Hned zkraje si vyjasněme několik věcí. Bavit se o sexu je normální. Bavit se o prostituci je normální. A především, normální je i to, pokud se sexem za úplatu živíte.
Aspoň podle Andreje Anastasova, jehož portál byl prvním zdejším internetovým katalogem erotických služeb. A který se nemůže dočkat, až bude schválen navrhovaný zákon o legalizaci prostituce.
Připravte se na rozhovor, ve kterém nejspíš nebudete se vším souhlasit a leccos vás možná i pobouří.
Nahlédněte do fotografických dějin pražských prostitutek |
Někde jsem slyšel, že se každá druhá vysokoškolačka v Praze živí sexem. Mám tomu věřit?
To je hodně divoký odhad.
Jak to tedy je?
Každá druhá to nebude, hodně jich to ale fakt dělá. Do oboru se stahují holky ze všech možných sfér společnosti. Do velké míry to jsou mimopražské, samozřejmě především mladé ženy. Před dvaceti lety to bylo stigma, holka se tím nikde nechlubila. Pokud se to o někom profláklo, byl společensky vyřízený. Prostě šlapka. Teď je to jiné. V mém okruhu známých se říká, že dneska je šlapka téměř každý. Mezi osmnáctiletými až osmadvacetiletými holkami bude podíl těch, které to už dělaly, dělají nebo dělat budou, podle mě až 35 procent.
Počkejte, tolik?
No jo. Musíte to brát jak fenomén dneška.
Pobité a těhotné nebereme. Z morálních důvodů
To by mě jako tátu malé dcery mělo asi do budoucna zneklidňovat.
A proč? Hele, na tom není nic špatného. Bavíme se o slečnách, kterým už bylo osmnáct. Některé to udělají jen jednou, pak už ne. Zajdou si na divokou seznamku, kde si to třeba jen vyzkoušejí. Nikdo je k tomu nenutí.
Tady má asi každý svou hranici posunutou jinak. Kde leží ta vaše?
Třeba když nám někdo k zaregistrování dovede holku, která je pobitá. S takovými lidmi se pochopitelně snažíme nespolupracovat. Rozhodli jsme se, že nebudeme dělat ani těhotné holky. Morálně se nám to příčí. Jinak to opravdu beru tak, že pokud se někdo dobrovolně rozhodne, tak ať si proboha živého dělá, co chce. Pokud tomu člověku už bylo osmnáct… Ať se holka klidně prodává stokrát denně, když ji to baví nebo když to potřebuje. Je to její věc, nikdo ji nenutí.
Andrej Anastasov Zakladatel a vlastník www.sex.cz, prvního internetového katalogu erotických služeb v Česku. Inzeruje na něm přes dva tisíce dívek a 500 erotických podniků. Je rozvedený, má syna. Jeho zálibou jsou počítačové hry, v 90. letech byl populárním redaktorem časopisů Excalibur a Score, v komunitě známým pod přezdívkami Andrew a Mamoulian. |
Právě. Když ji nikdo nenutí.
Takové praktiky jsou ale v Česku hudbou daleké minulosti. Nevím o tom, že by se to pořád dělo. Situaci hodně zlepšily policejní zátahy na díry, ve kterých do toho byly holky nucené. Šlo o různé byty se zamřížovanými okny, často třeba v prvním patře, aby dovnitř nebylo vidět. Vzpomínám, že jeden byl na I. P. Pavlova, přímo na hlavní ulici. Holky tam prý házely použité tampony z okna. Opravdu hardcore. My s tímhle mívali problém v časech, kdy jsme začínali. Podobným holkám jsme říkali žehličky; podle vypáleného znamení na zádech. Proč to tam měly, si snadno odvodíte, bylo to za trest, protože to už dál nechtěly dělat. Inzerování takových holek jsme se samozřejmě snažili vyhýbat.
Mluvíme o roce 1999.
Ano. Na rozdíl ode dneška pracovalo v Česku mnoho holek ze zahraničí, hlavně z východního bloku. A v některých případech zde možná opravdu nebyly dobrovolně. Všechno bylo tenkrát jiné. Na konci 90. let například existovala relativně fixní skupina vyložených šlapek. Nebyly to extra mladé holky, spíš šlo o zaběhlé ženské.
Bordely, priváty, freelancerky
Jak vypadá byznys se sexem dnes?
V tom se situace úplně obrátila, teď je hlavní poptávka po holkách do šestadvaceti, občankami u nás mává spousta osmnáctek. Některé u toho vydrží, jiné ne. Strašně moc z nich to má jen jako překlenovací záležitost.
Proč to dělají?
Třeba protože se dostaly do neřešitelné situace. Taková slečna možná nemá rodiče, došly jí peníze na nájem, zdroj příjmu jí zničehonic vybouchnul. Má jít pod most? Brigáda v mekáči ji nevytrhne, z toho na bydlení a na jídlo nenaspoří. V takových okamžicích nepřemýšlíte, co je, či není morální. Znám řadu žen, které o sobě říkaly, že by něco takového nikdy nedělaly. Pak se dostaly do podobné situace a rozhodly se vyřešit ji právě touto cestou. Já to nevidím tragicky. Neděje se jim nic hrozného, nikdo je do toho nenutí, nikdo jim netrhá prsty u nohou. Spousta z nich si to užívá.
