Dne 16. srpna 1995 spatřil světlo světa webový prohlížeč Internet Explorer. V dobách největší slávy ho používali skoro všichni, dnes však bojuje o poslední procenta uživatelů. Jakých bylo 25 let s aplikací, jejíž ikona s modrým písmenem „e“ se pro mnohé stala symbolem internetu?
Odhadovaný vývoj podílu Internet Exploreru během více než dvacetileté historie
Internet Explorer 1.0
První verze Internet Exploreru byla derivátem prohlížeče Mosaic od NCSA. Licenčním partnerem pro distribuci tohoto softwaru byla společnost Spyglass, která dodala Microsoftu dvě verze aplikace. Zatímco jedna vycházela ze zdrojových kódů NCSA, druhá se zrodila na zelené louce, nicméně inspirace původní verzí byla více než zřejmá. Microsoft za prohlížeč platil čtvrtletní poplatky, a navíc určené procento ze zisku.
NCSA Mosaic pro Windows
V srpnu 1995 se dočkal prohlížeč v barvách Microsoftu uvedení pod prostým názvem Internet Explorer a k uživatelům se dostával dvěma cestami. Tou první byl dnes již neexistující balíček rozšíření Microsoft Plus!, obsahující mimo jiné spořiče obrazovky, grafická témata či hry třetích stran. Druhá a postupem času mnohem účinnější cesta spočívala v integraci Exploreru do OEM verze Windows 95.
Balíček doplňků Microsoft Plus! a prehistorické IE z raných dob moderního webu
O několik měsíců později přišla na svět verze s číslem 1.5, která byla součástí Windows NT, tedy operačního systému, který se v řadě směrů stal základem současných Windows. Jednou z novinek byla podpora vykreslování tabulek, jež tehdy byly nedílným prvkem grafického rozhraní webových stránek.
Druhá verze přišla ještě tentýž rok
Doba byla hektická, takže už v listopadu 1995 si uživatelé Windows 95 a Windows NT mohli nainstalovat Internet Explorer 2.0. Z mnoha novinek, které druhá verze přinesla, jmenujme například podporu dnes prakticky nepostradatelných cookies, zabezpečeného protokolu SSL, jazyka VRML (Virtual Reality Modeling Language) a Internetových diskuzních skupin.
Internet Explorer 2
Tato verze byla v dubnu následujícího roku vydána také pro starší Windows 3.1 a počítače Macintosh. Očividné bylo opisování od tehdejšího leadera Netscape Navigatoru, který držel téměř 90% podíl na trhu.
Druhá verze byla také začleněna do softwarového balíku Microsoft Internet Starter Kit pro Windows 95. Za 19,99 dolarů (asi 540 korun v tehdejším kursu) zákazníci získali nejen webový prohlížeč, ale také třicetidenní přístup k internetu prostřednictvím služby MSN.
Od verze 3.0 je Explorer bezplatný
Internet Explorer 3.0 byl uvolněn v srpnu 1996 jako bezplatná součást dalšího OEM sestavení operačního systému Windows 95. Kvůli tomu prohlížeč nepřinesl Microsoftu žádný zisk a ten Spyglassu platil pouze domluvené čtvrtletní poplatky. To se pochopitelně Spyglassu nelíbilo, nicméně redmondský gigant zažehnal hrozící spor částkou osmi milionů dolarů.
Internet Explorer 3 pod Windows 95
Webový prohlížeč na sebe v této verzi nabalil další funkce a aplikace. Patrně nejvýznamnější byla první generace programu pro práci s elektronickou poštou Internet Mail and News, který se stal předchůdcem později velice úspěšného Outlooku Express. Aplikace podporovala zprávy ve formátech prostého textu a RTF, naopak zcela chyběla podpora HTML. Další novinkou byl adresář Windows Address Book či komunikační program NetMeeting.
