Když mladí lidé za minulého režimu zakládali rodiny, žili nezřídka v jedné místnosti u rodičů. Nebylo dost bytů. A mezigenerační soužití poznávají mladé rodiny stále častěji i dnes. Příští rok by se sen o vlastním bydlení mohl některým mladým rodinám splnit. Vládní návrh novely zákona o České národní bance zmírňuje podmínky pro zájemce o hypotéku do 36 let. Ročně by to mohlo pomoci až 2000 žadatelů.
Dvaatřicetiletý Tomáš z Českých Budějovic odvážel z porodnice manželku s dcerou do domu tchyně a tchána. Nešlo o zdvořilostní návštěvu, ale o bydlení. „Měli jsme dvě možnosti. Buď každý měsíc dáme většinu peněz za pronájem, nebo budeme bydlet u manželčiných rodičů a našetříme si na vlastní bydlení,“ vypráví Tomáš, pracovník banky. Pro možnost B mluvil i fakt, že manželčini rodiče vlastní dvougenerační dům. „Ztrátu soukromí až tak nepociťujeme a prarodiče i pohlídají vnučku, pokud to potřebujeme,“ popisuje Tomáš. Méně elegantní je, když se rodina sestěhuje do paneláku.
Přesné údaje neznámé
Podle odborníků se mezigenerační soužití stává v tuzemsku čím dál vyhledávanějším. „Češi se k němu dnes po dvou dekádách pomalu vracejí. Nejen kvůli deregulaci nájmů a celkově rostoucím nákladům na bydlení, ale také ze společenských důvodů,“ sdělil LN Hendrik Meyer z portálu Bezrealitky.cz. Přesné údaje, kolik domácností se v současnosti skládá z více generací, statistici ani sociologové k dispozici nemají. Více může ukázat sčítání lidu naplánované na rok 2021.
Přesné údaje, kolik domácností se v současnosti skládá z více generací, statistici ani sociologové k dispozici nemají. Více může ukázat sčítání lidu naplánované na rok 2021. Dle Českého statistického úřadu z roku 2016 žije ve společné domácnosti s dalšími příbuznými zhruba 12 procent úplných rodin. Dalších 5,6 procenta neúplných rodin žije ve společné domácnosti buď s dospělým potomkem, nebo s dalšími příbuznými. |
Dle Českého statistického úřadu z roku 2016 žije ve společné domácnosti s dalšími příbuznými zhruba 12 procent úplných rodin. Dalších 5,6 procenta neúplných rodin žije ve společné domácnosti buď s dospělým potomkem, nebo s dalšími příbuznými. Hlavní potíž vidí experti v nedostatku startovacích bytů.
Vyřešila by to ráda ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD). „Vláda musí začít řešit družstevní bydlení a startovací byty pro mladé,“ uvedla na svém facebookovém profilu s douškou: „Přečetla jsem si, že na nový 70metrový byt v hlavním městě si Pražan nevydělá ani za 15 let.“ Většina případů mezigeneračního soužití je na začátku nastavená jako přechodné řešení.
Tomáš nyní, po třech letech šetření a soužití s tchyní a tchánem, dal dohromady dostatek peněz, aby si mohl zažádat o hypotéku. Výjimkou ovšem není, že se spolubydlení protáhne. Znají to zástupci takzvané sendvičové generace. Tedy ti, kdo vedle dětí poskytují péči i stárnoucím rodičům. Mezi ně patří až čtvrtina populace. Tím, že páry mají dnes potomky v stále pozdějším věku, prarodiči se mnohdy stávají lidé, kteří již potřebují nějakou formu pomoci.
Ekonomicky úsporné soužití
„Mladí bydlí spolu se seniory, a když ti poté potřebují péči, vrací se jim automaticky pomoc, kterou poskytovali mladým například s hlídáním dětí nebo se zajištěním bydlení,“ popisuje Radka Dudová ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR rozšiřující se model. Častější je dle ní na venkově. Tam podle odborníků nejsou tak dostupné podpůrné služby, jež by rodině pomohly trochu ulevit.
Vícegenerační soužití se zbavilo původních předsudků a pro mnoho lidí se stává cestou, jak zajistit ekonomicky úsporné soužití celé rodiny. Dle zprávy o rodině ministerstva práce a sociálních věcí ale téměř pět procent české populace vedle péče o dítě a seniora již nezvládá pracovní aktivitu, a to ani na částečný úvazek. |
Podle Meyera se ale zmíněný sociální fenomén nevyhýbá ani velkým městům: „Vícegenerační soužití se zbavilo původních předsudků a pro mnoho lidí se stává cestou, jak zajistit ekonomicky úsporné soužití celé rodiny.“ Dle zprávy o rodině ministerstva práce a sociálních věcí ale téměř pět procent české populace vedle péče o dítě a seniora již nezvládá pracovní aktivitu, a to ani na částečný úvazek. Většinou se v této situaci ocitá žena.
