Pokus o znásilnění Češky spustil arménské MeToo. Utrpení obětí zlehčují příbuzní i úřady
Konzervativní společnost v Arménii prolomila mlčení o sexuálním násilí. Případ české dobrovolnice Evy, která čelila pokusu o znásilnění, strhl na sociálních sítích lavinu podobných příběhů. Oběti se často nedočkají podpory úřadů ani své rodiny.
„Bylo mi sedm, když to poprvé začalo. Jemu bylo přes 80. Můj děda mě sexuálně obtěžoval roky, dokud nezemřel. Sahal na mě a dělal mi to rukou. Zpočátku jsem nevěděla, co přesně se děje. Až postupem času jsem začala chápat, že tohle není správné. Do dneška o něm všichni mluví jen pozitivně: byl to dobrý člověk, jaká škoda, že už s nám není, bůh žehnej jeho duši.“
„Mně už je teď 43 a sama mám dvě náctileté děti, 16 a 17 let. Ani jednou v životě jsem si neužila sex. První a poslední pocit uspokojení si pamatuju z dětských let. Když mi konečně došlo, co jsem prožila, že mi můj děda v dětství způsobil orgasmus, myslela jsem, že zešílím a zabiju se.“
Nezávislá novinářka Lucy Kočarjanová zvedá oči od telefonu. Je líné červencové odpoledne a sedíme spolu v zakouřeném přítmí v jedné z kaváren v centru hlavního města Jerevanu, mimo zraky venkovního letního mumraje. Právě dočetla další z příběhů sexuálního obtěžování a znásilnění, které jí v posledních dnech došly od arménských žen i mužů ze všech sociálních vrstev.
Už přes dva týdny je zveřejňuje pod označením Voice of Violence (Hlas násilí) na své facebookové stránce. Příspěvek má stovky lajků a komentářů, lidé vyjadřují solidaritu a pochopení.
V zemi i v zahraničí se mluví o arménské verzi kampaně proti sexuálnímu násilí #MeToo a Lucy poskytuje rozhovory domácím i cizím médiím.
Její iniciativa ale nemá v konzervativní Arménii jen podporovatele. „Minulý týden na mě podala jedna žena žalobu, že šířím pornografii. Teď na mě venku cestou sem jeden muž