Jen pro srovnání, takto v roce 1996 vypadala Opera 2, která už tehdy rozvíjela princip surfování na vícero stránkách v rámci jednoho okna programu.
Internet v té době ovládat Netscape Navigator, od kterého se Internet Explorer v mnoha směrech učil. Třetí verze tak přinesla podporu pluginů NPAPI, objektů ActiveX, rámců, 128bitového šifrování a vlastní verze JavaScriptu pojmenované JScript. Ve třetí verzi přibyla také podpora dnes naprosto nepostradatelných kaskádových stylů (CSS).
Internet Explorer 4.0 přinesl integraci se systémem
V září roku 1997 zařadil Microsoft do Windows 95 OSR (OEM Service Release) 2.5 a beta verze připravovaných Windows 98 Internet Explorer 4.0. Zásadní byla především zvýšená míra integrace webového prohlížeče do operačního systému. Zjednodušeně řečeno se software stal natolik nedílnou součástí Windows 98, že nebylo možné ho beze zbytku odinstalovat. Pro další operační systémy bylo možné prohlížeč zdarma stáhnout z webu.
Internet Explorer 4 (Zdroj: Wikipedie)
Součástí této integrace byla funkce „Active Desktop“, která umožňovala zobrazování HTML obsahu na pozadí domovské obrazovky systému. S touto funkcí se uživatelé mohli setkávat až do Windows Vista, kde byla její podpora definitivně ukončena. „Aktivní plocha“ mohla fungovat nejen jako tapeta, ale ve formě nezávislých položek na ploše. Položky byly pravidelně aktualizovány a synchronizovány, takže uživatel mohl sledovat online obsah, aniž by musel navštěvovat webové stránky ve svém prohlížeči.
Další zásadní novinkou byla funkce „Active Channel“, kterou dnes můžeme označit za předchůdce RSS. Její myšlenkou bylo automatické získávání obsahu z webových stránek, které Active Channel podporovaly, a jeho prohlížení i v offline režimu. Celá technologie byla založena na standardu XML, známém jako „formát definice kanálu“ (CDF).
Z ostatních inovací jmenujme například podporu dynamického HTML (DHTML) či nahrazení poštovní aplikace Internet Mail and News později velice populárním Outlook Expressem. Do jisté míry se dá říci, že čtvrtá generace stála na počátku „války webových prohlížečů“.
Pátá verze ukončila podporu starých systémů
Na Internet Explorer 5.0 si uživatelé museli počkat až do března roku 1999. V této verzi přibyla podpora obousměrných textů, XML, XSLT a především kaskádových stylů CSS Level 1 a 2. Verze 5.0 byla poslední, která byla vydána pro stárnoucí Windows 3.1x a Windows NT 3.x.
Internet Explorer 5 na Windows 98 (Zdroj: Wikipedie)
V červenci 2000 následoval Internet Explorer 5.5, který se na svět dostal jako součást nepříliš úspěšné verze systému Windows Me. Proti předchozí majoritní aktualizaci přinášel především opravy mnoha nalezených chyb a bezpečnostní záplaty.
„Šestka“ jako součást „xpéček“
Internet Explorer 6.0 vyšel 27. srpna 2001 jako součást nové verze operačního systému Windows XP a později i Windows Server 2003. Zaměřil se především na ochranu soukromí a bezpečnost, protože se tyto otázky začaly stávat pro uživatele zásadní prioritou.
Jednou z novinek byla implementace P3P (Platform for Privacy Preferences Project), což byl protokol umožňující internetovým stránkám deklarovat zamýšlené využití informací, které shromažďují o uživatelích webového prohlížeče. Novinka vznikla pod patronací W3C a měla uživatelům poskytoval větší kontrolu nad jejich osobními informacemi.
