„Kdybych měla lampu s džinem, vypustila ho a dostala šanci, aby mi vyrostla ruka, řekla bych: V žádným případě, protože ta moje jediná mě dostala tam, kde jsem.“
Maureen Becková je na skále, na hrách, na boulderech, na karabinách, na lanech a taky v hlavách všech, kterým osud omezil schopnosti těla. Narodila se bez předloktí levé ruky, nicméně komunitě handicapovaných sportovců se dlouho záměrně vyhýbala. „Když jsem byla malá, rodiče mě poslali na letní tábor pro handicapované děti a já to tam nesnášela.“
Lezení objevila ve dvanácti na skautském táboře. „Nejdřív jsem to jen tak z legrace zkusila, ale úplně mě to fascinovalo, takže jsem si nakoupila knížky a časopisy o horolezectví a šetřila peníze za hlídání dětí, abych si mohla najmout průvodce a nechat si ukázat techniku.“
Fakt, že jí schází podstatná část ruky, byla zvyklá ignorovat vždycky; na střední trvala na tom, že vyzkouší všechny druhy sportu, takže třeba v baseballových trénincích prostě chytala a házela jednou rukou – bez rukavic. „Snažila jsem se vždycky vyhýbat handicapovaným komunitám, protože jsem si myslela, že se prostě moc soustřeďujou na svoje omezení. No, to jsem se spletla.“
Ve dne lézt, v noci pít
V roce 2009 si napsala na server rockclimbing.com o radu: Fungovalo by, kdyby k protéze prostě přišroubovala cepín? Odepsal jí kolega, který zvládá skály bez pravé nohy, a pozval ji na druhý ročník setkání handicapovaných horolezců Gimps on Ice – v Maureenině rodném Coloradu. A to, co viděla, byl docela jiný obrázek, než si představovala.
Na ledových stěnách se potila skupina opravdových atletů – bez výmluv a natvrdo, bez ohledu na chybějící končetiny nebo zrak. „Ve dne lezli jako o život a v noci stejně drsně pili. Řekla jsem si: To by mohli být mí lidi.“ A tak se stalo – ve své kategorii vyhrála čtyři národní tituly a v roce 2014 pak první zlatou medaili na Mistrovství světa ve sportovním lezení handicapovaných lezců ve Španělsku a titul pak obhájila o dva roky později.
Kromě vlastní sportovní kariéry, kterou v posledních letech posunula od skal do velehor, motivuje ostatní na workshopech. A sama se úspěšně pouští do akcí, po nichž lidé říkají (přesně tak, jak to Maureen chce) „Tak tohle by bylo těžký i s oběma rukama.“
Fakta ze skal
- Před lety byla Maureen na soutěžích ve své kategorii občas sama, motivovala ale tolik žen, že se počet startujících počítá na stovky.
- Maureen má základnu v coloradském pohoří Front Range.
- Stěna s nejvyšší obtížností, jakou Maureen zvládla, má stupeň 5.12a.
- Pracuje jako lezecká instruktorka a pořádá workshopy, jak centra s lezeckými stěnami přizpůsobit handicapovaným lezcům.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:
