RECENZE: Břicho písecké velryby fascinuje, je v něm však trochu těsno

Kalné výpusti, zarezlé vany, nefunkční kohouty, stovky metrů potrubí. Hrát divadlo v opuštěném industriálním prostoru mívá pro tvůrce velkou výhodu v tom, že atmosféra kusu se buduje víceméně mimochodem. Divadlo Continuo letos své každoroční letní hraní takto zasadilo do budovy bývalé vodárny v jihočeském Písku.

16 fotografií

Vedle fascinujícího areálu protkaného systémem navzájem propojených místnůstek i nečekaně dramatických prostor kusu dodává na síle i fakt, že jen pár metrů nad vodárnou se rozpadá rodinná vila Dagmar Šimkové. Právě o této nezdolné ženě, která strávila čtrnáct let v komunistickém kriminále, novinka V břiše velryby v režii Pavla Štourače vypráví.

Nebylo by to ale Continuo, kdyby divák jen polopatě sledoval Šimkové osudy.

Tvůrci do novinky zakomponovali i mýty vázané na zrození hrdiny či ty obsahující motiv vyprahlé krajiny. V tradičně silných choreografiích se tak před diváky pomalu procházejícími vodárnou odvíjí mozaika výjevů. Téměř nikde nepadne ani slovo, za tanečníky a performery tady hovoří skřípot nefunkčních ventilů či rány na potrubí. Postavy rytmicky opakují svou činnost, jejich pinožení připomíná jakýsi archaický rituál snažící se přivolat chybějící vodu. Sám Štourač před premiérou přiznal, že právě absence vody v prostorách pro ni určených jeho tým fascinovala.

První část večera bohužel negativně ovlivňuje fakt, že se v těsných chodbách určených pro pár pracovníků tlačí desítky diváků. Naštěstí když už toho postrkování začíná být tak akorát, přichází druhá, statická část večera, kdy všichni sedí v improvizovaném hledišti a sledují pohybové divadlo před sebou. Právě zde lze nejlépe vytušit Šimkové osud - žena tančí sama, je u výslechu, propadá se do osidel režimu... Taneční kreace skvěle doplňuje živá hudba v podání skladatele Hannese Gigera a třeba i výrazný motiv rybích hlav.

V břiše velryby 75 % Divadlo Continuo premiéra 8. srpna 2019 režie: Pavel Štourač

Nejvýpravnější momenty nabídne až třetí část, situovaná do dvou dechberoucích místností. V první se divák dočká zneklidňujících scén, v druhé pak katarze a očisty. I zde však novinka naráží na kapacitní limity.

Continuo umí kompaktnější představení než je aktuální V břiše velryby. Novinka ale fascinuje odvahou hledat i po dvaadvaceti letech stále něco nového a ochotou neustrnout. V tom je soubor okolo Pavla Štourače jedinečný.