Editorial

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,

na obálce sice vidíte zvíře, ale toto číslo má témata dvě: vedle textů o (zpravidla zhoršující se) kondici našich živočišných bližních se tímto vydáním vine půltucet článků o klimatické krizi. Sedmá generace o ní sice píše už od počátku 90. let, ale nebojte se, dozvíte se něco nového či jiného: Magdalena Hronová zjišťuje, jak to Praha 7 myslí s vyhlášením stavu klimatické nouze; Karel Polanecký oceňuje hnutí Fridays for Future, které by mohlo pomoci přetnout začarovaný klimatický kruh; Srećko Horvat se náš snaží aktivizovat dystopií z roku 2049 a Eliška Olšáková představuje obor ekolingvistiky a mimo jiné připomíná, že místo „klimatická změna“ bychom spíše měli říkat „klimatická nouze“.

Obzory vám doufám rozšíří i Kateřina Rezková, představující nové objevy života hluboko pod zemí, stejně jako Ken a Martha Laingeovi, kteří se v rozhovoru s Tomášem Uhnákem dělí o své znalosti ekologického farmaření. V seriálu Naše půda tentokrát rozebírá tuzemskou polní havárii biolog a dávný přispěvatel 7.G Vojtěch Kotecký.

Nezapomínáme ani na společenská témata: Štěpán Jindra chválí film Hovory s TGM, Veronika Charvátová hovoří se Zdeňkou Šíp Staňkovou o svobodném vzdělávání a Mikuláš Černík s Josefem Patočkou pokračují v debatě, jakou strategii by mělo zvolit zdejší ekologické hnutí. „Takové hnutí, mnohotvárné, plurální a otevřené, na jehož základních obrysech se navzdory odlišnostem zřejmě shodujeme, může být podle nás schopné transformovat společnost. A v tom tkví i náš optimismus,“ uzavírají.

Optimistické hledí — všemu zlověstnému navzdory — přeje

Vít Kouřil