„Když je země napuštěná vodou, má nějaký tlak. Když voda odteče, tlak se zmenší a budova si začne sedat,“ popsal LN architekt a projektant Martin Pribila.
Vysušená, odvodněná půda, změna spodního proudění, ale i vysoké teploty na domy působí. Jsou pak náchylnější i na pohyb v důsledku přívalových dešťů. Tak jako v mnoha jiných případech mohou sucho a následná povodeň spolupracovat na finální zkáze.
Sucho nikam neodejde. Žádná z předchozích generací tak rychlou změnu klimatu nezažila, říká bioklimatolog |
To, jak se dům se suchem vypořádá, z velké části závisí právě na půdě. Doslova noční můrou je podle Pribila spraš, tedy úlomkovitá usazená hornina navátá větrem, která se podobá jemnému jílu. Ostatně ani ten není dobrý.
„Z mého pohledu je jílové podloží nejhorší. Vyschne a popraská, smršťuje se, a tím pádem dělá trhliny. Navíc je přesedavé, což znamená, že může náhle ztratit svoji nosnost,“ líčí Pribila.
Naopak nejlepší je podle něj kamenné a štěrkové podloží. Je stabilní – kolik vody přijde, tolik odtud také odteče.
Vliv sucha na základové zeminy potvrzuje i Václav Jandáček z České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. I podle něj je patrný hlavně tam, kde jsou zeminy náchylné ke smršťování.
„Některé oblasti jsou dlouhodobě postiženy těmito jevy a zejména v období, kdy je méně srážek, se smršťování zeminy projevuje do větších hloubek. Při vzniku trhlin se v#době větších srážek může dostávat do zeminy takové množství vody, že půda naopak rozbředne, a opět dochází k deformacím,“ vykresluje Jandáček bludný kruh.
