14°C
Osmnáctiletá Dana si vyšla 21. srpna 1969 s mladší sestrou Jaroslavou do města. Otci slíbily, že přijdou brzy domů a do ničeho se „nenamočí.“ Dana se však ocitla v davu demonstrantů na dnešní Rašínově ulici. Tam ji zasáhla do týla střela vypálená z kordonu policistů. Zemřela na místě.
„Holky se dušovaly, že na demonstraci nepůjdou. Domů se vrátila jen Jarka. Danku nám ukázali na úrazovce přikrytou bílou plachtou,“ popsal před lety rodinnou tragédii otec Jaroslav (†73). Pátrání po střelci se věnoval až do své smrti, pravdu se však nedozvěděl.
Střílel kapitán SNB
„Měl střílet značně vysoký muž s tmavými vlasy v uniformě VB a výložkami kapitána, ve věku kolem 30 let. Po střelbě přijel gazik, do kterého nastoupil a odjel,“ uvedl historik Jan Břečka.
Kulka ráže 7,65 se však později ztratila, dokumenty komunistické úřady skartovaly. V roce 1996 Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu spis bez výsledku uzavřel.
Jan Břečka z historického oddělení Moravského zemského muzea v Brně k popisu muže, který zastřelil 21.srpna 1969 Danuši Muzikářovou Zdeněk Matyáš
Stanislav se bál o sportovce
Dělník Stanislav Valehrach přijel do Brna kvůli svým svěřencům ze sportovního oddílu, měl obavy o jejich bezpečnost. Také on se v rozbouřeném centru Brna potkal s davy demonstrantů. Při jejich rozhánění jej na Orlí ulici trefila kulka do hrudníku. Podle svědectví vypálil někdo z kordonu Lidových milicí. Ani tohoto střelce se nepodařilo vypátrat.
Jirka ochrnul
Ještě 22. srpna pokračovaly na rozdíl od jiných měst v Brně protesty. Na stejné ulici, kde zemřel Stanislav Valehrach, zasáhl výstřel do krku sedmnáctiletého Jiřího Ševčíka. Ten zůstal upoután na invalidní vozík. Dočkal se pádu režimu, nikoliv omluvy či odškodnění.
„Otočil jsem se, že se schovám do vchodu do drogerie, pak jsem pocítil prudkou ránu, svalil se k zemi, ústa jsem měl náhle plná krve. Přišli nějací lidé a nesli mě pryč a Měnínská brána se před mýma očima rytmicky kývala ze strany na stranu. Později jsem pochopil, že to kývala moje bezvládná hlava," popsal osudový okamžik po listopadu 1989 Ševčík.
Zatýkání: Věznice v Bohunicích nestačila
Režim nasadil v Brně ve dnech 21. a 22. srpna tisíce příslušníků Sboru národní bezpečnosti, Lidových milicí a vojáků. V ulicích demonstrovalo odhadem až 15 tisíc lidí, některé prameny uvádějí ještě vyšší číslo. „Po oba dny bylo zadrženo 460 až 500 osob. Protože pro předběžnou vazbu nebylo dost místa ve věznici v Bohunicích, část zadržených skončilo v nechvalně známé káznici na Cejlu," upozornil Břečka.
Kvůli čerstvě přijatému obuškovému zákonu mohl demonstrant skončit v cele předběžného zadržemí místo na 48 hodin až na 3 týdny!
Nikdo se dodnes neomluvil
„Je ostudné a neomluvitelné, že se ani po 50 letech nikdo obětem a jejich pozůstalým neomluvil. Musíme si uvědomit, že v srpnu 1969 zasahovala vládnoucí moc mimořádně brutálně proti vlastním lidem. Řada z reformátorů navíc podepsala tzv. obuškový zákon, který uvolnil represivním silám ruce při potlačování demonstrací," shrnul 50. výročí smutných událostí Břečka.
5 mrtvých, přes 1500 odsouzených
Při potlačování demonstrací v srpnu 1969 zemřelo v Československu 5 osob, tři mladíci v Praze, další dvě oběti si připsaly represivní složky v Brně. Do konce roku 1969 poslaly soudy do vězení za výtržnictví, hanobení republiky, jejich představitelů a světové socialistické soustavy celkem 1526 osob.