Internet Explorer 6 (Zdroj: Wikipedie)
Rok 2001 však nebyl pro Microsoft šťastný – nesl se ve znamení zahájení vleklého soudního sporu, týkajícího se integrace Internet Exploreru do operačního systému. Pointa spočívala mimo jiné v tom, že Microsoft nedovoloval výrobcům počítačů, aby do Windows instalovali jiné webové prohlížeče. Tím se měl redmondský gigant dopustit monopolního chování.
Microsoft se hájil především argumentem, že integrace webového prohlížeče do jeho operačního systému byla v zájmu spotřebitelů. Na druhé straně stálo obvinění z cíleného vytlačování Netscape Navigatoru z trhu. Skutečnost, že Microsoft porušil zákon, byla rozhodnutím soudu potvrzena. O sedm měsíců později se ministerstvo spravedlnosti USA s Microsoftem dohodlo na dohodě o urovnání.
Tržní podíly prohlížečů v Česku na počátku století
Soudní spory do značné míry zpomalily vývojářské práce na webovém prohlížeči, takže až v říjnu 2003 byl představen vývojářský náhled Exploreru 6.05. V tomto roce dosáhla aplikace pro prohlížení webových stránek rekordního více než 94% zastoupení – poté už následovalo patnáct let trvající vyklízení pozic.
Přestože se jednalo o „setinkovou aktualizaci“, přinesla řadu užitečných funkcí, jako je správce stahovaných souborů, blokování automaticky otevíraných oken, správa doplňků či nástroj pro vymazání historie prohlížení.
S výjimkou správce stahování, který byl nakonec vyřazen, se všechny tyto funkce objevily v sestavení aplikace Internet Explorer, které bylo o několik měsíců později vydáno v náhledu Windows XP Service Pack 2.
Stabilní verze systému byla po několika zpožděních vydána v srpnu 2004. Nová verze prohlížeče obsahovala řadu oprav týkajících se zabezpečení, nová omezení týkající se spouštění kódu a prvky uživatelského rozhraní, jejichž cílem bylo lépe chránit uživatele před malwarem. Pozoruhodnou novou součástí rozhraní byl „informační panel“, který měl snížit možnost nechtěné instalace nežádoucích programů.
19. prosince 2005 Microsoft oznámil, že již nebude podporovat aplikaci Internet Explorer pro počítače Macintosh. Pro tuto platformu doporučil používat jiné prohlížeče, jako je například Safari.
Nešťastná „sedmička“
Od roku 2006 podíl Internet Exploreru prakticky nepřetržitě klesá – nejprve kvůli nástupu Firefoxu, v roce 2012 pak přebral (a dodnes drží) pomyslnou korunu prohlížeč Chrome. V říjnu 2006, tedy dlouhých pět let po vydání verze 6.0, vydal Microsoft sedmou generaci svého webového prohlížeče.
Víceméně jen formální novinkou bylo přejmenování z Microsoft Internet Exploreru na Windows Internet Explorer. Redmondský gigant takto přejmenoval několik aplikací, které byly součástí operačního systému.
Internet Explorer 7 na Windows Vista (
)
Internet Explorer 7.0 byl součástí Windows Vista, bylo však možné ho také stáhnout ve formě samostatného instalačního balíčku. Pro Windows XP s aktualizací Service Pack 2 a Windows Server 2003 Service Pack 1 byl uvolněn jako aktualizace přes Microsoft Update.
Sedmá generace přišla s prakticky kompletně přepsaným kódem vykreslovacího jádra a novou architekturou. V důsledku snahy o vylepšení zabezpečení se webový prohlížeč stal o něco samostatnější aplikací. Ztratil také funkci správce souborů, ale naopak přidal podporu 256bitového šifrování.
Devítka konečně bere na vědomí HTML5
V roce 2010 již významně stoupal podíl prohlížeče Google Chrome, čemuž se Microsoft rozhodl čelit rychlostí, jednoduchostí a podporou nových technologií. Internet Explorer 9 nabídl funkce, které měly zlepšit prohlížení webu – například částečnou podporu HTML5, hardwarovou akceleraci a lepší integraci s Windows.
