Městská divadla pražská mají za sebou první sezonu s novým uměleckým vedením, kterou zakončila premiéra Shakespearovy nejslavnější tragédie Romeo a Julie. Tu režíroval Michal Dočekal, který se v ABC letos zhostil například také úspěšných Andělů v Americe. V hlavních rolích Romea a Julie se představili Zdeněk Piškula a Tereza Marečková, která do Městských divadel pražských přešla z brněnské Husy na provázku.
Co se výběru hlavních protagonistů týče, nesáhl Dočekal vedle. Ostatně talent Terezy Marečkové byl letos potvrzen i Cenami divadelní kritiky, kde byla za Vitku nominována na nejlepší herecký výkon. Tento titul si sice nakonec odnesla Pavla Gajdošíková za Maryšu, ani Marečková ale neodešla s prázdnou – byla oceněna jako Talent roku. Její Julie pak má vše, co potřebuje – pubertální ztřeštěnost, zamilovanost vedenou do extrému a vzdorovitost bez ohlížení se na důsledky.
Vedle živelné Marečkové působí Piškulův Romeo poněkud unyle a nerozhodně, je však pravda, že Romeo je málokdy nucen se rozhodnout sám za sebe. Je vláčen nejen osudem, ale také manévrován do situací dalšími postavami – Merkucio jej přesvědčí, aby šli na ples, Julie pak přichází s návrhem svatby, Vavřinec jej přiměje k útěku do Mantovy.
Tam pak Romeo žije svůj lhostejný život – navenek sice dychtí po dopisech od Vavřince, ale v trenýrkách na gauči, se zapnutou televizí a krabičkou s nudlemi mu to nikdo nevěří a je patrné, že se k žádné akci nechystá. Vyburcuje jej až informace o smrti jeho milé, která narušuje jeho představu poklidného života ve vyhnanství. Pouze tehdy se poprvé odhodlá k samostatnému činu. Ne příliš laskavě přesvědčí lékárníka, aby mu prodal jed, a zbrkle se vrhá smrti do náručí.
Právě ona zbrklost, mladistvá naivita a jejich časté pitvoření se a šaškování nám připomíná, že Romeo i Julie nejsou dospělí. Jsou zmítáni pro ně dosud neznámým citem, o němž jsou přesvědčeni, že je na celý život – a v jejich případě tomu tak opravdu je, byť zde fráze „dokud nás smrt nerozdělí“ získává hořkou pachuť. Do trojice k nim spadá ještě Vavřinec (Vojtěch Dvořák), který je sice považován za svatého muže, na důsledky svého chování se však ohlíží stejně málo jako naši zamilovaní.
Že se jedná o hru o „puberťácích“ nám pak Dočekal nepřipomíná jen jednáním Romea a Julie, ale také postavou sluhy Petra (Martin Donutil), který do inscenace měl zřejmě vnést komický prvek. Jenže místo, aby byly jeho vtipy vtipné, jsou spíše trapné a dojem špatného sitcomu umocňuje ještě reprodukovaný smích.
Za celkem neblahé považuji rozhodnutí obsadit Sabinu Remundovou do dvojrole veronského knížete a chůvy. A navíc jí nechat totožný kostým. Rozdílnější postavy ve hře snad už ani nemohou být, na knížete navíc Remundové dle mého názoru chybí silný hlas. Stejně nepovedený je také pokus nechat hudebníky hrát. A nyní nemyslím jen na nástroje, ale dát jim i mluvený text. Ne všichni umělci jsou schopni obsáhnout veškeré umělecké disciplíny a bohužel je to případ jednoho z hráčů.
Celá scéna vyzněla o to rozpačitěji a zbytečněji, že se jednalo o dialog s již zmiňovaným sluhou Petrem. Veškeré pokusy o odlehčení situace tak vyšly značně žalostně. A do třetice, ani tentokrát nechyběl současný nešvar českého divadla, tedy politická vložka v podobě narážky na Babiše. Nepomáhá ani fakt, že se tomuto nešvaru Dočekal v podstatě vysmívá. V Romeovi a Julii prostě nemá Babiš co dělat.
Celkovému dojmu moc nepomohly ani nesourodé kostýmy. Zatímco Julie s rozcuchem na jevišti řádí ve flitrovaných minišatech s kanadami (či jim podobným botám) na nohou, které případně ještě doplní béžová mikina a roztrhané džíny, Romeo je oblečen střízlivě do bílé košile a obleku. Rozvernost tak připadá jen Julii, Romeo vypadá, jako by šel k maturitám nebo dokonce na první pracovní pohovor.
Zkrátka jednou nohou v nudném světě dospělých. Obdobně nesourodě působila i hudba – představení živě doprovází současná indie-rocková kapela Please The Trees. Paradoxem pak je, že Juliiným motivem je píseň SOS od Abby z roku 1975, která do moderního pojetí této inscenace nezapadá, byť významově se hodí dokonale.
Výkon Marečkové a Piškuly tak nedokázal rozptýlit hromadící se rozpaky z představení a musím bohužel konstatovat, že tento závěr divadelní sezony zdá se mi poněkud nešťastným. Z letošních premiér Městských divadel pražských tak budu vzpomínat zejména na Anděly v Americe, kterým ani přes svou pětihodinovou délku nedocházel v průběhu představení dech.
DIVADLO: ROMEO A JULIE
Režie: Michal Dočekal
Překlad: Martin Hilský
Dramaturgie: Daniel Přibyl
Scéna: Dragan Stojčevski
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Hudba: Please The Trees (Václav Havelka, Jan Svačina, Kryštof Kříček)
Pohybová spolupráce: Lenka Vagnerová, Radek Mačák
Světelný design: Jan Beneš
Hrají: Zdeněk Piškula, Tereza Marečková, Milan Kačmarčík, Pavel Čeněk Vaculík, Jiří Štrébl, Dana Batulková, Michael Vykus, Martin Donutil, Sabina Remundová, Filip Březina, Aleš Bílík, Vojtěch Dvořák
www.mestskadivadlaprazska.cz
