Kliknutím zvětšíteNecelá desítka rodáků Dolní Vltavice, jejichž rodiče se do obce přistěhovali po válce, aby zde začali nový život, se setkala díky Emě Kondyskové, která je iniciátorkou a hlavní organizátorkou projektu Dolní Vltavice žije!, jenž vyvrcholí v září tím, že zatopená obec se díky 3D projekci objeví nad hladinou Lipna.
„Jedno odpoledne za mnou přišli pánové Košina a Vála a sháněli se po mně, že jsou rodáci z Vltavice,“ líčila Ema Kondysková, jak se setkání podařilo zorganizovat. „Vyústilo to ve vyprávění, jací byli kluci rošťáci, jaká zažívali dobrodružství v Dolní Vltavici i proto, že domy byly zčásti prázdné. Zavzpomínali, koho ještě znají a výsledkem je, že se setkala tahle parta.“
Setkání to bylo příjemné. „Je hezké, že se podělili o vzpomínky.“
Nejstarší účastnicí necelé desítky rodáků byla Ludmila Prenerová z Dobšic. V Dolní Vltavici prožila celou válku. Její rodina tam přišla v roce 1938, když byly paní Ludmile tři roky. Ve Vltavici bydlela do svých 13 let.
Dnes třiasedmdesátiletý Jiří Košina z Křemže vzpomínal, jaká byli s kluky parta a jaké prováděli skopičiny. Jeho rodiče do Dolní Vltavice přišli po roce 1945 z Moravy. „Z Jihlávky,“ upřesnil Jiří Košina. „Tatínek byl šikovný řezník, tak se rozhodli, že využijí osidlování pohraničí a půjdou sem, do Vltavice. Přišli na číslo 15. Na tom čísle bývala hospoda, takže taťka, že bude provozovat tu hospodu, a zařídil si tam i řeznictví.“
Až ve Vltavici se jim narodil syn Jiří. „Jako kluk jsem si tu užil moc. Měli jsme tu krásné dětství,“ vzpomínal. „Byl jsem samý průšvih. Třeba jsme, ač jsme neuměli plavat, na jaře, když tály ledy, pluli po rozvodněné řece na krách, které nám praskaly pod nohama. Měl jsem tedy dobrého strážného anděla, který ze mě musí být pěkně utahanej,“ smál se. „Nebo jsme chodili vojákům na cvičné minové pole a ty cvičné miny jim vybírali nebo přendavali. Vždycky jenom prskly a pak se zakouřilo. To se nám líbilo.“
Jedenasedmdesátiletý Pavel Vála z Bližné zase vyprávěl, že když rodiče přišli, bydleli v domě u mostu hned u řeky, kde měli obchod se smíšeným zbožím. „Každý rok jsme se stěhovali na půdu kvůli povodni. Čekali jsme u okna, až pro nás na lodi přijede finanční stráž. Pak jsme lezli tím oknem do lodi,“ vyprávěl Pavel Vála. „Vody bylo vždycky hodně. Stoupala až nahoru k oknům.“
Všichni se pak z Dolní Vltavice museli vystěhovat v roce 1956, kdy ji zaplavila voda přehrady. „Tím nám to krásné dětství skončilo,“ shodli se všichni, „nikde jinde už nebyla taková zábava a parta jako tady.“
Na veliké show a události roku Dolní Vltavice žije! nebudou 21. září spolu s německými rodáky chybět.
38
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
