Jakubové Konečný a Malý nastupovali v jednom reprezentačním útoku, stejně jako jejich tátové Michal Konečný a Zdeněk Malý hráli jeden čas v jednom útoku Zetoru Brno.
„Samozřejmě jsme se o tom spolu bavili a občas dál bavíme. Kubu (Malého) znám dobře, na ledě si rozumíme. Znám i jeho tátu. Mezi našimi rodinami je dobrý vztah,“ řekl Konečný junior.
Pro pořádek je potřeba doplnit, že formace Konečného seniora hrála kdysi za Zetor (současná Kometa) ve své nejznámější formaci s Igorem Čiklem a Pavlem Nohelem. Místo Nohela se ale v ní objevoval i Malý.
Není to jediná podobnost mezi oběma hokejovými rody. Otcové Konečný a Malý jsou oba narozeni v roce 1964, stejně tak jejich synové se narodili v rozpětí pár týdnů v roce 2002 krátce poté, co jejich tátové ukončili své kariéry.
Hokejová osmnáctka padla s Kanadou, vstřelila alespoň čestný gól |
Potomci je nyní napodobují i herním stylem. Malý je pracovitý, často hraje oslabení. Konečný je centr s šikovnýma rukama a ambicí řídit hru.
Jen v Brně už spolu nehrají, Konečný odtud odešel napřed do Žďáru nad Sázavou a následně do Sparty Praha.
„Do páté třídy jsem hrával na křídle, pak mě trenéři dali na centra a tam se držím. Hodně lidí mi říká, že u hry dobře přemýšlím. Nastane i situace, kdy musím zase na křídlo, ale tam to není žádná sláva. Nejsem nějaký silový hráč, taky moje váha v mé věkové kategorii je jedna z nejnižších,“ říká o sobě Konečný junior.
Turnaj v Břeclavi je pro něho zajímavý nejen jako připomenutí rodinných časů v Brně, ale hlavně tím, že na břeclavském zimním stadionu vyrůstal. Otec tam dvanáct let trénoval a syna brával s sebou. „Na led jsem se poprvé postavil na zamrzlých tenisových kurtech u nás v Jundrově, ale bruslit jsem se učil až v Břeclavi. Viděl jsem všechny domácí zápasy. Po tréninku áčka jsem mohl na led a cvičil jsem,“ vzpomíná 17letý talent.
Pod Yzermanovým dohledem
O tom, že turnaj sleduje spousta zámořských skautů, není potřeba nikomu dlouze vyprávět. Konečný si jich nevšímá, ale o jednom jménu ví. „Je zde Steve Yzerman, dříve šéf Tampy, což je můj nejoblíbenější tým v NHL. Tohle jméno znám dobře,“ usmívá se.
Pořád ale víc platí, že hlavní sentiment z jeho strany patří starému zimáku jako dějišti akce.
„Při zápasech jsem chodil do rohu střídačky, kde jsem stával a držel palce. Když padl gól, tak to tam explodovalo, před koncem třetiny mě trenéři posílali odemykat klukům kabinu,“ vybavuje si mladý hráč.
Pochvaluje si vztah se svým otcem, momentálně trenérem Hodonína ve druhé lize. Nevadí mu, že ho táta umí pěkně zpucovat, pokud se mu něco nelíbí.
„Mám s taťkou v tomto ohledu hodně dobrý vztah. Myslím si, že je objektivní, dokáže mě pochválit, ale když vidí, že hraju špatně nebo nedělám, co mám, tak na mě zvládne i zvýšit hlas. Když jsem byl mladší, dovedli jsme se i dohádat. Teď probereme, co je potřeba, poznám na něm, kdy je naštvaný, kolikrát po zápase ani nepřijde,“ popisuje specifický vztah s rodičem-trenérem Konečný junior.
Třikrát si tento týden zahrál v přímém televizním přenosu, což bylo taky něco nového. „Možná to bylo vůbec poprvé,“ přemítá.
Šance reprezentovat v Břeclavi si Konečný velmi považuje. Hlinka Gretzky Cup je pro hráče do 18 let druhou nejvýznamnější akcí v sezoně, výš je už jen mistrovství světa.
V mládežnických reprezentacích je Konečný podobně jako Malý stabilně, Malý byl dokonce loni členem vítězné sestavy na „mládežnické olympiádě“ v Sarajevu.
Co jim pravděpodobně nevyjde už nikdy, je zahrát si v jedné lajně se synem Igora Čikla a okopírovat tak celou útočnou trojku svých otců. Čikl syna má, ale je mu už 32 let, a přestože taky byl v juniorce Komety, mezi dospělými se tam neprosadil. Třeba v roce 2015 hráli otec a syn Čiklové přebor za Moravskou Třebovou.
