Když o rodinné podobnosti hovořil Ludwig Wittgenstein, bylo to v souvislosti s hrou – stejně jako mezi jednotlivými členy rodiny, také mezi hrami existuje spříznění. Na totožnou esenci by se odvážil sázet málokdo, na to, že šachy i piškvorky cosi sdílejí, ale každý. Rodinná podobnost je podstatou vší naší existence, její minulosti, přítomnosti i budoucnosti – s vědomím toho, že každý otisk, každá kopie, je zároveň vždy originálem. Podobnost nosů, rtů či očí totiž sice predikuje vnitřní souvislost, ne vždy však dostatečně zjevnou. Navíc, odhaluje se na povrchu – a tomu není nikdy radno věřit. Přijďte tento lidský paradox nahlédnout na výstavu Jana Petrova, absolventa ateliéru klasických malířských technik Zdeňka Berana na pražské AVU, který na výstavě Family Re-Construct prezentuje unikátní “zazoomovanou” sérii pěti velkoformátových hyperrealistických maleb členů své rodiny.