V jakých podmínkách pracují?
E55? Václavák? To už je pryč. Když jsme začínali, na Václaváku stály chumly prostitutek. Teď můžu říct, že jsem holku na ulici neviděl léta. Možná tam jsou, ale musí jich být nesrovnatelně míň. A proč by tam taky byly, dělá se to jinak.
Ve svém oboru přečkal drsný konec prvních desetiletí jednadvacátého století. A tvrdí, že dnes již je svět placeného sexu mnohem bezpečnější.
Jak?
Jedním způsobem jsou noční kluby, bordely. Druhým privátek, kde je to podobné, jen holky nemají úplně jasnou docházku, mohou dojíždět jen na jeden dva dny v týdnu. Třetí a momentálně hodně rozšířený styl jsou takzvané freelancerky, nezávislé profesionálky. Ty jedou samy na sebe. Mají buď svůj byteček, nebo jsou profesionální milenkou nějakého frajera. Taková holka si, na rozdíl od klasické prostitutky, chlapa k sexu sama vybrala. Zpravidla si ale přijde na menší peníze.
Kolik si vůbec prostitutky vydělají?
V tom jsou obrovské rozdíly. Některé berou deset patnáct tisíc měsíčně, ty to dělají extrémně nepravidelně nebo jsou extrémně neprodejné, jiné přes čtyřicet tisíc, to je zdravý průměr, se dvěma až třemi klienty. Pak tu jsou holky „nonstopky“. Ty vezmou klidně až deset klientů denně, to je pak opravdu těžká šlapárna. U nich jsme nad sto tisíci měsíčně. A nakonec existují samozřejmě ještě holky buď nesmírně krásné, nebo extrémně zručné. Ty top. Takové berou stovky tisíc měsíčně.
Jsou i mezi prostitutkami legendy?
Dá se to tak říct. To jsou ženy, které si vydělaly miliony, a už to ani nedělají. Jinak znám ovšem také pár hardcore frajerek, které v tom jely už před revolucí a které si prostitucí vydělávají pořád.
Novou módou jsou masáže
Není pro ně těžší zvykat si na nové trendy?
Jedna věc je to, že stárnou. Ale že by měly problémy s novými trendy? Ani ne, ono se to moc nemění. Jak se říká: mezi lidmi je pořád stejné procento gayů, stejné procento lidí, kteří chtějí napráskat na holou. Poslední dobou se změnilo snad jen to, že hodně ubylo eskortních služeb, naopak se navýšily priváty. Časy, kdy si muži domů volali holky, jsou minulostí. Doma je to přece jen riskantní, na hotelu zbytečně drahé. Pro chlapa je daleko lepší jít na nějaký byteček. Mimo to přišla vlastně ještě jedna nová móda – masážní salony.
Co se v nich děje?
V masážním salonu neprobíhá sex klasického charakteru, ve valné většině tam nedojde ani k orálnímu sexu. Je to místo, kam se muž chodí namasírovat. Ať už jde o opravdovou masérku, nebo o ženu, která si něčím namaže prsa, „jezdí“ po klientovi a dělá, že se jí to líbí. Sice tam dochází k vyvrcholení, ale rukou. Něco takového existovalo vždycky, říkalo se tomu erotické masáže. Jenže zatímco před pěti lety jich bylo v Praze deset, teď třeba sto. Paradoxní je, že cenová relace za tuhle službu je prakticky stejná, někdy i vyšší než za komplexní full službu. Něčemu takovému bych ještě před pěti roky neuvěřil.
Tušíte, proč to tak je?
Mám svou teorii. Klient přicházející na podobné masáže je buď lovec, který si myslí, že tu holku sbalí do postele. A lovec přece nemůže jít na privát nebo do nočního klubu, protože tam jeho očima leží mrtvé, ulovené zvíře. Nebo jde o lidi, kteří si myslí, že návštěva podobného masážního salonu není nevěra.
Zatímco sex s prostitutkou ano.
I na to jsou odlišné názory. Pro někoho je to absolutně nepřípustné. Jiní v tom nevidí problém, s manželkou si o tom doma ještě povypráví, některé páry to dokonce ponoukne k sexu.
Být tou manželkou, spíš bych se bál, jestli se chlap někde něčím nenakazil.
Pozor, dneska všechny prostitutky jedou s prezervativem, v tomhle se chrání asi víc než zbytek běžné populace. Ještě před deseti lety to bylo jinak, některé se u nás dokonce přímo inzerovaly, že jedou bez prezervativu. Kupodivu to přežily ve zdraví. Teď by něco takového bylo nemyslitelné, osvěta je dostatečná. Pro prostitutky je to vůbec mnohem bezpečnější. Hlavně z těch důvodů, o kterých jsme už mluvili: Už je nikdo nezabíjí, neřeže jim uši, neunáší je, do ničeho je nenutí. No jo, kolem toho roku 1999 to byla opravdu děsná divočina.
