Film: Podfukářky (2019): Vtipná letní oddechovka

Pokud toužíte sledovat rozpolcenou hrdinku zabývající se svým nitrem a otázkami života a smrti, jeďte v červenci do Karlových Varů. Když ale budete chtít film, na který zajdete v horký letní den po návratu z koupání, pak mohou být Podfukářky dobrou volbou. Je to přesně typ oddechové komedie, jakou bychom v létě čekali. Nic přehnaně chytrého, ale také žádná úplná hloupost.

Ve snímku Podfukářky se totiž nedočkáte toho, aby některá z hrdinek dlouhé minuty váhala, jestli otevřít dveře a symbolicky tím vstoupit do nového rozměru svého života. Penny Rustová a Josephine Chesterfieldová ty dveře raději rozkopnou, a rozhodně nebudou moc váhat. A ani režisér vám neposkytne možnost zahloubat se do svých myšlenek dlouhým záběrem na ony dveře, který pak mohou dlouze diskutovat studenti filmové vědy. Ostatně u Podfukářek se dokonce několikrát zasmějete, což je zcela vylučuje z pozornosti všech milovníků filmového umění hodných toho jména. Ale pro normálního diváka je to celkem fajn.

Chlapi jsou hloupí, tak proč je neoškubat

Penny Rustová je malá podvodnice, tedy malá, její postava je minimálně robustní. To jí ale nebrání v prezentování svých sexy fotek na mobilních seznamkách a nabízet zoufalcům schůzky. Jasně, že na ně nedorazí kočka s vnadnými křivkami, ale rovnou na muže vybalí historku o tom, že je přítelkyní dívky z internetu, která by moc ráda přišla. Jenže se stydí, protože má malá prsa a šetří na operaci. No, ale pět set liber by to spravilo, a pak už by rande nestálo nic v cestě. Už tušíte, jak to dopadne? No jasně. A Rustová se považuje za špičku v oboru. Aby také ne, její teritorium jí pomalu začíná být malé. Občas jí začne některý ze zhrzených nápadníků fiktivní kamarádky honit v doprovodu policie.

V časopise si všimne zajímavé fotky z jistého letoviska na francouzské riviéře. A ve vlaku se setká s Josephine Chesterfieldovou. Nejdřív ji má za hloupoučkou naivku, ale brzy se ukáže něco docela jiného. Chesterfieldová má poněkud sofistikovanější metody než Rustová, ostatně její tělo jí k tomu pořádně nahrává. Velmi rychle se ukáže, kdo je skutečná špička v oboru. Velký dům na pobřeží hovoří sám za sebe. Jenže městečko je příliš malé pro dvě dámy podnikající ve stejném oboru. Pennin nápad pracovat společně se Josephine příliš nezamlouvá. Ale proč nespojit příjemné s užitečným? Jenže kdo je lepší? Nakonec nezbyde, než se vsadit.

Příjemně ubíhající zábavná historka

Hlavní roli vytvořili tvůrci z dvojice, kterou by možná nikoho nenapadlo dát dohromady. A tak vedle sebe na plátně stojí Anne Hathawayová, se vší její smyslnou krásou a svůdností, a Rebel Wilsonová, sázející na figuru typu bodré maminy se sympatickým úsměvem. Světě, div se, ono to naprosto skvěle funguje! Jedna i druhá – asi si je už k rolím umíte dosadit – by ve filmu působila trochu nudně a ustát celou stopáž by pro ně nebylo snadné. A pro scenáristu by to bylo ještě těžší, takto to tedy měl Jac Schaeffer o něco snazší. Film navíc vznikal jako ženská verze staršího snímku Špinaví, prohnilí lumpové (Dirty Rotten Scoundrels) z roku 1988, což byl sám o sobě remake ještě starších Dvou záletníků (Bedtime Story) z roku 1964. To je také důvod, proč jsou mezi autory scénáře uváděni také Stanley Shapiro, Paul Henning a Dale Launer.

Do režisérské židle usedl britský komik Christopher David Addison, známý spíše na stand-up comedy scéně, mající už ale na kontě režii třinácti epizod HBO seriálu Viceprezidentka. Nutno dodat, že smysl pro situační komiku, který mu tak dobře slouží při stand-upech, dokázal Addison využít také v Podfukářkách. Jednotlivé scény nejsou nijak hluboce propracované, ale téměř každá je velmi dobře vypointovaná. A díky tomu, že je tvůrčí tým sází docela hustě jednu za druhou, má celý snímek velmi solidní spád, a přes nijak složitý děj nabídne řádku vtipných zvratů a neočekávaných rozuzlení. Ne, že by byl konec nějak zásadně originální nebo snad zcela nečekaný, ale stejně si ho možná dost dlouho netipnete.

Příjemné letní atmosféře napomáhají také podařené lokace francouzské riviéry, ze kterých touha lehnout pod slunečník na pláž s pitím v ruce přímo vyzařuje. Kameraman Michael Coulter dokázal skvěle využít možností, které mu dává prostředí a technika, a zejména prací s detailem, vhodně zařazenými záběry okolí, nebo prací s hloubkou ostrosti dokonale umocňuje celkovou atmosféru snímku.