Kdo je Hana Petřinová? Kromě toho, že jde o vdovu po legendárním kytaristovi Otovi Petřinovi a maminku rapera Marpa, jedná se o první českou hudební manažerku, která se už za totality starala o mnoho českých muzikantů.
Po revoluci měla na starosti Vladimíra Mišíka, Yo Yo Band, Žlutého psa, Pražský výběr, Petru Janů a také Lenku Filipovou. Podepsaná je také za veleúspěchem kapely Chinaski, jíž věnovala čtrnáct let života.
Přestože je v branži déle, než mnohé kapely existují, dosud nikdy nepromluvila. Hradbu jejího mlčení se podařilo prolomit až šéfredaktorovi magazínu Headliner Honzovi Vedralovi, který ji poprvé a podle jejích slov i naposledy v životě veřejně rozpovídal.
„Byla jsem první hudební manažerka v republice. Předtím to všechno dělala kulturní střediska. Nechala jsem školy a musela jsem se nechat zaměstnat jako uklízečka baráku, abych mohla jezdit s klukama po koncertech. Potřebovala jsem totiž mít v občance razítko, že jsem zaměstnaná, ale ve skutečnosti jsem jezdila s Etc...,“ říká v rozhovoru Petřinová, která byla doslova u začátku mnoha kapel.
I proto narazila na téma, které je doslova tabu, a to přemrštěné honoráře některých kapel, které přestávají být pro většinu pořadatelů únosné.
„Tehdy kapely hrály za čtyři, šest, někdy deset tisíc. Když jsem dělala Yo Yo Band v době jejich největší slávy, když vzniklo Rybitví nebo Kladno, tak jsem jim honorář zvýšila na šestnáct tisíc. A to už bylo na tu dobu hodně. Nevím, za kolik jezdili komerční zpěváci, ale tohle byla pořad okrajová kultura. Dnešní ceny kapel mi úplně berou dech,“ říká v rozhovoru Hanka Petřinová s tím, že kapely svého času nepotřebovaly ani road manažera, který by na místě řešil honoráře. Vše totiž šlo přes agenturu.
„Kapely ode mě dostaly jasné pokyny a těmi se řídily. Manažeři různých druhů jsou výdobytkem dnešní doby. Tehdy byl prostě jeden kapelník a ten se o všechno postaral. A peníze se ani neplatily na místě, všechno to bylo na fakturu přes agenturu a muzikanti dostávali zaplaceno normálně jednou měsíčně,“ popsala jedna z nejúspěšnějších hudebních manažerek Česka, která je také organizátorkou rodinného festivalu Okoř.
„Dřív jsem zaplatila šest set, sedm set tisíc za celý festival. Teď je to jednou tolik. A to už je na hranici únosnosti. Naštěstí mi některé kapely dávají ze známosti slevu,“ vysvětlila Petřinová, podle níž je problém také v tom, že je v Česku téměř tři sta festivalů.
„Ten rybník je malý. Teď jsem někde četla, že je u nás 248 festivalů. Městské slavnosti se také přeměnily ve festivaly. Na ty je vstup padesát, sto korun, často jsou zadarmo. To město na to záhadným způsobem peníze vždycky má. Sice tam jezdí po rozbitých silnicích, ale odněkud sežene půl milionu na kapely. Já to nepochopím, ale muzikanti logicky využívají toho, že je těch nabídek tolik, a jezdí jenom tam, kde jim ty velké peníze dají,“ dodala Petřinová, která tak svými slovy dala za pravdu našim článkům, v nichž jsme na tento nešvar českých kapel v minulosti hned několikrát upozorňovali.
Například že relativně mladé kapely Slza a Mandrage se nebojí účtovat částku ve výši 140 tisíc korun, Anetu Langerovou můžete mít za 150 tisíc a za Xindla X si budete muset připlatit o 10 tisíc víc.
B-Side Band s Vojtou Dykem jsou pak ochotni vystoupit na akci za 250 tisíc korun. Zde je však třeba zohlednit, že má hudební seskupení více než 18 členů. Tomáš Klus vás vyjde jako pořadatele na stejnou částku. Pokud byste ale chtěli kapelu Divokej Bill, museli byste 100 tisíc přihodit.
Jen ti nejmovitější pořadatelé si mohou dovolit kapelu Lucie, která si údajně říká až o milion korun. Jinak tomu prý není ani v případě Kabátů.
Hana Petřinová se ve svém velmi otevřeném rozhovoru pro Headliner nedotkla jenom tématu astronomických honorářů, ale i nešvaru v podobě požadavků kapel, které musí pořadatelé akcí plnit, aby se muzikanti cítili před koncertem komfortně.
Co musela sehnat pro Xindla X a co si o tom myslí žena, jejíž slovo v hudební branži opravdu něco znamená? Dozvíte se v dalším článku.
Fotogalerie |