Na prostituci podle něj není nic morálně znepokojujícího.
Podepište, nebo vás zabijeme
Bylo to o strach i pro vás?
Určitě. Mezi klienty jsme měli i mafiány. Neustále chtěli naši společnost převzít. U nás jsme byli na internetovém trhu první, erotika pro ně byla subjekt, který jim voněl. Zažili jsme řadu případů, kdy bylo různě horko, jednou středně, podruhé pořádně. Přišli k nám třeba lidi se smlouvami. A prý: „Buď to podepíšete, nebo vás okamžitě zabijeme.“ I to jsme přežili.
Jak?
Důležité je se z toho rovnou nepos… aktivně se bránit. My tehdy měli své bodyguardy. Dodnes mám známé, kterým stačí zavolat a přijedou. Říká se, že bezmocní lidi skončili v bezmocné díře. A to nebyl náš případ.
Jak se s tím člověku den co den usínalo?
Někdy to bylo horší, jindy lepší. Někdy se vůbec nevylézalo z baráku. A já si nechal udělat neprůstřelná okna.
Co byli mafiáni za lidi?
Figurovali mezi nimi Balkánci a Rusové, jedna z těch nepříjemnějších mafií byla i česká. Ony se různě prolínaly, v jednu chvíli jich tady bylo strašně moc. Měl jste čtyři lidi a už o sobě říkali, že jsou mafie. Dokonce jsem znal dva frajery, kteří sami tvořili jednu mafii. A byli velmi nebezpeční. Ano, bylo to hodně krušné. Už jen proto, že internet zkraje nikdo neznal. Majitel jednoho klubu nás třeba fyzicky napadl, protože jsme mu nedokázali přinést noviny, kde si zaplatil inzerci. Noviny jménem Internet.
Legalizace prostituce? Chápete, kolik se z toho dá vytěžit?
S kým dneska jednáte, když už to nejsou mafiáni?
Často přímo s holkami. Nebo s obyčejnými kluky, kteří vypadají třeba jako vy. Málokoho z těch, kteří u nás teď inzerují, bych podle podoby, chování nebo způsobu komunikace zařadil do drsnější kategorie. Úplně to vymizelo. Dřív nešlo jen tak si založit privát. Oni to takzvaně vybírali. Přišli, vybrali, zavřeli to tam nebo to rovnou převzali. Holky nemohly vůbec nic dělat, to by taky mohly skončit s uříznutým uchem. Dneska si oproti tomu může privát otevřít úplně každý.
Soutěž o cestu kolem světa Zúčastněte se soutěže ke 30. výročí obnovení svobody a vyhrajte cestu kolem světa s CK S.E.N. – Poznávací zájezdy do exotiky plné zážitků s českými průvodci již od roku 1993. |
Může přijít ještě větší změna. To pokud projde navrhovaný zákon o legalizaci prostituce. Co by nastalo?
Vznikl by mnohem větší počet privátů. Důležité samozřejmě je, že by platily daně. A vzhledem k jejich odhadovanému počtu bychom mluvili o desítkách až stovkách milionů korun. Současný stav je nenormální, umožňuje existenci šedé zóny. Dovoluje slečně, aby se nabízela formou prostituce, nedovoluje ale nikomu, aby jí jakýmkoli způsobem za úplatu pomohl. Odnést to může chlap, který za dveřmi hlídá, aby holku někdo nepřizabil. To je přece absolutní katastrofa, nesmysl. Místo aby zákon ženu chránil, riziko ještě zvyšuje. Měli jsme ve vazbě dokonce i 68letou babu, která holkám prala ručníky. Absurdní! Pokud by byl nový zákon přijat, tak vím o mnoha holkách, které by radši byly na privátu, kde by jim někdo pomáhal a hlídal je. Teď tam nejsou, protože je plno. Musí jet na sebe. A stát tím přichází o peníze.
Ne každému přijde lákavá vize pražského centra, kde je z každého druhého domu noční podnik.
To už si může město upravit. Pokud Praha 1 nebude tento byznys chtít, přesune se to jinam. Nepochybuji, že někde o něj zájem bude. Vznikne červená zóna, jako to mají v Amsterdamu. Chápete, kolik se z toho dá vytěžit? Proč by cizinci místo k nám měli jezdit do Budapešti, do Bukurešti? Nejhezčí holky jsou přece Češky! U nás namísto toho, aby z toho byly peníze do státní kasy, mají policajti zbytečnou práci se stohlavou saní. Useknou jí jednu hlavu a jinde narostou tři další. Absolutně nesmyslná situace. Přitom my jsme daleko spíš zemí bohémů než pánbíčkářů. Kde jinde by měl být druhý Amsterdam?
