King Kongovi na Ultra HD Blu-ray zúročuje v nádhernou světelnou podívanou i hru barev, která dalece předčí cokoli, co mohl nabídnout Blu-ray. Nejen, že se díky tomu opticky zlepšily efekty, ale celá sekvence je vizuálně tak působivá a práce s tridimenzionalitou a se světlem v ní tak impozantní, že celý závěr filmu působí zásadně dramatičtěji. Navíc co na Blu-ray působilo na hranici kýče, je na Ultra HD Blu-ray díky podstatně větší realističnosti reprodukce světla prostě „jen“ krásné. Barvy v ranních paprscích slunce jsou přirozenější, stejně jako odrazy a barevná hra mezi budovami New Yorku, a celé finále díky tomu vzbuzuje více emocí. Těch dobrých. Přenádherná podívaná.