Jeho kalendáře jsou studnicí vědomostí, bez nichž se rodinná zemědělská usedlost neobejde. Sedmašedesátiletý Josef Šourek do nich každý den vpisuje údaje o počasí už od roku 1991, když začal v Plavech na Filouně soukromě hospodařit.
Je si jistý, že v posledních pěti letech se s klimatem dějí neobvyklé věci, které tady předtím nebyly.
„Počasí je rozblázněné. Dříve jsem dokázal při pohledu na nebe docela přesně odhadnout, kdy a kde začne pršet nebo bouřit. Poslední dobou se mraky stáčejí často úplně nevyzpytatelně," říká Šourek. „Prudké změny dělají problémy také profesionálním meteorologům. Něco předpoví, ale za tři hodiny je všechno jinak."
Farma Filoun se rozkládá pod 578 metrů vysokou Mikšovou horou na okraji Jizerských hor. „Záznamy o počasí si dlouho dělal už můj táta, i když jsme za komunistů mohli mít na Filouně jen záhumenek," říká Šourek.
Jeden z jeho synů teď obhospodařuje 90 hektarů půdy, druhý vede na farmě rodinný penzion. „Před více než deseti lety jsem si koupil meteostanici. Během dvaceti čtyř hodin zachytí nejnižší a nejvyšší teplotu a také sněhové a dešťové srážky," podotýká Šourek. „Třeba největší zima bývá obvykle kolem třetí hodiny ráno."
Plavský rodák se zemědělství věnuje od konce studií na zemědělské škole – tedy skoro 50 let. Nepamatuje, aby v létě nastalo tak velké sucho a horko dva roky po sobě jako loni a letos. „V posledních dvou rocích se počasí podobá. Loni ale bylo sucho ještě horší než letos. Vůbec poprvé v historii nám vyschl pramen, z něhož napájíme mladý dobytek," tvrdí Šourek. „Letos je podzemní vody víc díky sněhu, kterého v zimě napadlo hodně. Pomohl také deštivý květen. V červnu ale spadlo jen čtyřicet litrů srážek na metr čtverečný a v červenci čtyřicet tři litrů. Ve vedrech a větru se voda ze země navíc rychle odpařovala."
A výsledek? Když farmář před týdnem hrábl do bramborového pole, připomínala mu hlína popel. Usychající natě ležely na zemi jak schlíplé. „Ve středu naštěstí napršelo dvanáct litrů na metr čtverečný a deště pokračovaly také o víkendu a v pondělí," dodává Šourek. „Na záchranu jakés takés úrody brambor bychom potřebovali ještě alespoň dvanáct litrů, raději ale padesát. Kdyby ale měly vodu přinést bouřky s krupobitím, tak ať raději ještě nějaký čas neprší vůbec."
Zásluhou mokrého května byla na Filouně ucházející první senoseč. Druhá však přinesla jen asi třetinu obvyklého množství sena. „Abychom udělali ještě třetí seč, musel by se stát zázrak," upozorňuje Šourek. „Na loukách rostou jen takové chlupy, sotva na pastvu."
Farmář si v posledních letech všímá nezvyklých výkyvů počasí. „V zimě naměřím jeden den minus dvacet a druhý den plus dvanáct stupňů," uvádí. „Když vedro dřív ukončila bouřka a ochladilo se, tak se oteplovalo týden. Teď jsou tropy hned druhý den. Dřív bych musel jet na prvního máje políbit ženu pod kvetoucí třešeň do tepla k Turnovu. Teď třešně odkvetou u nás v horách v dubnu."
Pokud přemýšlí o příčinách současných klimatických změn, napadá ho kromě jiného houstnoucí letecká a automobilová doprava. „Nad námi nevede žádný významný letecký koridor. Ale někdy napočítám ve vzduchu až jedenáct dopravních letadel. Přitom jedno spálí na sto kilometrů tunu paliva," tvrdí Šourek. „Pamatuji ještě časy, kdy v Plavech byla jen tři auta. Jedno po továrníkovi Brůnovi v textilce, jedním jezdil doktor Windisch a třetím táta. Teď má tři auta někdy jen jedna rodina."
Autor: Miloslav Lubas
Zdroj: MAFRA, a.s. - MF DNES