Film Máma (2019): Podrobný návod, jak nalákat děti do sklepa

Hororová novinka Máma vypráví příběh o několika puberťácích a jedné životem zklamané dámě, která si bůhví proč vzpomene na dávné trauma ze střední a rozhodne se jít cestou krvavé pomsty. Při tom všem u toho pije, tančí a užívá si bláznivého života s náctiletými, které postupně láká do své vražedné pasti. Námět možná působí vcelku originálně, ale bohužel se za ním skrývá těžké béčko, které si moc fanoušků nenajde.

Je trochu škoda, že nejnovější snímek od Tate Taylora, režiséra solidního Černobílého světa nebo Dívky ve vlaku, jde ve stopách stokrát ohrané dějové linie, kdy nám představí partu puberťáků, vyšinutého záporáka a následně krvavý nebo alespoň nepříjemný osud pro všechny zúčastněné. Ani konečné zúčtování není však nijak zásadní, brutální nebo strašidelné a na dnešní poměry neuspokojí snad ani fanoušky zvoleného žánru.

Ústřední motiv příběhu, kdy zdánlivě milá černoška, které začnou přezdívat Ma, nemá problém dětem koupit alkohol a nechá je pařit ve svém sklepě, aby je mohla postupně zmanipulovat a ovládnout, je ještě docela zajímavý.

Snímku ale škodí například to, že sbližování mezi Ma a dospívajícími nebožáky je prezentováno dost přímočaře a co má vlastně Ma za lubem, se dozvíme prakticky hned, jak začne brouzdat po sociálních sítích, šmírovat děti z povzdálí a hledat různé cesty, jak se s nimi skamarádit.

Ve fázi sbližování a postupné manipulace lze hledat i jistou hloubku s upozorněním na problematiky virtuálního světa, kdy je velmi snadné získat osobní údaje, fotografie, a dokonce i blízké informace o rodině každého jedince. Z tohoto hlediska je to celkem zajímavé pojetí a my alespoň víme, jak by v dnešní době sháněl své oběti Freddy Krueger, Michael Myers nebo Jason Vorhees. Místo toho, aby na oběti trpělivě čekali, prostě by jim napsali na Facebooku pod falešným profilem, ať se staví na kávu a pokec.

I když je tedy určitá kritika sociálních médii zjevná, jsem si téměř jistý, že to nebyl hlavní záměr filmu i přesto, že to byla jediná věc, která byla celkem působivě vykreslena.

Čímž se dostáváme k samotné Ma, která je pak jako zhrzená dušička velmi rozporuplná osobnost, jež má problémy se závislostí na telefonu i a díky komplexu z dětství se stane receptem na hrozivou pomstu. A i přesto, že ji hraje oscarová Octavia Spencer, její výkon není moc vidět.

Nedočkáme se ani výraznějšího náhledu do jejího osobního života, který jinak vypadá jako idylka (má ohromný dům, dcerku a pracuje jako sestra u veterináře). Ale ono ne, něco se v ní rázem zlomí a krom ubrečených puberťáků (jejich herecké výkony jsou taktéž naprosto nevýrazné) si pobrečí i divák, protože bude žadonit, ať už to skončí a bude si doma moci pustit možná o něco zajímavější Ulici nebo Ordinaci.

Samotný závěr mi pak velmi silně připomínal dnes již kultovní Misery nechce zemřít a sérii Saw. Což znamená spoustu klišé a žánrových vykrádaček, bez kterých bychom se klidně obešli. Ano, můžeme namítat, že vytvořit dnes něco originální je velmi těžké, protože filmů jsou taková kvanta, že se něco podobného s největší pravděpodobností už někdy někde objevilo, jenže snímek si ubližuje v tolika jiných ohledech, že úmorná klišé jsou na tom ještě docela pochopitelná a dobrá.