Mezi námi není rozdíl

Když se ptali Dalajlámy, co ho na lidech a lidskosti nejvíc překvapuje, odpověděl: „Lidé. Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze, potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví, potom se tak znepokojují minulostí a budoucností, že si neužívají přítomnosti. A tak nežijí ani v přítomnosti ani v budoucnosti. Žijí tak, jakoby neměli nikdy zemřít a potom zemřou bez toho, aby předtím žili.“

Dnešní doba není jednoduchá. Otázkou však zůstává proč. Kdo na nás ve skutečnosti klade tak vysoké nároky? Kdo nás nutí dělat věci ve spěchu pod tlakem a žít v neustálém stresu? Jak se můžeme radovat ze života, když máme hlavu plnou každodenních starostí a strastí? Jak bychom mohli zažívat chvíle štěstí a klidu po kterém tolik toužíme, když to zkrátka nejde a nezbývá nám čas?
Čas nám nikdo nedá. Nikdo nám ho nepřidá a nikdo nám z něj neubere. Náš čas rovná se náš život. A ten je všelijaký. Plyne jako řeka a přináší nám vše, s čím se máme setkat. Jako spadané listí k nám v jejím proudu den za dnem připlouvají chvíle radosti a tu zas chvíle strastí. Vše, co nás potká má pro nás nějaký význam a nic se neděje náhodou, i když to tak mnohdy vypadá. Život je prostě takový. Někdy příjemný a jindy ne. Myslím, že velmi často zapomínáme na to, jak důležité je, abychom si uvědomili, že jedině my sami jsme za svůj život zodpovědní. Přetížení a každodenní stres, čas od času, doběhne většinu z nás. Je však nezbytné nepodlehnout dogmatu, že takto je to správné, běžné, normální. Že doba je prostě taková a proto budeme sami sebe ničit přijmutím tohoto přesvědčení. Jak může být správné to, co nám nedělá dobře? Sami přece nejlépe cítíme, kdy jsme šťastní, a kdy se trápíme, ať už se to týká jakékoli oblasti našich životů. Jenže co s tím?

Zpomalme a věnujme chvíli času sobě v tichosti a samotě. Zamysleme se nad tím, co je a co není důležité. Na čem nám skutečně záleží a co pro nás má a nemá význam. Podívejme se na lidi kolem sebe a přiznejme si, kdo pro nás v našem okolí je a není podporou, kdo k nám je a kdo není upřímný. Vzpomeňme si, kdo nás umí rozesmát a kdo nám nezištně podá pomocnou ruku, když spatří naše trápení. Kdo je člověkem, který nikdy nezneužil naší chvilkové slabosti pro svůj prospěch nebo povýšení nad námi, a kdo je tím, který nám vždy na bedra naloží ještě víc, když tíhu vlastních starostí už nemůžete unést. Nejspíš se budete divit. Ale jen díky tomuto uvědomění zjistíte, co ve svém životě skutečně chcete a co je pro vás důležité.

Náš život, který právě žijeme je omezený. A je darem pro nás. Jsme zde a máme být šťastní. Nenechme proto ostatní aby natolik vstupovali do našich životů a ovlivňovali naše názory a úsudky natolik, že ztratíme přehled a přestaneme si všímat věcí, které jsou pro nás důležité. Je-li nám někde dobře, setrvejme tam. Jsme-li na místě, kde nám dobře není nebo máme-li kolem sebe lidi, kteří nás ničí, nechme je za sebou. Existuje jen jediná cesta pro všechny a to je cesta vpřed. Každý den může být skvělý, ale jisté nás potkají i nemalé překážky. To je život, to je jeho plynutí. Když se však upevníme v sobě a nebudeme setrvávat na místech či s lidmi, kteří nám již nic nového nepřináší, podvědomě budeme automaticky směřovat k tomu, co v životě skutečně chceme mít. Potom začneme vnímat další možnosti a příležitosti, které mohou přispět k trvalé změně a šťastnému životu. Protože být šťastný a spokojený je to, čím by měl člověk být. Nezávisle na tom, jak složitá nebo chaotická doba právě je.

Náš čas rovná se náš život. A ten je všelijaký. Plyne jako řeka a přináší nám vše, s čím se máme setkat. Jako spadané listí k nám v jejím proudu den za dnem připlouvají chvíle radosti a tu zas chvíle strastí. I ty nejhorší bolesti a šrámy na srdci však jednou pominou a s léty si na ně možná ani nevzpomeneme. Odnese je řeka, stejně jako lístky spadané do jejího proudu. Postavme se proto čelem strachům a starostem, které ovlivnit a změnit můžeme. Pro sebe, svou radost a své sny. Pokud některé věci ovlivnit či změnit nemůžeme, nechme je být. Nevracejme se k nim a neutápějme svou sílu a své možnosti tam, kde nedosáhneme. Řeka sama si s nimi poradí. Odplaví je brzy poté, co jí přestaneme stavit proti proudu hráz. Věřme jí a věřme sobě. Mezi námi není rozdíl…


O autorce:
Jana M. Brůžková je obyčejná usměvavá holka z Valašska, motivační koučka osobního rozvoje a také spisovatelka, kterou však v životě potkalo mnohé. Třeba i to, že ji před léty lékaři diagnostikovali rakovinu lymfatických uzlin ve druhém měsíci těhotenství. Jana se rozhodla bojovat a svůj boj se zákeřnou nemocí vyhrát. V průběhu nemoci porodila zdravého syna a teprve poté podstoupila razantní léčbu. V posteli – vleže, na oddělení JIP FN Ostrava Poruba – začala psát do svého zápisníku v tvrdých deskách pro svého syna knihu, pohádkový příběh Skřítkové. Knihu se jí podařilo dopsat do konce a ona se uzdravila. Nedávno tento pohádkový příběh vydala, část výtisků věnovala prostřednictvím Oddělení dětské hematologie a hematoonkologie FN Ostrava a sdružení Haima Ostrava z.s., onkologicky či jinak vážně nemocným dětem a zbývající část knih je v prodeji. Část zisku z jejich prodeje podpoří onkologicky či jinak vážně nemocné děti tohoto oddělení.
Knihu Skřítkové můžete zakoupit v knihkupectvích nebo u Jany M. Brůžkové
(i s věnováním) na e-mailové adrese: JMBruzkova@gmail.com

Více infa: www.projektskritkove.cz

Foto: Jana M. Brůžková