„Pro tu to může být i past. Protože dítě sice jde ve třech letech do školky a ona by mohla zpět do práce, ale prarodiče péči potřebují dál a spíše více,“ varuje Dudová. Vidina vlastní domácnosti se tedy spíše vzdaluje. Výrazná skupina obyvatelstva, jež častěji hledá azyl u rodičů, jsou matky samoživitelky. Své o tom ví Lenka ze středočeských Peček.
„Výživné na syna jsem nedostávala, neměla jsem z čeho platit bydlení. Šla jsem proto ke své mámě,“ popisuje posmutněle. Spokojená ve společné domácnosti příliš není. „Ze začátku tu máma moc často nebyla. Teď ale žijeme jako sardinky. Je samozřejmě výhodné, že mi hlídá syna, ale ideální bydlení si představuji jinak,“ říká. Zkoušela žádat i o obecní byt. Marně. Nyní má podle svých slov šanci na vysněné bydlení. Lenka se hodlá sestěhovat se současným partnerem.
Naděje za statisíce: dostupnější hypotékyUlehčit mladým lidem cestu k vlastnímu bydlení, které je dnes pro mnohé prakticky nedostupné, by mohla vládní novela zákona o České národní bance (ČNB). Zmírnit chce podmínky pro zájemce o hypotéku do 36 let věku. Podle odhadů by to mohlo ročně otevřít dveře k úvěru na bydlení až 2000 žadatelů, kteří na něj nyní nedosáhnou. Návrh musí ještě schválit poslanci, začít platit by mohl příští rok. ČNB po bankách nyní požaduje, aby neposkytovaly úvěry vyšší, než je 80 procent hodnoty nemovitosti. Měsíční splátka na bydlení by neměla překročit 45 procent čistého měsíčního příjmu žadatele a dluh by zároveň neměl přesáhnout devítinásobek jeho ročního příjmu. Novela zákona počítá s tím, že u lidí do 36 let by se tyto limity zvedly. A to o deset procentních bodů u hodnoty nemovitosti, o pět u měsíčního příjmu a o jeden příjem roční. To znamená, že mladí by si mohli půjčit až 90 procent hodnoty nemovitosti, desetinásobek svého ročního příjmu a splácet až polovinu měsíčního příjmu. Především lidé ve velkých městech „Tak, jak jsou parametry navrženy, odhadujeme, že by to mohlo otevřít dveře řádově dvěma tisícům mladých rodin ročně,“ říká Libor Ostatek, šéf makléřské společnosti Golem Finance. Novinka by přitom pomohla především lidem ve velkých městech s dražšími nemovitostmi, kde mají ale mladí výrazně vyšší příjmy než v regionech. Například průměrná cena nového bytu v Praze o 60 metrech čtverečných se pohybuje kolem šesti milionů korun. Zvýšení limitu by znamenalo úlevu 600 tisíc korun z částky, kterou si musí žadatel o hypotéku předem naspořit. ČNB ale upozorňuje, že čísla nelze jen přičítat k dnešním limitům. Ty se totiž mohou měnit. Novela pouze umožňuje ty platné zvýšit o schválené procentní body, není-li žadatel starší 36 let. „Nastavení základního limitu bude vždy záviset na tržní situaci v konkrétní době a mírnější limity nebudou nárokové,“ upřesňuje mluvčí ČNB Petra Vodstrčilová. Že by si mladí mohli brát jako v minulosti i stoprocentní hypotéky, reálné není. „ČNB považuje ceny bydlení za nadhodnocené až o 15 procent a současné limity za hraniční. Úvahy o jejich zvýšení tak nejsou namístě,“ uvedla Vodstrčilová. ČNB v současnosti nastavuje podmínky pro poskytování hypoték pouze jako doporučení, která však většina bank dodržuje. Navržená novela by jí zároveň dala zákonnou pravomoc tyto limity stanovovat závazně všem bankovním institucím na trhu. Hypoteční odborníci plánovanou úlevu pro mladé vítají. „Snahu vnímám pozitivně. Pomůže mladým, kteří pomoc nejvíce potřebují, bude se vztahovat na celý bankovní sektor,“ říká Ostatek. Jaký je podíl mladých lidí, kteří mají o úvěr zájem, ale jsou dnes odmítáni kvůli současným parametrům, lze jen hádat. „Odhadujeme, že se můžeme pohybovat mezi deseti až patnácti procenty,“ říká Ostatek. Vojtěch Wolf |
