„Lidé, kteří studují zdejší dokumenty pro vědecké účely jsou oproti těm, kteří přichází ve snaze vypátrat své předky, v podstatné menšině,“ říká David Sobek.

Ačkoliv první kroky těchto „detektivů“ vedou v mnoha případech právě do okresního archivu ve snaze najít zde matriční knihy, musí je zdejší pracovníci zklamat.

„Matriky jsou ve skutečnosti uložené v Zemském archivu, nikoliv u nás. To ovšem neznamená, že nejsme schopni lidem pomoci. Máme tu například matriky domovských příslušníků, pozemkové knihy a další. Ze všech těchto materiálů lze čerpat,“ vysvětluje David Sobek.

V některých případech mohou být zdejší archiválie dokonce užitečnější než matriky. Většina badatelů je v pokročilém věku.

„Je to běžné. Mladá generace pospíchá dopředu. Neohlíží se,“ míní Sobek.

Ilustrační foto.
Kroměřížské nemocnici chybí lékaři na interně

Modrá krev? Většinou ani náznak

A proč podle něj lidé stráví hodiny nad zaprášenými knihami?

„Ve většině případů chtějí lidé vědět, odkud jejich rodina pochází. Jestli nemá předky v cizině, nebo jestli se nepřistěhovala třeba jen z Čech. A pak je tu další skupina, která se snaží dohledat mezi svými předky nějakého šlechtice,“ směje se David Sobek a dodává, že ani náznak modré krve v sobě nakonec nenajde 99,9 procent badatelů.

„Ale setkal jsem se s případem, kdy obyčejnému dítěti šla za kmotra šlechtična. Bylo to minimálně neobvyklé,“ poukazuje na jednu z perliček archivních záznamů.

David Sobek vypráví, že se z pátrání může stát závislost.

„Sedíte třeba tři večery u počítače a hledáte konkrétní osobu. Dokážete si představit tu radost, když se vám to konečně podaří,“ říká Sobek, který má se sestavováním rodokmenu ne jednu zkušenost.

Ačkoliv se může na první dojem zdát, že ponořit hlavu do zažloutlých listin a pátrat, je zábava a poměrně snadná záležitost, ne vždy tomu tak je. Existuje spoustu faktorů, při kterých může člověk narazit.

Ilustrační foto
Kroměříž chce snížit odměny funkcionářům vodáren

Častý zásek na přelomu století

„Spousta lidí se zasekne na přelomu století, kdy se najednou na stránkách objevuje zcela jiné písmo, čeština se vytratí a místo ní je vše psáno v němčině. A to je pro některé konečná,“ vysvětluje jedno z častých úskalí David Sobek.

„Písmo se naučit dá. Na internetu či v tištěných publikacích najdete abecedu kurentu. Je to prostě jen nezvyk. Já jsem ho studoval pět let, mám pak někdy problém přepnout zase zpět do latinky. A německé výrazy? Až na příčinu smrti v matrikách zemřelých se také neustále opakují a dají se naučit,“ popisuje svou zkušenost David Sobek.

Němčina a kurent tak může být jen drobná překážka.

„Důvody, kdy se kousnete na místě a nemůžete se pohnout dál, je spousta. Proměna příjmení postupem času, stěhování a další. Jednou z nejhorších komplikací je, když není uveden otec. V tom případě vaše bádání po otcově linii končí,“ upozorňuje Sobek.

„Pokud všechny tyto překážky překonáte, může se vám sejít pěkná hromádka informací. A když následně vytisknete a svážete, je to kus vaší historie, který vám už nikdo nikdy nevezme…“ uzavírá David Sobek.