Festival Rock for People letos slaví jubilejní 25. ročník, a letiště v Hradci Králové tak očekává nezapomenutelnou hudební událost, kterou avizoval už zveřejněný nabitý program.
Den první
První festivalový den přinesl sympatická a energická vystoupení, o která se postarali zejména You Me At Six, Flogging Molly, Kodaline a v neposlední řadě pak Bring Me The Horizon.
Festival v minulosti trápilo divoké počasí, tentokrát však návštěvníky přivítal slunečný a teplý den. Letité zkušenosti organizátorů jsou při procházení areálu okamžitě dobře znát – cesty lemují stánky s nápoji a jídlem, kde si vyberou všichni bez ohledu na stravovací návyky, nechybí ani prodejci s oblečením a různými doplňky. Areál je natolik rozsáhlý a rozvětvený, že ten, kdo se ocitne na hradeckém letišti poprvé, v něm může i lehce bloudit.
V odpoledních hodinách vystoupili na festivalových pódiích například sympatičtí Halflives, jedna z nových tváří alternativně-rockové scény v čele se zpěvačkou Lindou Battilani. Do modro-růžového cirkusového stanu na stage Evropy 2 nalákali nemalé množství metalových příznivců vynikající Infected Rain s charismatickou Lenou Scissorhands.
Z českých zástupců se představil třeba písničkář Thom Artway, po šesté hodině už nastoupila na hlavní stage Vypsaná fiXa v tandemu s orchestrem PKF – Prague Philharmonia, který dodal rockovým skladbám nové, zajímavé podání. A zatímco sestava okolo Michala Maredy vystupovala v oblecích, členové orchestru vtipně usedli za své nástroje v tričkách a džínách.
Před osmou večer vtrhli na pódium Evropy 2 You Me At Six s tradičně velmi energickým frontmanem Joshem Franceschim. Britské pop-punkery uvítalo ve stanu podstatně početnější publikum než na loňském Aerodromu, a jejich řádění v Hradci si užívali diváci až do posledních řad. Nechyběly skladby jako Night People či Bite My Tongue. Franceschi všechny přítomné patřičně hecoval – ke konci koncertu se mu podařilo desítky lidí přesvědčit k tomu, aby si sundali trika a točili s nimi nad hlavami.
Po jízdě s You Me At Six už se všichni přesunuli na hlavní stage KB, kde začínala nefalšovaná irská tancovačka s Flogging Molly. Punk s výraznými vlivy hudby Smaragdového ostrova mohl nezávislému posluchači znít velmi jednotvárně a nekonečně, navzdory tomu ale dokázala sedmičlenná sestava rozhýbat úctyhodný počet lidí.
Odezvu publika si nicméně pochvaloval i frontman Dave King, který směrem k davu poznamenal: „Nezáleží na tom, kolik člověk vypil Guinnessu; vy jste nejlepší lék na kocovinu.“ Zavzpomínal také na předchozí účast Flogging Molly na Rock For People v roce 2012, kdy festival zasáhla silná bouře, a ocenil letošní příznivé počasí. Při odchodu z pódia už se s fanoušky jen česky rozloučil se slovy: „Na zdraví!“
Ve čtvrt na jedenáct se na pódiu zaplněného cirkusového stanu vynořili indie-rockeři Kodaline, které obecenstvo podle vřelého přijetí již netrpělivě očekávalo. Irská čtveřice otevřela svůj zhruba hodinový set s Follow Your Fire známou z rádiového éteru, a natěšené publikum tak okamžitě zareagovalo.
Celou dobu ostatně panovala ve stanu velmi příjemná atmosféra a odezva z davu byla výrazná. Kodaline se na pódiu prezentovali jednak dobře muzikantsky (zajímavý byl jejich cover Wicked Games od Chrise Isaaka), jednak skvělým vokálem Steva Garrigana, který vynikl zejména při emotivní Hell Froze Over. Pochvala patří čtyřlístku i za lehký, přesto působivý stage design, který byl jemně ozdoben neony. Na plátně pak svítily čtyři kosočtverce, skrze které byla promítána grafika. V případě Kodaline se potvrdilo, že v jednoduchosti je krása.
O půl dvanácté už zaplněný trávník vyhlížel vrchol prvního dne a jednoho z headlinerů letošního ročníku vůbec – Bring Me The Horizon. Pětice z anglického Sheffieldu udeřila songem MANTRA z lednového alba Amo, a od prvních tónů bylo jasné, o jak velkou kapelu už se v současnosti jedná. Oli Sykes a spol. nešetřili gejzíry páry a ohně, na plátně běžel barevný psychedelický vizuál a pódium okupovala také skupinka tanečnic, které byly zpestřením celé show. Představily se v dělnických kombinézách a maskách, s plamenomety v ruce, při nářezu v podobě Happy Song se stylizovaly do roztleskávaček a během Can You Feel My Heart se zase jako bílé paní procházely po pódiu zahalené v závojích.
BMTH se skutečně nedá upřít velkolepost a celková vizuální atraktivita pódia; na druhou stranu je známo, že Oli Sykes už má po letech pohybu v metalcoreových vodách unavené hlasivky a zejména vypjaté, vyřvané party mu dělají problém, nebo je vynechává. Možná i proto sahají Angličané na turné nejdále k albu Sempiternal a prostor dostávají zejména věci z posledních dvou alb, které jsou „popovější“ a pěvecky méně náročné.
A ačkoliv si kapela postupnou transformací k více elektronickému a experimentálnímu zvuku u některých příznivců zavařila, hradecké publikum na nové skladby reagovalo pozitivně a takový rave song v podobě Nihilist Blues fungoval naživo překvapivě dobře.
Oli Sykes svůj ochabující hlas vedle velké show stále docela zdatně kompenzuje i prací s publikem, které co skladbu úspěšně hecoval k circle pitům, mosh pitům a wall of death. Kapela se rozloučila s nadupanou Throne a dav zasypaný konfetami se postupně rozešel ke stanům, někteří ještě zamířili za screamo-rapperem, který si říká Scarlxrd.
Přestože některé interprety zlobily krátké výpadky zvuku, první den Rock For People si podle nálady pod pódii návštěvníci dobře užili. Ve druhém dni se na festivalu představí Our Last Night, Olympic, Tommy Cash nebo Rudimental.
✱ Pokračování na další stránce…
