Provázek, obscenita a porno. Pravidla bincárny jsou ukázkou zábavného divadla

Jde o první režii zdejší nové umělecké šéfky Anny Davidové, která zde však už připravila řadu kvalitních projektů (Tichý Tarzan, Vitka). Se sexuálně třaskavou předlohou si nyní poradila hyperbolizovaným humorem a scénickým vtipem.

Inscenace Pravidla bincárny uváděná na zdejší Sklepní scéně nápaditě těží jednak z populárního a ve městě velmi čteného blogu KKRD Boys (předloni získal prestižní ocenění Magnesia Litera), z otevřené nekorektnosti těchto textů, z městského slangu a z tělesnosti mezi mužem a ženou. Ostatně bincárna z názvu je místní označení pro bordel a patří k těm slušnějším slovům, která v této devadesátiminutové inscenaci zazní.

Velmi vyhledávaný blog KKRD Boys, tedy příspěvky anonymních Kluků, kteří rádi dročí (odtud zkratka KKRD), má přes padesát tisíc followerů a na kontě již tři vydané a rozebrané knihy těchto nekorektních zápisků. Jsou psány brněnským hantecem, tedy lidovou a namnoze velmi neslušnou mluvou obyvatel jihomoravské metropole. Už sám název blogu naznačuje, která lidská aktivita je nejčastějším tématem těchto literárních miniatur: dročení totiž znamená soulož.

Nosný divadelní tvar

Není bez zajímavých souvislostí, že Davidová ve své nové pozici umělecké šéfové se svým týmem sáhla právě po této nekonvenční předloze. Provázek je stále součástí Centra experimentálního divadla. Jenže ono adjektivum z názvu se v posledních letech tady stalo spíše vyčpělou nálepkou než nějakým programovým snažením. A tak jakési až divadelně punkerské obrazoborectví, které z inscenace Pravidla bincárny sálá, lze číst i jako sympatickou snahu vrátit se k (nejen dramaturgickému) experimentu na nejrůznější způsob.

Provokatéři na jevišti. Festival Divadlo přiveze do Plzně i Krymova s Mundruczóem

Davidová se ve své provokující inscenaci snažila zachovat a také podržela kvality předlohy. Přímočarost v deskripci heterosexuálních pohlavních aktivit, drsný vtip i sebeironie, smysl pro škrablavou pointu v jevištních Pravidlech bincárny zůstávají. Režisérka Davidová s dramaturgyní Evou Petlákovou se ale nespolehly na prosté herecké traktování vulgarit, jimiž se kropí publikum, a ony už jaksi automaticky vyvolávají salvy smíchu. Jmenovaný tým našel pro tuto literaturu adekvátní, nosný a působivý divadelní tvar.

V čem spočívá? Štiplavé texty jsou zde rozděleny mezi tři herce: Jana Kolaříka (stárnoucí Dročild), Dominika Telekyho (zaučovaný mladý Honimír) a Terezu Volánkovou. Jediná mladá žena v obsazení střídá zpodobňováním vysněného mužského erotického ideálu, ale i šlapky, oddané manželky, bordelmamá či odulé semetriky. Místy tady supluje až jakousi personifikovanou vagínu. A právě toto zdramatizování jasných figur ve funkčním interaktivním trianglu je základním úspěchem této až kabaretní show. Původní prozaické texty jsou logicky psány nedialogicky a ony živé postavy z nich bylo nejdříve třeba vytáhnout.

Herci v této pikantní zábavě evidentně věří textu i režii. Kolařík se v roli omšelého playboye nebojí zdařilé sebekarikatury místy hraničící s až tělesnou dehonestací. Teleky hraje se zuřivou chtivostí mladého masturbanta, vše náležitě zveličuje a nadsazuje třeba i tím, že brněnský hantec místy pokropí rodnou slovenštinou. Devízou rozpustilého večera je potom Tereza Volánková, která v opravdu šílených kostýmech bez uzardění předvádí výbušnou dávku směšné lascivity či legračně submisivní ženskosti. Volánková tady tvoří dokonalý protipól mužského světa, který po ní chce převážně to jediné...

Jako z časopisů

Nadlouho vyprodaná inscenace dále zdařile těží z komorního obsazení v intimním prostoru malé sklepní scény a z mimořádně zdařilé výpravy Petry Vlachynské. K bláznivému varieté, pikantnímu kaleidoskopu diváka spolehlivě vedou kostýmky z blyštivých, lesklých materiálů. U poměrně dost legračně obnažených mužů (chodí se tady mj. v módních jocksech) se tady dělá legrace z dnešní městské módy. Ano, i tady chce každý sameček vypadat co nejmlaději, nejsvůdněji, a tedy co nejobnaženěji. U ženských figur se sahá k jiné hyperbole přes kostýmem zvětšené pohlavní znaky. Volánková v blyštivém fialovém overalu s vydutými prsy, mohutně vyšpulenou zadnicí a blond parukou jako by vystoupila z časopisů, které si rádi prohlížejí nejen KKRD Boys.

Tuto nadneseně kabaretní show a jindy slovní pornografické klauniádu musí samozřejmě v naznačeném žánru doplňovat živá, původní hudba. Trojice nemožně ustrojených hudebníků z kapely Brünnwerk sedí na horizontu scény za igelitovou oponkou. Zní to tady v rozpětí od šansonu k imitaci přeslazeného popu (výtečné jsou písně Mrdací žezlo nebo Twinkle, Twinkle, Little Star). Karikovaná či hyperbolizovaná obscénnost je i v písňových textech správným divadelním prostředkem, kterak obelstít primitivní přisprostlost či laciné atakování první signální přihlížejících. Z inscenace ve finále totiž vzlíná nejen oslava vší této mužské úkojnosti, ale také touha obou hlavních hrdinů po nejen sexuálně uspokojivém, ale i láskou zasypaném vztahu s vlastní partnerkou.

Pravidla bincárny jsou ukázkou zábavného divadla. Za pikantním pokoukáním a posloucháním, studu prostou hereckou rozšafností a ozbrojující hudební i vizuální přemrštěností tady lze zaslechnout i něco podstatnějšího.