Z vašich příspěvků na sociálních sítí je vidět, že jste častým návštěvníkem koncertů i jaká muzika vám je nejbližší. Proto mi to nedá připomenout datum 14. července, kdy své kulaté narozeniny oslavil Karel Gott. Je mi jasné, že jeho repertoár vaším šálkem čaje rozhodně není, čím pro vás nedávný jubilant je? Přidal byste se k těm, kteří ho označují za symbol normalizace, ztělesnění konformity a méně či více přiznané spolupráce s komunistickým režimem?
Udělal Michal Šmarda dobře, když ,,položil" stranickou nominaci na ministra kultury?Anketa
Víte, Karel Gott je věc svého druhu. Je to jedinec, který se na naší scéně popkultury vymyká všemu běžnému. Je populární prakticky 55 let, má mnoho hitů, ať již svých, či převzatých, tzv. coververzí. Pravda, není to šálek mé kávy, ale oceňuji to, čeho dosáhl. Mám od něj rád písničku Bum bum bum, která se mi svojí melodií i jednoduchým textem dostala pod kůži jako asi tříletému klukovi. Jestli je to symbol normalizace, jak někdo píše, to si nedovolím posoudit. On měl úspěchy i v dobách tzv. pražského jara. Dovolím si malý příměr. Frank Sinatra! O tom se zase píše, že jeho cesta na vrchol byla zaštítěna spoluprací s mafií. Nechme toto hodnocení obou pánů historii.
O čem svědčí fakt, že Gottovy osmdesáté narozeniny přitáhly tolik hlasité a často nevybíravé kritiky těch, kteří ho z různých důvodů nemají rádi?
Jak jsem už řekl, není to po stránce hudební můj favorit. Ti mí jsou kapku někde jinde z hlediska žánru. Nemohu říct, že bych Karla Gotta měl rád ani že neměl. Uznávám jeho výsledky. Občas s nadsázkou říkám, že Karel Gott je naše druhá živoucí národní kulturní památka po kladrubácích. Pokud někoho nemám rád, mám dvě možnosti. Jedna z nich je, že tuto osobu budu ignorovat a nijak se k ní nebudu vyjadřovat. Což je podle mého názoru v kultuře fér, protože každý máme to svoje gusto. Jeden můj kamarád říká, že někdo je na krajinky, jiný na nahotinky. Druhá možnost je, že si s tím člověkem tzv. vyřídím účty na papíře. A teď jde ještě o to, jakou formu zvolím, jestli humornou až ironickou, nebo veskrze zlou až urážlivou. Člověk je složitá nádoba. Je někdy plný emocí, vzteku. To se projeví i na jeho písemném projevu. Někým může doslova lomcovat jeho životní neúspěch. Také hraje svoji roli závist. Možná si tedy ti, kteří napsali ty nevybíravé kritiky, vyřídili účty nejen s Karlem Gottem, ale i se svými neúspěchy a selháními. Víte, co ty lidi vedlo k těmto vyjádřením, lze těžko definovat nějak přesně. Je to otázka jen jejich mysli a možná i jejich svědomí. Možná v této konkrétní věci platí to biblické: „Ty, kdo jsi bez viny, hoď kamenem!“
Od dubna takřka do začátku prázdnin čelila země sérii demonstrací, které byly nejprve označovány za protest proti jmenování ministryně spravedlnosti Marie Benešové do funkce a s tím spojenému údajnému ohrožení nezávislosti justice, ale postupem času vykrystalizovalo, že jsou namířeny především proti Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Daly se ty akce spolku Milion chvilek pro demokracii včetně té největší na Letné vnímat jako zkušební palba před 17. listopadem, kdy si budeme připomínat třicáté výročí událostí, které vedly k přechodu od totalitní k demokratické společnosti?
Zkušební palba! To je hezké přirovnání. Pokud jde o paní ministryni Benešovou, již jsem psal ve vícero svých komentářích na Facebooku, že s její osobou ve funkci žádný problém nemám. Pokud je mi známo, nebyla nikdy členkou KSČ, takže ta hesla typu „Rudá Marie“, která nesli někteří demonstranti, neberu. Osobně paní ministryni neznám, ale z toho, co o ní vím, bych se ohrožení nezávislosti justice zrovna ze strany její osoby rozhodně nebál. Pokud jí někdo vyčítá, že stála v jisté době na straně osob podezřelých z trestné činnosti, musíme si uvědomit některé věci. Jednak tyto osoby zastupovala na základě plné moci jako advokátka, jednak advokát je vázán pokyny klienta. Osobně jsem byl xkrát přítomen v jednací síni, kdy advokát obžalovaného učinil určitý návrh, který byl zcela mimo věc, a svým vyjádřením se doslova za něj omlouval s tím, že je vázán pokyny klienta. Tady jsou jí vyčítány kroky, které činila jako právní zástupce, a tyto výčitky neberu. Byla to její profese a advokát ani jinak jednat nemůže. Je ovšem na druhou stranu pravda, že ta výměna z hlediska časového za pana Kněžínka byla více než nešťastná. Takže demonstranty na straně druhé s jejich obavami o nezávislost justice chápu. I když si myslím, že v současné době nejde jen o tu nezávislost justice, ale jde vůbec o to, aby všechny kompetentní osoby dodržovaly příslušné předpisy. Inteligentní čtenář si jistě domyslí, co tím myslím. Ovšem to načasování rovněž není chybou paní Benešové.
