„Chtěla jsem běhat rychle, ale tělo to odmítalo. Jedno zranění za druhým. Měla jsem velké pochyby, zda se v příštím roce dokážu dostat na úroveň, kterou bych od sebe očekávala,“ vysvětlila Pearsonová na tiskové konferenci v Sydney. „Ale na svou kariéru jsem pyšná a snad jsem naši nastupující atletickou generaci něčím inspirovala.“
Nepochybně. Vždyť Pearsonová, za svobodna McLellanová, získala v Londýně 2012 olympijské zlato a o čtyři roky dříve v Pekingu stříbro. Vedle dvou titulů mistryně světa (2011 a 2017) na překážkářské stovce vyhrála i šedesátku na halovém šampionátu a s osobním rekordem 12,28 je vítězka ankety o nejlepší světovou atletku roku 2011 v historických tabulkách šestá.
Jenže podobně bohatý jako výčet úspěchů byl také seznam jejích zranění. V roce 2015 si na mítinku v Římě vážně poranila ruku a přišla o mistrovství světa, před olympijskými hrami 2016 v Riu si zase natrhla stehenní sval a nemohla obhajovat londýnské zlato.
Vloni pak kvůli zranění Achillovy šlachy nezávodila celou sezonu a potíže s nohou ji pronásledovaly i letos. Obhájkyně titulu tak bude na zářijovém MS v Dauhá chybět.