Internet Explorer 9 bylo první IE, které se začalo soustředit na dohánění restu z oblasti podpory nových technologií v čele s rodinou HTML5
Změny se odehrály také v uživatelském rozhraní, kde bylo jejich cílem zjednodušit používání aplikace. Jmenovat můžeme možnost přetažení URL z adresního řádku či oblíbené položky na hlavní systémový panel, vylepšeného správce stahování, nový vzhled nové záložky či možnost oddělit vybranou záložku z hlavního okna prohlížeče. V mnoha směrech Microsoft opisoval od prohlížečů Opera, Google Chrome a Firefox, které většinu z uvedených funkcí nabízely dlouho před vydáním devátého Exploreru.
Hardwarovou akceleraci využila společnost Adobe, která uvolnila Flash 10.2, který využíval tuto výhodu pro plynulejší vykreslování s menším zatížením systémových prostředků.
Poměrně paradoxní bylo rozhodnutí ukončit podporu Windows XP, ačkoli v té době měly nejrůznější verze „ikspéčka“ přibližně 44% podíl na trhu operačních systémů. Tento krok pochopitelně vyvolal velký veřejný nesouhlas.
Akcelerovaný Internet Explorer 10
Internet Explorer 10 můžeme označit za patrně nejméně významnou aktualizaci tohoto webového prohlížeče. Zaměřovala se primárně na lepší podporu webových standardů HTML5 a CSS3. Finální verze vyšla roku 2011 jako součást Windows 8 a kromě tohoto systému byla podporována jen na Windows Server 2012.
Internet Explorer 10 zapracoval na HTML5 a akceleraci na GPU, čili se Microsoft začal hromadou interaktivních ukázek. Jenže už bylo příliš pozdě a éra MSIE se pomalu začala chýlit ke konci.
Aplikace byla vydána ve dvou edicích: Metro s podporou dotykového ovládání, ale bez podpory pluginů, a v tradiční desktopové verzi, která pluginy podporovala. Zajímavostí byla také integrace přehrávače Adobe Flash Player.
Explorer přežije v rámci nového Edge
Původní Edge byl ale pouze mezikrok – Microsoftu se nepodařilo získat dostatečný počet uživatelů a neustále byly problémy i s kompatibilitou webů, které se ne vždy vykreslovaly korektně z důvodu použití vlastního jádra.
V roce 2019 tak Microsoft začal pracovat na nové verzi, postavené na Chromiu – tedy stejném základu, jako běží populární Chrome a další prohlížeče. Tu se podařilo vydat v lednu roku 2020 a konečně přišel do Windows moderní internetový prohlížeč. Prvotně se ale šířil pouze mezi dobrovolníky – předinstalovaný je nový Edge až teprve od verze Windows 10 May 2020 Update.
Jak to ale dopadlo s klasickým Internet Explorerem? Ten stále ve Windows 10 spustíte, byť si v Redmondu pohrávali s myšlenkou, že po nainstalování nového Edge to již nebude možné. Konečně by se tak stařičký prohlížeč mohl dočkat ukončení, to se ale prozatím nekoná.
Takto vypadá moderní prohlížeč Edge postavený na Chromiu. Zabudovaný má i speciální IE mód.
Mohlo by tak ale nastat již poměrně brzy. Edge na Chromiu má totiž speciální IE mód, který dokáže stránky spustit stejně špatně, jako právě Internet Explorer. Umožní tak firmám spouštět i webové stránky, se kterými by měly moderní prohlížeče dnes problémy třeba i z toho důvodu, že byly psány přímo pro Explorer.
Do budoucna se tak s existencí tohoto prohlížeče nekoná a už bylo na čase – 25 let od první verze je přesně ta doba, kdy je vhodné předat štafetu dalším.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Vyzkoušet za 1 Kč
Nebo samostatné Živě Premium