Psali jsme:
Přestože Soudcovská unie soudcům nedoporučuje, aby se veřejně vyjadřovali k politickým otázkám, vy jste jeden z mála oblékajících talár, kdo na to tak úplně nedbá. Glosoval jste i protestní akce spolku Milion chvilek pro demokracii. Nebyly požadavky na odstoupení politiků brány i jako zpochybnění výsledků voleb, v nichž dotyční zvítězili? Neměli by si ti nespokojení založit vlastní stranu a zkusit hnutí ANO ve volbách porazit, jak jim bylo doporučováno?
Nejsem členem Soudcovské unie, na straně jedné. Na straně druhé jsem občan této země s volebním právem. Akce proti premiéru Babišovi a proti prezidentovi Zemanovi chápu jako reálné vyjádření práva občanů na shromažďování a vyjádření svých názorů na určitou problematiku. To přece není žádné zpochybnění výsledků voleb. Tato práva jsou uvedena i v Listině základních práv a svobod, která je součástí naší ústavy. To doporučení stran založení vlastní strany považuji jen jako určitý výkřik do tmy ze strany osoby, která se těmito demonstracemi cítí dotčena. Ti lidé, kteří se scházeli na náměstích, na Letné, vyjádřili svůj názor na situaci ve společnosti, což je legitimní. Podle mého názoru nemají nijakou potřebu se sdružovat do nějaké jiné politické strany či hnutí. Pouze vyjádřili svůj názor na stav společnosti. Řadu lidí z těch náměstí znám osobně a vím, že z hlediska politických názorů jsou mnohdy diametrálně odlišní. Někteří jsou i členy politických stran.
Je to šest a půl roku, co Ústavní soud zamítl vaši stížnost na amnestii Václava Klause, později jste se připojil ke stížnosti, kterou podala skupina senátorů. Tehdy byla poprvé ve hře ústavní stížnost na prezidenta, podruhé k ní může dojít poté, co ji podpořil Senát hlasy 48 svých členů kvůli údajnému hrubému porušování ústavy ze strany Miloše Zemana. Iniciátorem je bývalý člen Strany zelených Václav Láska, o němž by za pět let v Senátu jinak asi nikdo nevěděl. Lze to tedy od něj chápat jako taktiku, aby se měl příští rok při obhajobě křesla před voliči čím ohánět, nebo mezi prohřešky vytýkané prezidentovi opravdu vidíte takové, kvůli nimž je ústavní žaloba namístě?
To bych ponechal bez komentáře, to si musí rozhodnout Ústavní soud ČR, pokud věc k němu doputuje přes Senát a Poslaneckou sněmovnu. Jestli se pan Láska takto chce zviditelnit, to si musí zvážit jeho minulí voliči, případně ti budoucí. To mi nepřísluší hodnotit.
Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová v rozhovoru pro Lidové noviny prohlásila, že roste brutalita u násilných trestných činů mladistvých pachatelů pod vlivem užívání internetu a že platí přímá úměra mezi využíváním služeb v internetovém prostoru a množstvím kriminálních činů. Lze to chápat tak, že více trestných činů se dopouštějí uživatelé internetu? Máte také takové poznatky?
Obecně nemám takový poznatek. Na tuto otázku by vám lépe odpověděl někdo z kolegů, který má na starosti z hlediska trestního procesu věci mladistvých pachatelů.
V internetovém prostoru se objevuje spousta nepravdivých zpráv a sdělení, takže se čím dál častěji objevují požadavky, aby se dezinformace začaly trestat. Jsou podle vás fake news něčím, co by mělo být upraveno trestním právem? Nedaly by se pak hodnotit jako fake news i sliby politiků před volbami, o nichž po volbách řeknou, že je nemohou splnit, protože nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí?
