Ne všechny ale končí hollywoodským „šťastně až na věky věků“. Asi nejsmutnější story z poslední doby je případ značky Sonia Rykiel. Po marném hledání nového investora skončila v likvidaci, ani ne tři roky po smrti své zakladatelky a po padesáti letech své existence. Rykielová v 70. letech přišla s odvážnou revolucí v oblékání žen. Nákladné látky nahradila jednoduchou pleteninou. Ze svetru, považovaného za sportovní oblečení, udělala módní záležitost. A Pařížanky naučila po svém vzoru chodit komplet v černém. Sama k tomu říkala, že nechce ztrácet čas vybíráním barev.
Její styl byl nezaměnitelný. Vždy šik, vždy praktický, vždy trochu drzý. Ať už šlo o asymetricky střižené malé černé sukně, či zařazení svetříku jako z chudobince do šatníku elegantních dam. Když se nejslavnější jména francouzské módy čím dál tím více globalizovala, Rykielová vždy zůstávala „pařížská“. Možná i proto na rozdíl od Diora a dalších má v městě nad Seinou svou ulici právě ona. Nikdo však nebyl schopen jít v jejích šlépějích natolik přesvědčivě, že by udržel rodinnou firmu v černých číslech.
Podobnému konci těsně unikla značka Roberto Cavalli. Návrhář, který mu propůjčil jméno, stále žije. S ekonomickými potížemi se jeho firma potýkala několik měsíců. V dnešní době volající po ochraně zvířat se krom jiného těžko žije značce založené na kožených oděvech, kožešinových prvcích a trochu vulgárních potiscích exotických živočichů. Cavalli ovšem svého investora nakonec našel v Dubaji. Je jím společnost Damac, což je developer.
Jakkoli to může znít bláznivě, pro italskou módní ikonu to je celkem logický krok. S Dubajci má již několik realitních projektů za sebou, třeba vilový resort Just Cavalli. A prodej jména představuje ostatně už dnes třetinu tržeb firmy Roberto Cavalli. Aneb když už nefrčí naše kabáty, dá se značka udržet jinak.
Nastupující trend v pánské módě? Čelenky připomínající podivné klobouky |
Poslední a už ne tak smutný příběh končí naopak návratem k tradici. Jde o módní dům Calvin Klein. Návrhář, který postupně svou firmu opustil už zhruba před patnácti lety, byl v 80. letech ikonou. Mluvilo se o něm jako o novém Yves Saint-Laurentovi. Vlastnit jeho jednoduché a přitom sexy modely bylo povinností pro milovníky módy. Vlajkovou lodí byly černé úzké džíny a bílé spodní prádlo prezentované na lepých tělech – úplně původně Marka Wahlberga nebo Brooke Shieldsové. A právě k poslednímu jmenovanému se módní dům plně navrátil, když rozvázal spolupráci s jedním z nejtalentovanějších současných tvůrců Rafem Simonsem. Ten pro vlastně konzervativní značku tvořil příliš progresivně.
Zkrátka rozmarný svět módy je plný fascinujících příběhů až na to, že některé trošku neslavně končí.