To není úplně lehká otázka. Tady by se mělo velmi pečlivě vážit, co taková dezinformace obsahuje, co je schopna způsobit či vyvolat u lidí, kteří si ji přečtou. Pokud někde napíšu, že třeba na Marsu jsou zásoby vody, bez empirického potvrzení, že tomu tak fakticky je, tak sice nepíšu úplně pravdu, ale obsahově ta zpráva nemá žádný celospolečenský dopad. Zřejmě jiná věc by byla, kdybych například napsal, že někde na Pražském hradě je umístěna časovaná bomba, která exploduje na Nový rok 2020. To už je zpráva, která uvede v chod státní mašinerii, která toto musí prověřit, eventuálně i zneškodnit takové nebezpečí. Taková zpráva je způsobilá vyvolat lidově řečeno paniku, která může mít i tragické následky. Takže otázka není jednoduchá, není jednoduchá ani odpověď. Vždy je třeba důkladně a obezřetně vážit obsah a závažnost informace, kterou ta která zpráva nese. A pokud jde o tu druhou část otázky, trochu to odlehčím. Copak už někdy nějaký politik u nás sliboval věci reálné?
Ing. Miloš Zeman
Některé země zesilují represi a zvyšují tresty, které je možné uložit za nenávistné projevy v diskusích pod články nebo na sociálních sítích typu Facebook. Je tohle ta správná cesta, jak projevy veřejné nenávisti k rase, etniku, sociální skupině, či jejich oslavování zastavit? Nebo nepřipustit diskuse? Nebo cenzurovat Facebook a podobně?
Je to jedna z možných cest, ale rozhodně ne ta nejšťastnější. Jestli je to správná cesta, tím si nejsem tak úplně jistý. Východiskem je zřejmě kombinace této metody s metodou výchovy k toleranci nejen ve školách, ale i v rodinách. Zkrátka každý by měl začít sám u sebe. Nepřipustit diskusi není cesta. Lidé by si našli pro své diskuse a pro publikaci svých názorů jiné kanály. Facebook už jistou cenzuru provádí, ale to také je cesta do slepé uličky. Vezměte si, že můžete dostat od Facebooku tzv. ban na jeden, tři, sedm či třicet dnů, a to na základě oznámení někoho jiného. Kolikrát vám dají blokaci pouze za to, že někomu napíšete, že se chová nevhodně jako hulvát. A přitom kolikrát příspěvky s rasovým podtextem jsou přehlíženy i po oznámení. A to říkám i z osobní zkušenosti.
Veřejnost nedávno šokovaly dva otřesné případy. Mladík brutálně zavraždil svoji spolužačku v den jejích osmnáctých narozenin a na sociální sítě vzápětí napsal „Je mrtvá. Doufám, že ji to bolelo“ a přidal obrázek usměvavého smajlíka. V rychnovské restauraci zase muž krátkou střelbou popravil svou manželku, když ji a jejich tři děti předtím dlouhodobě týral. Nevím, jestli se vás nedotknu, ale říká se, že k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek. Podle mého, ať bude pro ně vynesený trest jakýkoli, tak bude nespravedlivý. Myslím tím nespravedlivě nízký. Není vzhledem k trestům, které jim hrozí, něco opravdu shnilého v trestních sazbách?
Víte, ty případy osobně neznám, takže těžko k tomu mohu něco říct. Nebylo by to ode mě solidní a ani kolegiální. Nicméně obecně, při velké rekodifikaci trestního zákona od roku 2010 se zmírnily některé sazby pro majetkovou trestnou činnost. Naproti tomu se zpřísnily sazby za trestné činy proti životu a zdraví. Za vraždu lze uložit i trest výjimečný na doživotí. Otázka trestní politiky, kam patří i otázka sazeb, je spíše parketou Ministerstva spravedlnosti a vlády. Tyto orgány výkonné moci musejí provádět monitoring této závažné trestné činnosti a reagovat na to příslušnými návrhy změn zákonů. Parlament pak tyto zákony přijímá. Soudce už je pak jen aplikuje na konkrétní případy.
Mgr. Marie Benešová
Soudě podle reakcí na sociálních sítích byli lidé udiveni z toho, že lze do uděleného souhrnného trestu započítat odpracované obecně prospěšné práce tak, že jedna jejich hodina vyváží jeden den ve vězení. Trestní zákoník mluví o tom, že každá nevykonaná hodina trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody. Je logické, aby platil i opačný mechanismus, jenž byl využit v souvislosti s trestem pro bývalého fotbalového reprezentanta Tomáše Řepku, který si tak za odpracování 293 hodin, jichž měl uloženo 300, odsedí o 293 dnů souhrnného trestu méně?
Mohu všechny ubezpečit, že toto je zcela normální a zákonný postup. Nic podivného v tom nehledejte. Údiv některých občanů, ale i novinářů podle mého obecně souvisejí s velmi nízkou úrovní právního vědomí v tomto státě. Lidé znají jen svoje práva, neznají svoje povinnosti, nebo je nechtějí znát. Nepředpokládám, že budou mít nějakou vědomost o tom, co je vůbec souhrnný trest a jak se co započítává. Nicméně někteří z nich mají nutkání komentovat věc, které vůbec nerozumí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
